Vigo

Vigo
	Pohled na Vigo a jeho přístav
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	42°14′9″ s. š., 8°43′36″ z. d.
Nadmořská výška	0—690 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00; UTC+02:00
Stát	Španělsko
Autonomní společenství	Galicie
Provincie	Pontevedra
Administrativní dělení	22 parroquías
	Vigo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	109,1 km²
Počet obyvatel	293 652 (2023)
Hustota zalidnění	2 692,6 obyv./km²
Etnické složení	Španělé/Galicijci (přes 90 %); cizinci 9 %
Náboženské složení	převažuje římskokatolické křesťanství
Správa
Starosta	Abel Caballero (PSdeG-PSOE)
Oficiální web	vigo.gal
PSČ	36201–36216
Označení vozidel	PO
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vigo, přezdívané Olivové město (galicijsky A Cidade Olívica),^[2] je největší město Galicie, země a autonomního společenství na severozápadě Španělska. Leží v jednom ze zálivů Rías Baixas na pobřeží Atlantského oceánu. Město stojí asi 20 kilometrů severně od portugalských hranic a asi 80 kilometrů jihozápadně od hlavního města Galicie Santiago de Compostela. Žije zde 295 000 obyvatel, čímž Vigo převyšuje nejen Pontevedru, do jejíž provincie spadá, ale i všechna ostatní města v Galicii.

Historie

Vigo nemá tak dlouhou historii jako jiná galicijská města; místní záliv byl sice osídlen od pravěku, nicméně z rybářské osady se stalo město až v novověku. Roku 1702 zde proběhla jedna z prvních námořních bitev války o dědictví španělské; o století později okupoval město Napoleon. Rychlý rozvoj přišel s industrializací (zejména rybolovu) v 2: polovině 19. století. Zároveň však bylo Vigo pro mnoho Galicijců místem loučení před emigrací do Ameriky.

Město, památky a stavby

K hlavním památkám či předmětům zájmu turistického ruchu ve Vigu náleží Casco Vello (historické centrum, staré město), dále park a opevnění Castro, rušné třídy a ulice jako Rúa Urzaiz se zástavbou z konce 19. a počátku 20. st. a románské sakrální stavby.

Historická část města Casco Vello leží u přístavu, je vymezena ulicemi Rúa Carral na východě, S. Marta na západě a Paseo Alfonso XII na jihu. Casco Vello leží "pod kopcem", terén se směrem na jih, do města, postupně zvedá, jako v případě vrchu s pevností Castro. Středem starého města je malé náměstí Praza da Constitución. Nejvýznamnější stavbou je klasicistní kostel Santa María de Vigo z let 1816 - 36. Dalším významným místem ve Vigu je pevnost a park Castro se zahradami a řadou krásných výhledů na město, přístav a zátoku Ría de Vigo. Opevnění je z druhé pol. 17. st. K hlavním nákupním a obchodním třídám náleží Rúa do Principe, Rúa Urzaiz a Av. Gran Vía. Zástavba v ulicích v této oblasti je v historizujícím, eklektickém a secesním stylu. Všechny ulice se nachází v blízkosti hlavního nádraží ve Vigu. Určitým specifikem jihozápadní Galície je románská architektura. K nejvýznamnějším románským sakrálním stavbám ve Vigu a blízkém okolí náleží kostely Santa María de Castrelos, Santiago de Bembrive a San Salvador de Coruxo, všechny ze 12. st.

Hospodářství a doprava

Vigo je nejprůmyslovějším městem Galicie. Největším podnikem je automobilka společnosti Stellantis s průměrnou roční produkcí půl milionu automobilů (v roce 2022 vozy značek Citroen, Peugeot, Opel, Vauxhall, Toyota a Fiat). Dále jsou zde loděnice a rybářský průmysl. Zdejší přístav je nejvýznamnějším rybářským přístavem Španělska. Město je od roku 2004 sídlem evropské Agentury Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA).^[3]

Vigo je spojeno dálnicí s Coruñou a rychlostními komunikací s vnitrozemím, nicméně stav veřejné dopravy je tristní: Vigo na rozdíl od podobně velkých měst Španělska nemá síť příměstské železnice cercanías ani výkonnou síť MHD, kterou zajišťují pouze autobusy; město je zavaleno motorismem, co z něj činí jedno z nejhlučnějších v Evropě.^[4]

Kultura

Vigo je sídlem několika průkopnických nakladatelství vydávajících knihy v galicijštině; roku 1853 zde začal vycházet také deník Faro de Vigo, roku 1863 pak Manuel Murguía, manžel galicijské národní básnířky Rosalíe de Castro, vydal její zásadní sbírku Cantares Gallegos. S rychlým růstem města upadlo užívání galicijštiny, kterou zde dnes mluví přibližně čtvrtina obyvatel; přesto zde je soustředěno mnoho regionalistických nakladatelství. Zdejší universita vznikla teprve roku 1990 oddělením některých fakult od starší Universidade de Santiago de Compostela.

Ve Vigu je několik muzeí. Například Mořské museum, Etnografické museum či Museum současného umění („Marco“).

Po městě Vigo byla pojmenována planetka 127870 Vigo.

Fotogalerie

Přístavní mola ve Vigu
Domy na starém městě, Casco Vello
Ulice blízko přístavu
Ulice Rúa Urzaiz
Budova v obchodní oblasti centra
Románský kostel Santiago de Bembrive
Souostroví Cies
Ponte de Rande
Pláž Samil

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo obce Vigo
1900	1910	1920	1930	1940	1950	1960	1970	1981	1991	2001	2005	2007	2008
23 259	41 213	53 100	65 012	85 272	137 873	144 914	197 144	258 724	278 050	287 282	293 725	294 772	295 703

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.
↑ Información: A Oliveira de Vigo
↑ Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA). europa.eu [online]. [cit. 2009-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-23.
↑ VIGO HA PASADO A SER UNA DE LAS URBES CON MÁS CONCIENCIA SOBRE CONTAMINACIÓN ACÚSTICA. duvi2.uvigo.es [online]. [cit. 2012-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09.

Související články

Bitva v zátoce Vigo

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vigo na Wikimedia Commons
Galerie Vigo na Wikimedia Commons
Oficiální stránky města
Univerzita ve Vigu
Muzeum «Quiñones de León»
Museo Etnográfico Liste
Museum de Arte Contemporánea (MARCO)

[d89f7d4533c45e35984c9b278270d9ca0ac6868f-1] Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.

[2] Información: A Oliveira de Vigo

[3] Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA). europa.eu [online]. [cit. 2009-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-23.

[4] VIGO HA PASADO A SER UNA DE LAS URBES CON MÁS CONCIENCIA SOBRE CONTAMINACIÓN ACÚSTICA. duvi2.uvigo.es [online]. [cit. 2012-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09.

[1]

[2]

[3]

[4]