Nunavik
| Nunavik | |
|---|---|
 Nunavik na mapě Québecu | |
 vlajka | |
| Geografie | |
| Hlavní město | Kuujjuaq |
| Souřadnice | 57° s. š., 69° z. d. |
| Rozloha | 443 685 km² |
| Nejvyšší bod | Mont D'Iberville (1652 m n. m.) |
| Časové pásmo | UTC-05 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 12 090 (2011) |
| Hustota zalidnění | 0 obyv./km² |
| Jazyk | inuktitutština, angličtina, francouzština |
| Národnostní složení | Inuité, Kríové |
| Náboženství | křesťanství |
| Správa regionu | |
| Stát |  Kanada |
| Provincie | Québec |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nunavik (ᓄᓇᕕᒃ), doslova „Velká země“, je inuktitutské označení pro část kanadské provincie Québec, ležící severně od 55. rovnoběžky. V tomto vymezení má region rozlohu 443 685 km² a žije v něm okolo dvanácti tisíc obyvatel, největším sídlem je Kuujjuaq.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Nunavik leží v severozápadní části poloostrova Labrador na Kanadském štítu, patří k němu i přilehlé ostrovy, z nichž největší jsou Manselův ostrov a Akpatok. Krajinu tvoří převážně rovinatá tundra s permafrostem, na východě se nacházejí Torngatské hory. Hlavními vodními toky jsou Caniapiscau, Nastapoka a Arnaudova řeka, nacházejí se zde impaktní krátery Pingaluit a La Moinerie, vyplněné sladkovodními jezery. Pro ochranu arktické přírody byl zřízen národní park Tursujuq. Žije zde sob polární, los evropský, mrož lední a běluha severní.[1]
Lidské osídlení se nachází pouze na pobřeží Hudsonova zálivu a Ungavského zálivu a je soustředěno do čtrnácti obcí. Vzhledem k tomu, že okolní moře zamrzá na dlouhou dobu, má Nunavik velmi drsné polární a subpolární podnebí, roční průměrné teploty jsou o patnáct stupňů Celsia nižší než na stejné zeměpisné šířce v severní Evropě. Dá se sem dostat pouze letadlem nebo v létě lodí, silnice Trans-taiga končí jižně od hranic regionu.[2] Na poloostrově Ungava se nachází velký niklový důl Raglan Mine, který tvoří základ místní ekonomiky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Příslušníci dorsetské kultury osídlili pobřeží koncem 1. tisíciletí n. l. Počátkem 19. století vznikly první misie Moravských bratří a obchodní stanice Společnosti Hudsonova zálivu. Do roku 1912 tvořilo území Ungavský distrikt v rámci Severozápadních teritorií, pak bylo připojeno ke Québecu. V roce 1953 zahájila kanadská vláda kontroverzní přesidlovací projekt, kdy Inuitům z Inukjuaku nabídla peníze za přestěhování na ostrovy královny Alžběty: mělo se tím zároveň vyřešit vyčerpání lovišť na Labradoru i opuštěnost dalekého Severu, který v podmínkách studené války získal strategický význam. Osadníci si však v extrémních podmínkách nového bydliště nezvykli a v osmdesátých letech využili nabídky na návrat. V roce 2010 se ministr John Duncan za přesídlení oficiálně omluvil.[3] Zacharias Kunuk natočil o událostech dokumentární film Exile.
V roce 1978 byla uzavřena dohoda, přiznávající domorodcům rozsáhlou samosprávu, v rámci regionu Nord-du-Québec byla vytvořena místní vláda nazvaná Kativik. Inuitští aktivisté požadují vytvoření oficiálního regionu Nunavik, který by měl větší pravomoci v ekonomické oblasti i vlastní křeslo v québeckém parlamentu, referendum konané v roce 2011 však návrh odmítlo.[4] Domorodý výtvarník Thomassie Mangiok navrhl vlajku hypotetického samosprávného teritoria, která přebírá modrobílou kombinaci québecké vlajky a nese stylizované vyobrazení letícího ptáka.[5]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
Více než devadesát procent obyvatel tvoří Inuité, nejpočetnější menšinou jsou Kríové, žijící převážně v obci Whapmagoostui (inuktitutsky Kuujjuarapik), která má proto dvojjazyčnou správu.[6]
Obce v Nunaviku
[editovat | editovat zdroj]- Akulivik
- Aupaluk
- Ipiutaq
- Inukjuak (Port Harrison)
- Ivujivik
- Kangiqsualujjuaq (Port-Nouveau-Québec)
- Kangiqsujuaq
- Kangirsuk
- Killiniq
- Kuujjuaq (Fort Chimo)
- Papiit
- Puvirnituq
- Quaqtaq
- Salluit
- Tasiujaq
- Umiujaq
- Whapmagoostui (Kuujjuarapik, Poste-de-la-Baleine)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ A Land of Contrasting Seasons. Nunavik Tourism. www.nunavik-tourism.com [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-10.
- ↑ There’s no way out of Nunavik. Macleans, 26. 11. 2009
- ↑ Indigenous and Northern Affairs Canada, 15. 9. 2010. www.aadnc-aandc.gc.ca [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-16.
- ↑ Que. Inuit vote against self-government plan. CBC, 29. 4. 2011
- ↑ A Nunavik flag could inspire the region: designer. Nunatsiaq News, 9. 5. 2013. www.nunatsiaqonline.ca [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu dne 2018-01-26.
- ↑ Nunavik - Vivre l'isolement dans les jumelles du Nord. Le devoir, 3. 6. 2006
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nunavik na Wikimedia Commons - Nunavik: A Land, Its People Archivováno 1. 3. 2017 na Wayback Machine.
- Kativik Regional Government Archivováno 7. 5. 2011 na Wayback Machine.
- Société Makivik
