Liturgie
Liturgie (z řec. λειτουργία veřejná služba, z λειτος veřejný a εργον dílo, práce) znamená dnes bohoslužbu, veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého náboženství či církve. Pravidlům pro bohoslužbu se říká ritus nebo také rituál, soustavnému studiu liturgie se věnuje odvětví teologie s názvem liturgika.
Původ
[editovat | editovat zdroj]V antickém Řecku znamenala liturgie břemeno či službu v zájmu celé obce, která se ukládala zejména bohatým občanům. Mohlo se jednat například o vystrojení veřejného svátku či oslavy nebo v Athénách o postavení a vyzbrojení válečné lodi, a to na vlastní náklady. Liturgie tak do jisté míry nahrazovala placení daní, nebyla však pravidelná. Později se pojem používal i pro jakýkoli neplacený úřad a veřejnou službu.
Křesťanská liturgie
[editovat | editovat zdroj]Ve smyslu veřejné služby převzaly pojem už starověké křesťanské církve a postupně si budovaly i odpovídající ritus, to jest pravidla o místě a čase konání, o osobách, které mohou nebo mají liturgii vykonávat a které se jí mohou nebo mají účastnit, o potřebném oblečení (rouchu), náčiní a vybavení, o postupu bohoslužby, o textech, zpěvu, hudbě a podobně. Tato pravidla vznikala postupně, jak se obsah bohoslužby stával bohatším a složitějším, jak se do ní zařazovaly další a další prvky. Už ve starověku se hlavní typy křesťanské liturgie a jejich hlavní složky a obsahy na Východě i na Západě poměrně ustálily a postupně také sjednocovaly, v důsledku rozdělení říše a později velkého schizmatu (1054) se však východní a západní liturgie ustálily v dosti odlišné podobě. Také jazykový úzus je mírně odlišný: zatímco na západě se liturgií obvykle rozumí především obecná pravidla a způsob, pravoslavné církve nazývají „liturgie“ i každé jednotlivé shromáždění (bohoslužbu).
Některé křesťanské církve mají liturgii bohatší a složitější (například pravoslavné církve, římskokatolická a anglikánská církev), kdežto jiné, zejména reformované církve velmi jednoduchou (např. kvakeři), nicméně nějaká více méně pravidelná shromáždění s typizovaným průběhem a obsahem se vyskytují ve všech křesťanských církvích i v judaismu. Vyskytují se i v jiných náboženských společenstvích, v islámu a pod., ale z historických důvodů se zde obvykle o liturgii nemluví.
Křesťanská liturgická shromáždění se dělí do dvou hlavních skupin:
- Bohoslužba slova, obsahující jen modlitby, zpěvy a čtení; sem patří i
- Denní modlitba církve neboli liturgie hodin, tj. společná modlitba breviáře.
- Eucharistická bohoslužba, v západní liturgii mše, ve východní božská liturgie, zahrnující také eucharistickou oběť a hostinu.
Eucharistickou bohoslužbu, mši nebo Večeři Páně může sloužit jen zvlášť pověřená duchovní osoba. Jisté rozdíly v liturgii vznikly na západě už v reformaci, kdy se katolická liturgie definitivně sjednotila, kdežto v protestantských církvích se většinou zjednodušila. Další rozlišení vzniklo reformami Druhého vatikánského koncilu, které anglikánské a luterské církve nepřijaly. V pravoslavných církvích se nejčastěji slouží Liturgie sv. Jana Zlatoústého, nejobvyklejší bohoslužba byzantského ritu.
Pro drobné útvary jako modlitba před jídlem v rámci rodiny se pojem liturgie obvykle nepoužívá.
Přehled jednotlivých křesťanských liturgií podává heslo Ritus.
Židovská liturgie
[editovat | editovat zdroj]V septuagintním překladu Pěti knih Mojžíšových se řecký výraz leitúrgia (λειτουργία) používá výhradně pro překlad hebrejského slova avoda (עֲבוֹדָה, doslova „práce“), jehož je užito ve smyslu služby, kterou vykonávali levité při příbytku svědectví, především pak při jeho rozkládání, přenášení, stavění a údržbě,[1] a také ve smyslu obřadních a obětních úkonů, jež v tomto stanu vykonávali kněží.[2] Později, kdy funkci příbytku svědectví nahradil jeruzalémský chrám, byla upravena i služba levitů,[3] z nichž někteří byli pověřeni zpěvem žalmů a hrou na hudební nástroje.[4] Po odvlečení židovských elit do babylonského zajetí a zboření prvního Chrámu se začala formovat instituce synagóg, jež začaly v židovském náboženském životě hrát čím dál významnější roli. V nich se postupně vyvíjela liturgie do podoby seder tfilot (hebrejsky: סדר תפלות, „pořadí modliteb“) včetně kri'at ha-Tora (hebrejsky: קריאת התורה, „čtení z Tóry“), tak jak je známá v současném judaismu a zachycena v používaných sidurech a machzorech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liturgy na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- R. Berger: Liturgický slovník. Praha: Vyšehrad 2008 - 588 str. ISBN 978-80-7021-965-2
- A. Donghi, Gesta a slova: úvod do symbolické mluvy liturgie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995 - 93 s. ISBN 80-7192-008-8
- R. Guardini, O duchu liturgie. Praha: Česká křesťanská akademie, 1993 - 59 s. ISBN 80-85795-02-7
- NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo LITURGIE, s. 100-102.
- NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Úvod do synagogální liturgie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0986-X.
- J. Ratzinger, Duch liturgie. Brno: Barrister & Principal, 2006 - 205 s. ISBN 80-7364-032-5
- K. Richter, Liturgie a život: co bychom měli vědět o mši, o církevním roku a smyslu liturgie. Praha: Vyšehrad, 1996 - 183 s. ISBN 80-7021-140-7
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu liturgie na Wikimedia Commons - České stránky věnované římskokatolické liturgii
- Katecheze o liturgii a mši svaté
- http://liturgickahudba.szm.sk Archivováno 29. 1. 2009 na Wayback Machine.
- (anglicky)
- Heslo v Catholic Encyclopedia
- Orthodox Tradition and the Liturgy
- Jewish Encyclopedia: Liturgy
- Contemporary Christian Liturgy Website: Portál pro liturgické dějiny, teorii a praxi
- (latinsky)
- Původní tridentinská latinská liturgie
- Liturgia: forum Archivováno 27. 3. 2010 na Wayback Machine.
