Vasil Biľak

RSDr. Vasiľ Biľak, nositel řádu Klementa Gottwalda
první tajemník KSS
Ve funkci: 23. ledna 1968 – 28. srpna 1968
Předchůdce	Alexander Dubček
Nástupce	Gustáv Husák
poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: 1954 – 1964
poslanec Národ. shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1968
poslanec Federálního shromáždění
Ve funkci: 1969 – 28. prosince 1989
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	11. srpna 1917 Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Krajná Bystrá
Úmrtí	6. února 2014 (ve věku 96 let) Slovensko Slovensko, Bratislava
Národnost	Rusín
Choť	Anna (†1996)
Vztahy	Jozef Ševc (zeť)
Děti	2: doc. PhDr. Naděžda Ševcová, CSc.; Dmitrij (1955)
Alma mater	Vysoká škola politická
Profese	krejčí
Náboženství	ateismus
Ocenění	Leninův řád Řád Říjnové revoluce Řád Vítězného února Řád Klementa Gottwalda Hrdina socialistické práce
Commons	Vasiľ Biľak
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vasil Biľak (11. srpna 1917 Krajná Bystrá – 6. února 2014 Bratislava) byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) byl zvolen v roce 1954 a zůstal jím až do roku 1989.

Mládí

Byl rusínského původu (v komunistické éře tak uváděl národnost ukrajinskou, jelikož samostatná rusínská identita byla potlačována). Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka o osm let později; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ (respektive slovensky „nepúšťať na saká“), to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě.

Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno:

Kdysi to v rozhovoru pro Reflex líčil „ekonom pražského jara“ Bohumil Šimon, jeden ze zástupců KSČ, kteří po 21. srpnu jednali v Moskvě: „Brežněv chtěl, abychom Biľaka zviditelnili. Oponoval jsem a tvrdil, že jakmile Biľaka někam delegujeme, na schůzi nikdo nepřijde. Nevěřil a vyprávěl mi legendu: za války v Karpatech našla Rudá armáda vysíleného chlapce, ale pušku držel tak pevně, že mu ji nemohli vyrvat, ale když se zotavil, šel s rudoarmejci až do Prahy. A to byl Vasil Biľak. Geroj! Vše bylo ale jinak, což jsem tehdy nevěděl. Sám Vasil, který tu historku nesnášel, mi později řekl, že za války pracoval jako krejčí u Nehery v Hradci Králové.“

Politická kariéra

Biľak při setkání s Ceauşescem v roce 1977

V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově (1953–58). Ve volbách 28. listopadu 1954 (prvních po roce 1948) byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce.

X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS.

Dne 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil předchozího pověřence pro školství a kulturu. Pověřencem zůstal i poté, co ústava ČSSR z července 1960 Sbor pověřenců coby kolektivní orgán zrušila a plně začlenila pověřence do Slovenské národní rady; do července 1963 zastával post pověřence a předsedy komise SNR pro školství a kulturu. Zároveň s tím se stal ministrem (bez portfeje) v československé vládě, a to do přelomu let 1962/3.

V letech 1963–1968 byl tajemníkem ÚV KSS a od ledna do srpna 1968 prvým tajemníkem; od dubna 1968 do prosince 1988 členem předsednictva ÚV KSČ. Od listopadu 1968 do prosince 1988 byl tajemníkem ÚV KSČ pro otázky zahraniční politiky a ideologie.

Jako vrcholný a dlouholetý exponent komunistického režimu byl mnohokrát vyznamenán u nás i v zahraničí.

Rok 1968 a poté

V událostech pražského jara, jež vrcholily 21. srpna 1968 invazí do Československa, hrál Vasil Biľak významnou roli. Patřil k vedoucím představitelům konzervativních sil v KSČ. Byl jedním ze signatářů tzv. zvacího dopisu vojskům Varšavské smlouvy. Od začátku vystupoval proti reformnímu proudu v KSČ a podněcoval sovětskou intervenci. Později se významně podílel na likvidaci výsledků „pražského jara“. Podle jeho vlastních slov bylo velkou chybou, že lidé kolem Alexandra Dubčeka nebyli včas izolováni, a že internacionální pomoc byla pro uhájení socialismu nezbytná.

Vpravo bílá funkcionalistická vila Jaroslava Preisse U Mrázovky č.p.1986/17, Praha-Smíchov, kterou za normalizace obývali Vasil Biľak a Jan Fojtík

V 70. a 80. letech byl Vasil Biľak hlavním exponentem brežněvovského vedení v Československu. Měl rozhodující vliv na aparát KSČ v zahraničněpolitické a ideologické sféře. Byl reprezentantem neostalinského dogmatismu a posléze odpůrce gorbačovovské přestavby.

Ke jmenování Čalfovy vlády národního usmíření 12. prosince 1989 Biľak rezignoval z předsednictva FS; o týden později, 19., i na mandát. Mimořádný sjezd XVIII. sjezd KSČ 21. prosince 1989 pozastavil členství 23 normalizátorům a jediného Biľaka vyloučil ze strany „jako představitele sil, které podnítily intervenci cizích armád 21. 8. 1968“ (už předtím byli vyloučeni Milouš Jakeš a Miroslav Štěpán).

Poté žil Biľak v Bratislavě v pálffyovské vile, levně koupené od státu, v Timravině ulici spolu se svou dcerou a zetěm Jozefem Ševcem (* 1948), předsedou ultrakonzervativní Komunistickej strany Slovenska v letech 1998–2006. Byl spolu s dalšími autory zvacího dopisu a aktivními kolaboranty se sovětskými vojsky trestně stíhán za vlastizradu, ale svůj podpis na dopisu popřel, k dispozici byla pouze kopie poskytnutá Borisem Jelcinem 1992 a slovenská justice stíhání zahájené r. 2000 zastavila v lednu 2011 s tím, že nelze získat potřebné svědky z ČR. Zemřel 6. února 2014 v Bratislavě doma ve věku 96 let.

21. února 2015 Komunistická strana Slovenska odhalila Vasilu Biľakovi pomník s bustou a s nápisem pod ním „Pravda zostane pravdou“ v jeho rodné obci Krajná Bystrá při příležitosti prvního výročí jeho úmrtí. Ve stejný den v nočních hodinách bustu dva občanští aktivisti z Košic, výtvarník Peter Kalmus a Ľuboš Lorenz, na protest polili červenou barvou a na pomník napsali červenou barvou nápis „SVIŇA“, k čemuž se i veřejně přiznali.

Vzpomínky

Koncem 80. let Biľak napsal vzpomínky, v nichž se podrobně zabýval zejména lety 1967–1970. Přestože tak činil z „pravověrného“ stanoviska a zásadně se neodchýlil od oficiální historie, vyšlo jen několik ukázek časopisecky a vydání celé knihy stranické orgány nepovolily ať proto, že by příliš jitřilo společenskou situaci, nebo kvůli osobním resentimentům ostatních činitelů, že by na sebe Biľak strhl příliš velkou pozornost. Rukopis unikl a začal kolovat mezi lidmi, roku 1988 vydávaly ukázky samizdatové Lidové noviny. Po revoluci jej roku 1991 proti Biľakově vůli, respektive za jeho popření autorství, vydal senzacechtivý bývalý redaktor Rudého práva RSDr. Vlastimil Svoboda (Agentura Cesty; později Ottovo nakladatelství) pod názvem „Miľníky môjho života“, v českém překladu „Paměti Vasila Biľaka (ve dvou brožovaných dílech).

„	Kontrarevoluční síly si již nechtěly nechat ujít příležitost. Přestaly se spoléhat dokonce i na ohlášenou návštěvu generálního tajemníka OSN U Thanta, který měl navštívit Prahu 23. srpna. Druhé centrum se spoléhalo pouze na to, že oznámení této návštěvy snad odradí spojence od zásahu v těchto dnech. Není nezajímavé, že ministr zahraničních věcí Hájek odletěl na dovolenou do Jugoslávie. Se soudruhy Kolderem, Švestkou a Rigem jsme se dohodli, že musíme na zasedání předsednictva ústředního výboru při projednávání druhého bodu Současná politická situace v ČSSR a podmínky činnosti KSČ a návrh dalšího postupu, vyvolat zásadní diskusi a vynutit přijetí rozhodných opatření, vyplývajících ze závěrů v Čierné nad Tisou a v Bratislavě. Hovořil jsem rovněž s F. Barbírkem a J. Pillerem. Oba slíbili plnou podporu. Z jedenácti členů předsednictva chtělo šest členů řešit situaci. Byla velká škoda, že soudruh Lenárt onemocněl a zasedání předsednictva se nemohl zúčastnit. Nebyl sice členem předsednictva, ale jeho slovo mělo váhu. O Dubčekovi a Černíkovi jsem si myslel, že se jen stěží ztotožní s Krieglem a Smrkovským a nakonec se přidají k většině. Na Špačkovi nám příliš nezáleželo. Císař, Mlynář, Slavík a Sádovský neměli hlasovací právo. Soudruh Indra byl jednoznačně na straně zdravých sil. Byli jsme rozhodnuti jednat třeba celou noc, vynutit si přijetí závazných usnesení. Dubček se tomu chtěl stůj co stůj vyhnout. Po schválení referátu na mimořádný XIV. sjezd KSČ a návrhu rezoluce doporučil ukončit jednání a pokračovat 21. srpna ráno. Domluvená většina návrh přijala, a tak se jednalo o současné situaci v ČSSR. Diskuse byla ostrá a velmi konkrétní. Na faktech se dokazovalo, že když se okamžitě mocensky nezasáhne proti kontrarevolučním silám, že se ani nemůže konat sjezd. V průběhu jednání přicházelo od pracovníků aparátu ústředního výboru i jiným nejrůznějším způsobem množství informací. Přicházely i takové informace, že zprávy o možnosti vstupu spojeneckých vojsk jsou potvrzeny. Černík vycházel každou chvíli ze zasedací místnosti a vracel se bledý, nervózní a tajemným šeptem odevzdával informace Dubčekovi. Asi ve 22,00 hodin po dalším telefonátu, Černík oznámil, že zprávy o soustřeďování spojeneckých vojsk na československých hranicích jsou potvrzeny. Události dostávaly rychlý spád. Kriegel, Smrkovský, Mlynář žádali přerušit jednání. My jsme poukazovali na nelogičnost takového kroku. Naopak, pokud je pravda, že se spojenci připravují poskytnout internacionální pomoc, potom je nevyhnutelné, aby předsednictvo ÚV KSČ zasedalo bez přerušení a přijalo příslušné usnesení. Nevím, zda se jednou někomu podaří vykreslit atmosféru, která panovala na tomto zasedání předsednictva ústředního výboru. Byli jsme v jedné místnosti, ale jakoby každý jinde. Každému z nás se vynořovaly jiné obrazy nejbližších hodin. Každý z nás si nepochybně přestavoval něco jiného. Nejstrašnější bylo to, že většina členů předsednictva se tvářila, jako by se události týkaly někoho jiného a ne Československa.	“
—  Paměti Vasila Biľaka, díl II., Kapitola VIII.

• BIĽAK, Vasil. Pravda zostala pravdou: Prejavy a články október 1967 – december 1970. Bratislava: Pravda, 1971. 
• BIĽAK, Vasil. Vybrané prejavy a state. Bratislava: Pravda, 1982. 
• BIĽAK, Vasil. Paměti Vasila Biľaka I a II. Praha: Agentura Cesty, 1991. 

Vyznamenání

• Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu – Československo, 7. května 1955
• Za zásluhy 10 let Lidových milicí, 1958
• Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání – Československo, 1964
• Řád práce – Československo, 14. července 1967
• Řád Georgiho Dimitrova – Bulharsko, 1968
• Řád republiky – Československo, 3. července 1972
• Řád Vítězného února – Československo, 20. února 1973
• Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti – Československo, 27. června 1977 a 26. června 1987
• Leninův řád – Sovětský svaz

Odkazy

Literatura

• Rozhovor soudruha V. Biľaka pro časopis Der Spiegel. Rudé právo. 1985-10-30, roč. 66, čís. 256, s. 1 a 7. Dostupné online.  — shrnutí Biľakových názorů na mezinárodní politiku, rok 1968 a československé hospodářství
• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 49. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 96–97. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasil Biľak na Wikimedia Commons
• Osoba Vasil Biľak ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vasil Biľak
• Vasil Bilak – vlastenec internacionalista Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine., ukázka z oslavného pořadu ČST k 60. narozeninám

Autoritní data	AbARTP: 72525 Biblio: 9fd05cf9-2f44-40ae-95d8-3dba20bec2c8 NKC: jn20000400180 BNF: cb12294280n (data) GND: 119039044 ISNI: 0000 0000 8124 0655 LCCN: n83006566 NLI: 987007434585705171 PLWABN: 9810544624505606 SNK: 159230 SUDOC: 031792987 VIAF: 45103056 WorldCat Entities: E39PBJrgJb8YBKtCHPmRcdr8YP

Portály: Lidé | Komunistický režim v Československu | Politika