Antiproton
| Antiproton (p) | |
|---|---|
| Obecné vlastnosti | |
| Klasifikace | Hadrony Baryony Fermiony |
| Složení | 2 antikvarky u, 1 antikvark d |
| Antičástice | proton |
| Fyzikální vlastnosti | |
| Klidová hmotnost | 938,272 013 MeV/c2 1,672 621 637×10−27 kg |
| Elektrický náboj | –1 e –1,602 176 487×10−19 C |
| Spin | 1⁄2 |
| Izospin | 1⁄2 |
| Interakce | elektromagnetická síla, slabá interakce, silná interakce |
Antiproton () je antičástice protonu. Antiprotony jsou stabilní, ale většinou mají krátkou životnost kvůli kolizím s protony, což vede k anihilaci obou částic a vyzáření energie. Antiproton má záporný náboj, a proto odpuzuje elektron a přitahuje pozitron s kladným nábojem. Absolutní většina antiprotonů v běžném látkovém prostředí anihiluje během 100 nanosekund.
V dokonalém vakuu teoreticky antiproton vydrží přesně stejně dlouho jako proton, tj. minimálně 1032 let, což je experimentálně stanovená spodní mez doby života protonu. Ve velmi dobrém vakuu dosaženém aparaturami v CERN udrželi fyzikové před rokem 1994 antiprotony po několik měsíců v elektromagnetických pastích.[1]
Antiprotony se také vyskytují v přírodě. Nacházejí se v kosmickém záření dopadajícím na zemský povrch, v poměru přibližně jeden antiproton na každých deset tisíc protonů.[2]
Objev
[editovat | editovat zdroj]Existence antiprotonů byla experimentálně potvrzena až dvě desetiletí po objevu pozitronu. Protože antiproton je výrazně hmotnější částice, byl potřeba dostatečně silný urychlovač částic. V roce 1954 byl na University of California v Berkeley zahájen provoz urychlovače Bevatron, který dodával protonům kinetickou energii až 1 GeV. Hned v následujícím roce 1955 vytvořili a detekovali antiprotony fyzikové Emilio Gino Segre a Owen Chamberlain. Tento úspěch byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku v roce 1959.[3] Měděný terčík bombardovali protony o velké rychlosti. Vzniklé částice analyzovali pomocí Čerenkovova detektoru na rychlost, pomocí hmotnostního spektrografu se silným magnetickým polem na hmotnost a pomocí anihilace s klidovými protony.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ivan Boháček :LEAR (Low Energy Antiproton Ring) Vesmír 73, 54, 1994/1
- ↑ Jana Štrajblová: Honba za antihmotou 12.9.2006, 12.9.2006
- ↑ Nadace Alfreda Nobela: Nobelova cena za fyziku 1959 (anglicky)
- ↑ Nobelovská přednáška Owena Chamberlaina (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu antiproton na Wikimedia Commons - Karel Řezáč: Antiprotonový zpomalovač 8/2003, Aldebaran, (o antiprotonovém zpomalovači v CERNu)
- Vojtěch Kulvait: Srážky záporných exotických částic s atomy a molekulami- práce pojednává o srážkách antiprotonu s atomem vodíku , Univerzita Karlova v Praze, Matematicko-fyzikální fakulta (bakalářská práce)
