Číslo (mluvnice)

Číslo je gramatická kategorie jmen i sloves, která udává počet účastníků děje. U většiny jazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Číslo tak můžeme členit na:

• jednotné číslo (singulár),
• množné číslo (plurál),
• dvojné číslo (duál) – např. v slovinštině, litevštině, arabštině,
• trojné číslo (triál) – např. v kreolském jazyce Tok Pisin nebo vanuatské bislamštině,
• čtverné číslo (kvartál) – např. v českém znakovém jazyku, marshallštině
• paukál (rozlišuje počet málo od mnoho) – např. částečně v arabštině,
• partitivní plurál (vyčleňuje několik jedinců z většího množství, např. několik ptáků z hejna),
• inkluzivní a exkluzivní plurál (tj. my i ty x my, ale bez tebe) – např. v malajštině.

Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře – například v angličtině je druhá osoba identická pro obě čísla.

Čeština

V češtině se rozlišuje:

• jednotné číslo
• množné číslo

V minulosti se v češtině vyskytoval také duál, z nějž se do současnosti dochovaly některé pozůstatky, např. označení některých párových lidských orgánů, nebo číslovka dvě stě (místo dvě sta).

Související informace naleznete také v článku Dvojné číslo#Čeština.

Některá podstatná jména v češtině mají pouze tvar množného čísla, nazývají se pomnožná (pluralia tantum, tj. „vždy plurál“). Jsou to:

• části těla – záda, bedra, ústa,
• nemoci – příušnice, spalničky,
• nástroje a zařízení ze dvou nebo více částí – nůžky, kleště, vrata, vidle, hrábě, váhy, sáně nebo jiná zařízení, u nichž původ množného čísla nemusí být dnes již zřejmý – dveře, kamna
• hudební nástroje – housle, varhany, činely
• kalhotové oblečení – kalhoty, džíny, tepláky, trenýrky, slipy, plavky,
• potraviny – povidla, kvasnice
• časové pojmy, činnosti – námluvy, prázdniny, Vánoce, narozeniny, zásnuby,
• místní jména – Čechy, Poděbrady.

Některá podstatná jména v jednotném čísle nemají množné číslo (singularia tantum = pouze singulár) a používají se i k označení většího množství. Jsou to podstatná jména:

• hromadná – žactvo, lidstvo, dříví, křoví, kamení, březina, šotolina
• látková – pivo, písek, dřevo, hrách, rybíz
• abstraktní – snaha, mladost, spaní

Někdy v češtině dochází k posunům v čísle (numerálním transpozicím). Jde o:

• Mykání – jedinec o sobě mluví v množném čísle. Mykání se vyskytuje například v těchto funkcích:
  • autorský plurál (často ztotožňován s plurálem skromnosti) zejména v knihách a studiích: K tomu se ještě vrátíme, jsme přesvědčení, že….
  • majestátní plurál, který užívají vladaři a jiné osoby obdařené mocí: My, Karel IV., král český a císař římský,...
  • inkluzivní plurál (empatický plurál) vyjadřuje sounáležitost mluvčího či autora s adresátem textu (teď si umejeme ručičky, tak copak nás bolí, necháme 10 minut vařit, nyní pohovoříme o urbanismu)
• Vykání – oslovení posluchače množným číslem. Vykání existuje v mnoha jazycích a je projevem úcty k posluchači.

Literatura

• NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 50, 83. 

Související články

• Osoba (mluvnice)
• Skloňování
• Časování
• Vykání

Externí odkazy

• Slovníkové heslo číslo ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph123479 GND: 4172173-1