Mehmed VI.
| Mehmed VI. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14. ledna 1861 Konstantinopol, Osmanská říše |
| Úmrtí | 16. května 1926 (ve věku 65 let) San Remo, Itálie |
| Povolání | panovník |
| Titul | Jeho sultánské veličenstvo chálífa |
| Předchůdce | Mehmed V. |
| Následovník | sultanát padl |
| Nábož. vyznání | Sunnitský islám |
| Choť | Emine Nazikedâ Kadınefendi |
| Děti | Fatma Uliye Sultan Rukiye Sabiha Sultan Mehmed Ertuğrul Efendi |
| Rodiče | Otec: sultán Abdülmecid I. Matka: Gülüstü Kadın Efendi |
| Rod | Osmanská dynastie |
| Příbuzní | Abdulhamid II., Mehmed V., Ahmed Kemaleddin, Murad V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Refia Sultan, Fatma Sultan a Mediha Sultan (sourozenci) Fatma Neslişah, Necla Hibetullah Sultan a Hanzade Sultan (dcera Ömera Faruka) (vnoučata) |
| Funkce | osmanský sultán (1918–1922) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mehmed VI. (14. ledna 1861 Konstantinopol – 16. května 1926 San Remo) byl 36. a poslední sultán Osmanské říše, panující v letech 1918–1922. Po skončení 1. světové války a po útěku mladotureckých politiků se pokusil sám vládnout v souladu s politikou států Dohody; v roce 1920 přijal Sèvreskou smlouvu. Roku 1922 byl sesazen z trůnu Mustafou Kemalem (Atatürkem).
Vláda a vyhnanství
[editovat | editovat zdroj]První světová válka byla pro Osmanskou říši, které tehdy vládl Mehmedův bratr Mehmed V., pohromou.[1] Britské a spojenecké síly dobyly Bagdád, Damašek a Jeruzalém. Během války byla většina říše rozdělena mezi evropské spojence. Dne 10. srpna 1920 byli Mehmedovi zástupci nuceni podepsat Sèvreskou smlouvu, v níž se vzdali nároků na neturecká území. Turecko podle smlouvy ztratilo 4/5 svého území, zdejší nacionalisté toto zásadně odmítali. Nová vláda (Velké národní shromáždění Turecka) v čele s Mustafou Kemalem dne 1. listopadu 1922 zrušila sultanát a Mehmed VI. musel abdikovat. Konstantinopol opustil na britské válečné lodi a dostal se na Maltu.[2] Později žil v San Remu v Itálii, kde roku 1926 zemřel.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Manželky
[editovat | editovat zdroj]Mehmed se oženil celkem pětkrát:
- Nazikeda Kadınefendi (9. října 1866 – 4. dubna 1944), provdala se za sultána v roce 1885, vyhnanství prožila v Káhiře, kde je i pohřbena
- Inşirah Hanım (10. července 1887 – 10. června 1930), provdala se za sultána v roce 1905 a rozvedla se s ním v roce 1909, později žila v Káhiře
- Müveddet Kadınefendi (12. října 1893 – 1951), provdala se za sultána v roce 1911
- Nevzad Hanım (2. března 1900 – 23. června 1992), provdala se za sultána v roce 1921
- Nevvare Hanımefendi (4. května 1901 – 13. června 1992), provdala se za sultána v roce 1918
Synové
[editovat | editovat zdroj]Mehmed měl pouze jednoho syna, kterého zplodil s Müveddet:
- Şehzade Mehmed Ertuğrul (5. září 1912 – 2. července 1944), po odsunu členů dynastie žil v Káhiře
Dcery
[editovat | editovat zdroj]Mehmed měl tři dcery, všechny s Nazikedou:
- Fenire Sultan (1888 –1888), zemřela hned při porodu
- Fatma Uliye Sultan (11. září 1892 – 25. ledna 1967), dvakrát se provdala a měla děti
- Sabiha Sultan (1. dubna 1894 – 26. srpna 1971)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VOKÁL, Vladimír. Poslední sultán ztratil 80% osmanského území. Dožil v San Remu [online]. iDnes, 2018-07-04 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Mehmed VI [online]. Britannica, rev. 2020-01-10 [cit. 2020-03-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mehmed VI. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Mehmed V. |
|
Osmanský sultán 1918–1922 |
|
Nástupce: říše zanikla |
