Safírový prsten

Údaje o textu
Titulek:	Safírový prsten
Podtitulek:	Z pamětí amerického detektiva Léona Cliftona
Autor:	Léon Clifton
Zdroj:	Detektivní novelly, svazek 13, online
Licence:	PD anon 70

V přední kavárně New-Yorkské sedí mr. Léon Clifton, slavný americký detektiv, a čte právě vyšlé denní zprávy. Úplně zaměstnán časopisem, nepozoroval, že vstoupil do kavárny dobrý jeho známý, policejní komisař mr. Abbott.

Mr. Abbott rozhlížel se po místnosti, naplněné skorem do posledního místa. Patrně někoho hledal.

Po několika okamžicích přistoupil k číšníkovi a promluvil s ním několik slov.

Číšník lehce se ukloniv, ukázal do rohu kavárny k malému stolku, kde seděl »The Grant Carlin«, úplně skryt za novým číslem »Heraldu«.

Mr. Abbot hbitě přistoupil ke stolku.

»Konečně vás nalézám, drahý Cliftone,« volal, snímaje klobouk a podávaje druhou ruku Cliftonovi na pozdrav. »Dobrý den, dobrý den, sháním vás všude, jsem již skutečně unaven!«

»Dobrý den, mr. Abotte. Co se stalo tak důležitého, že musil jste mne za každou cenu najít?« opětoval pozdrav a zároveň se tázal Clifton, odkládaje své noviny.

^Co se stalo? Velmi mnoho. Dovolte ale, abych se k vám na okamžik posadil.«

Zajisté, prosím.«

»Hledám vás, milý mr. Cliftone, ku přání našeho policejního řiditele,« řekl komisař Abott, ztlumiv co možná svůj hlas.

»Řiditel přeje si mých služeb?« ptal se slavný detektiv.

»Žádá vás, abyste řídil vyšetřování a pátrání po pachatelích vraždy, která nám dnes ráno byla hlášena. V ulici 14. obývala roztomilý přízemní domek mrs. Maud Menasto se svou společnicí mrs. Alicí. Mrs. Menasto byla bohatá a její peníze byly příčinou její násilné smrti. Jak nám společnice zavražděné vypravovala, přišel včera večer do bytu mladý, silný muž a přinášel balíček, který prý mrs. Menasto objednala. Mrs. Menasto ležela již v posteli. Mezitím, co společnice, která mu přišla otevřít, balíček prohlížela, nevěděla, že by bylo něco objednáno, ucítila silnou ránu do hlavy. Od té chvíle byla v bezvědomí a nemůže nic říci, co se dále stalo. Když se vzpamatovala, ležela v malé komůrce vedle kuchyně, svázaná na rukou a se šátkem vecpaným do úst. Po dlouhém namáhání podařilo se jí sprostiti se provazů a vyndati šátek, který ji dusil. Polomrtvá dovlékla se do ložnice své paní, ale ložnice byla prázdná; nikde nebylo stopy po mrs. Menasto, za to zásuvky psacího stolu a skříně byly vypáčeny a peníze, cenné papíry i skvosty odnešeny. Dnes ráno vážila žena vrátného ze sousedního domu vodu ze studny, která je oběma domům společná a nalézá se v zahradě při domku mrs. Menasto. Při vážení vody učinila příšerný nález. Na okov zachytil se veliký, těžký balík, který obsahoval na kusy rozřezanou ženskou mrtvolu. Byla úplně čerstvá a poznána v ní mrs. Maud Menasto. Také ubrus, ve kterém byla mrtvola zabalena, poznán jako majetek nešťastné mrs. Maud.«

Policejní komisař dokončil a zamlčel se. Díval se na Léona Cliftona, který seděl mlčky se zachmuřeným čelem, poklepávaje prsty na mramorovou desku stolu.

Po chvilce mlčení otázal se Clifton mr. Abotta:

»Byla již podrobněji tázána společnice mrs. Menasto na okolnosti související s vraždou?«

»Nebylo možno zavésti s ní delší výslech. Je nemocná následkem prožitého strachu.«

»Mrtvolu viděla?«

»Ano. Při spatření jí omdlela.«

Clifton kývl hlavou.

»Půjdu navštívit mrs. Alici. Rád bych také viděl zařízení domku a celého bytu. Nechcete mne doprovázeti, mr. Abote?«

»Zajisté, velmi rád. Ujmete se tedy pátrání po vrahovi v této příšerné, tak záhadné záležitosti, není-li pravda, mr. Cliftone?«

»Ovšem,« odpověděl veliký detektiv. Zavolal číšníka a zaplatil.

Komisař Abott zdvihl se též se své židle a následoval Cliftona, který právě vzal svůj klobouk a odcházel z kavárny.

»Do ulice 14. máme dosti daleko,« mínil Clifton. »Vezmeme si povoz,« rozhodl se a zavolal na kolem jedoucího fiakra.

Oba pánové vstoupili do vozu a kočí obdržev rozkaz, pobídl koně ke klusu.

Léon Clifton byl opět ve svém živlu. Nemyslil již na nic jiného, než na právě ohlášenou vraždu, jejíž původce chtěl vypátrat.

Nepochyboval, že se mu to podaří.

V hlavě jeho vířilo tisíce myšlenek a bystrý jeho duch tvořil stále nové a nové kombinace.

Komisař Abott znal dobře slavného »The Grant Carlina« a proto mlčení žádnou otázkou nerušil.

Za úplného ticha dojeli do ulice 14. a vůz zastavil před úhledným přízemním domkem, podobným malé ville.

Teprve při zastavení vozu vzpamatoval se Clifton ze svého snění.

Vyskočil rychle z vozu, následován komisařem.

Kočímu poručil čekat.

Po třech nízkých kamenných stupních vystoupili Clifton a mr. Abott k domovním dveřím a zazvonili.

Zvonek jasně se ozval a po malém okamžiku přišla otevřít veliká, silná žena.

»Nikdo není doma,« řekla nevlídně, spatřivši cizí pány.

»Jsem detektiv Clifton a rád bych mluvil s mrs. Alicí,« řekl pevně Clifton. »Ohlaste mne a policejního komisaře.«

»Mrs. Alice je nemocná,« vlídněji odpověděla žena, mimovolně ustupujíc s cesty. »Nevím, bude-li moci s vámi mluviti, jest jí velmi špatně. Ale ohlásím vás.«

Žena zanechavši oba pány v chodbě, celé sluncem ozářené, odešla.

Clifton rozhlédl se kolem sebe. Chodba byla jasná, úplně prázdná a čistě vybílená. Po obou její stranách bylo několik dveří, na protějším konci tvořila malou verandu a nechávala volnou vyhlídku do velké zahrady. Po několika kamenných stupních bylo možno sestoupiti do zahrady. Na verandě stál malý stolek a několik židlí.

Žena v brzku se vrátila a nechavši dvéře pokoje, z kterého vyšla, otevřené, pobídla pány ke vstupu.

»Mrs. Alice vás očekává,« řekla.

Cliíton i komisař vstoupili do velkého, ne s přepychem, ale pohodlně zařízeného pokoje. Žena v prostředních letech, štíhlá a příjemná, oděná v černý šat, povstala s křesla, ve kterém seděla, a vyšla jim v ústrety.

»Vím, s kým mám to potěšení hovořit,« řekla, lehce se uklonivši. »Prosím, ptejte se, mr. Cliftone, jsem již tak dalece zotavena, že mohu vám dobře odpovídat.«

»Nebudu vás trápit mnoha otázkami, mrs. Alice, rád bych jen věděl, v kterou dobu přišel neznámý muž sem?« ptal se Clifton.

Při vzpomínce na sotva minulý osudný večer počala se společnice zavražděné mrs. Menasto tak třásti, že byla nucena usednouti.

Pronikavý zrak detektivův spočíval neodvratně na jejím obličeji.

»Bylo asi devět hodin večer, mrs. Menasto již ulehla,« odpověděla slabým, chvějícím se hlasem.

»A vy jste se vzpamatovala?«

»Svítalo již opět, když přišla jsem k vědomí.«

»Měl tedy vrah celou noc volnou, a mohl své dílo bez překážky vykonat,« podotkl komisař.

»Znala jste šperky své paní, mrs. Alice?« ptal se znova Clifton.

»Ano, velmi dobře. Jsem již dlouhá léta v její službách a mrs. Menasto neměla přede mnou tajemství.«

»Jaké byly skvosty, které vrah odnesl?«

»Briliantový a perlový náhrdelník, velmi cenný, staré práce, zlaté řetězy a sponky s drahokamy. Pak několik prstenů, mezi nimi zvláště skvostný, drahocenný safírový prsten. Prsten ten byl mrs. Menasto velice vzácný a často mi jej ukazovala. Na dvou silných zlatých kroužcích zasazen byl ve zlatém kalíšku jako květina velký safír, neobyčejné krásy.«

Clifton vyňal svůj zápisník a napsal si několik slov. Vstrčiv zápisník opět do kapsy řekl:

»Rád bych viděl ložnici mrs. Menasto. Zůstalo od včera vše na svém místě?«

»Ano, mr. Cliftone. Mimo mne nevešel do ložnice dosud nikdo. Promiňte však, že nemohu vás doprovázeti. Jsem opět velice rozechvěna vzpomínkou na ty strašné chvíle.*

»Není třeba, abyste mne doprovázela. Prosím, odpočiňte si opět, mrs. Alice,« řekl galantně Clifton.

Mrs. Alice zazvonila a vstoupivší ženě poručila, aby dovedla pány do ložnice mrs. Menasto.

Žena otevřela dvéře a Clifton i komisař s lehkou poklonou mrs. Alici vyšli z pokoje.

Žena otevřela připraveným klíčem dvéře a detektiv s komisařem vstoupili.

Pokoj byl přívětivý, jasný, ne velký, ale vkusně zařízený. Vše nasvědčovalo, že obývala jej stará, již pohodlí milovná, ale elegantní dáma.

Clifton i komisař bedlivě rozhlíželi se pokojem, ve kterém panoval veliký nepořádek. Skříně byly otevřeny, obsah jejich rozházen. Velký, těžký, starožitný psací stůl měl všecky přihrádky vypáčeny a listiny i dopisy rozházeny po stole i po podlaze. Podušky na posteli i přikrývka byly zcuchány. Ale nikde ani stopy krve. Lesklá, hladká podlaha i bílé podušky byly bez poskvrny. Nedaleko postele, blíže kamen, stál velký, obyčejný stůl. Tmavý koberec kryjící jen střed pokoje, nedosahoval až k němu.

Clifton náhle se shýbl a zvedl se země kožený mužský pás, ležící zapadlý za postelí. Na vnitřní straně pásu bylo vepsáno jméno: »Gaston Gordon.«

Clifton pátral bedlivě všude, činil si poznámky, ale zůstával úplně mlčenlivý.

Všiml si, že za obyčejným stolem jsou malé čalounované dvéře, k nimž podlaha celého pokoje poněkud se svahuje. Otevřel dvéře a nacházel se v malé koupelně. Podlaha byla zde z růžových dlaždic.

Clifton našel v koupelně pár manžet, označených písmeny »G. G.«

I o těchto manšetách byl přesvědčen, že zanechány zde proto, aby policie byla uvedena na nepravou stopu.

Vražda byla zahalena v úplné temno.

Jediná mrs. Alice, která mohla bližší zprávy o vrahu podat, nedovedla se na nic upamatovati.

Clifton nenašel mimo pás a manžety, kterým nedůvěřoval, žádnou stopu, která by vedla ku zjištění vraha.

Vše záleží nyní na jeho obratnosti a na náhodě, která již tak často pomohla nalézti a zmocniti se zločince.

Clifton vzal pás i manžety a chystal se k odchodu.

Vyšed ze dveří, potkal mrs. Alici, opět již klidnou.

»Prosím, mrs. Alice,« řekl, »je-li vám možno, ponechte po celou dobu vyšetřováni pokoj mrs. Menasto beze změny. Snad vás ještě navštívím a byl bych vám vděčen, kdybych našel pokoj tak, jak jsem jej nyní viděl.«

»Spolehněte na to, mr. Cliftone. Uzavřu pokoj na klíč. Odevzdám vám jej, kdykoli si budete přát,« odpověděla mrs. Alice.

»Díky,« řekl Clifton a pokloniv se, odcházel s mr. Abottem.

Vstoupili do fiakru čekajícího nedaleko domku a Clifton poručil jeti k policejnímu řiditeli.

Chtěl mu sděliti, že zmocniti se vraha mrs. Menasto vytknul si za úlohu. Doufal také dověděti se bližší, již vyšetřené podrobnosti o vraždě.

Koně jeli rychle oživenými ulicemi. Míjeli domy, krásné výklady obchodních závodů i soukromé paláce. Netrvalo dlouho, stanuli před velikou budovou policejní.

Mezi jízdou vyměnil Clifton s komisařem Abottem jen několik slov. Veškerou mysl jeho naplňovala jediná otázka: Jakým způsobem najíti vraha mrs. Menasto a zmocniti se ho?

Komisař Abott vyskočiv z vozu, poroučel se Cliftonovi.

Služba jeho opět jej volala a Léon Clifton jej již nepotřeboval.

Oba rozloučili se podáním ruky a mr. Abott spěchal po schodech nahoru do velké, společné úřadovny.

Clifton, zaplativ kočímu, odcházel do kanceláře řiditelovy.

Přijal řiditelovy díky i jeho upřímné ujišťování, že vrah, kdyby byl sebe lépe schován, přece ruce slavného a velikého detektiva neujde.

Řiditel byl o úspěchu Cliftonově naprosto přesvědčen. Vždyť jeho bystrému duchu podařilo se zvítěziti často i tam, kde celá řada detektivů pracovala beze všeho výsledku.

Clifton se usmíval a přerušiv nadšení řiditelovo, ptal se podrobně, co známo je o vraždě.

Co slyšel, připojoval k svému šetření a tvořil si v duchu obraz celé vraždy ku podivu jasně.

»O vrahu samém nevíte tedy ničeho?« ptal se řiditele.

»Vrah je docela neznámý. Ale malá stopa přece by snad byla. Dnes ráno hlásil hotelier Smith, majitel hotelu »Netherland«, náhlé zmizení jednoho ze svých hostí. Mladý muž prchl, nezaplativ svůj účet. Snad je totožný s vrahem mr.: Menasto. Pátrejte v tom směru, milý Cliftone,« řekl řiditel.

»Jak jmenoval se mladý muž, jenž zmizel z hotelu ?«

»Zapsal se jménem »Gaston Gordon«.

»Gaston Gordon?« vykřikl Clifton. Hned ale se zase upokojil. Nepovažoval Gastona Gordona za pravého vinníka. Možná, že to jméno není ani pravé. Shoda jmen může býti nahodilá. Vraha dlužno hledati jinde.

Ostatně půjde se hned přesvědčit do hotelu »Netherland«. —

Vzal svůj klobouk, poroučel se řiditeli a vyšel z kanceláře.

Spěchal, chtěl brzy nabýti jistoty, že se nemýlí.

Najal si proto znova drožku a poručil jeti co nejrychleji do hotelu »Netherland«.

V pokoji, který mladý muž, zapsaný jako Gaston Gordon obýval, našel Clifton malý cestovní kufr. V kufru nalézala se mužská košile se značkami G. G., límec a pár manšet, stejně označené písmeny G. G.

Hostinský ukazoval tyto předměty jako jediné, co zmizelý jeho host zanechal na uhražení svého značného dluhu.

Clifton se zachmuřeným čelem konstatoval, že manšety, které našel v kufru, jsou úplně stejné s manšetami, nalezenými v bytě zavražděné mrs. Menasto.

Bylo velice pravděpodobno, že tento Gaston Gordon jest vrahem. Všecky dosud nalezené stopy vedly k němu a jeho náhlé zmizení po osudné noci potvrzovalo jeho vinu.

A přece nemohl Clifton tomu se přikloniti. Jeho vnitřní hlas stále mu říkal, že všechny tyto důkazy jsou zúmyslně nastraženy, aby spravedlnost z pravé cesty byla svedena.

Umínil si ale, že přece půjde i po této stopě, ačkoli tušil, že je falešná.

Dal tedy kufr i nalezené v něm prádlo odnésti do svého bytu.

Telefonicky zavolal dva policejní agenty, kteří se brzo dostavili.

Clifton ukázal jim manšety a poslal je vyhledati továrníka, u něhož byly zhotoveny.

Továrník byl brzy vypátrán, ale jak mohl věděti, komu límec a manšety prodal!

Předložena mu košile. Továrník uznal, že není pracována v jeho závodě a tvrdil, že asi vůbec není pracována v New-Yorku. Liší se střihem i prací.

Stejně odpovídali detektivovi i ostatní továrníci, jimž prádlo předložil. Košile nebyla pracována v New-Yorku, ale dle továrních značek pocházela asi z Chicaga. Není ale vyloučena možnost, že i jinde byla pracována. —

Clifton nedověděl se ničeho positivního a celá záležitost byla nyní ještě nejasnější.

Nastával soumrak, když Clifton po téměř celodenním pátrání vstupoval do svého bytu.

Byl velice unaven.

Rozhodl se, že pojede hned ráno do Chicaga, kam všechny stopy směřovaly. Nesliboval si mnoho od této cesty, ale poněvadž veřejné mínění označovalo uprchlého Gordona jako jediného pachatele, umínil si, přesvědčiti sebe i veřejnost.

Připravil si vše k rannímu odcestování. Kufr Gastona Gordona chtěl míti s sebou.

Pak ulehl k odpočinku, kterého mu bylo nutně potřebí. —

Prvním ranním vlakem odejel.

V Chicagu ubytoval se v hotelu a uloživ své věci do vykázaného pokoje, šel se projíti městem.

Pojednou upoutala jeho pozornost velká výkladní skříň obchodníka s cestovními potřebami.

Ve výkladní skříni spatřil právě takový kufr, jaký Gaston Gordon zanechal v hotelu »Netherland« a který přivezl s sebou do Chicaga.

Clifton bez dlouhého rozmýšlení vrátil se do hotelu a vzav kufr Gastona Gordona, odebral se opět k obchodníkovi s cestovními potřebami, v jehož výkladní skříni právě takový kufr byl vystaven.

Obchodník kufr ihned poznal. Byl skutečně u něho koupen a sám jej odeslal na určitou adresu do Chicaga.

»A adresa ta zní?« ptal se Clifton.

»Sdělím vám ji okamžitě,« odpověděl obchodník.

A skutečně, pomocí adresní knihy dověděl se Clifton, že kufr byl koupen před dvěma měsíci a zaslán na jméno »Georg Gordon, obchodník v Chicagu, ul. 78.«

Clifton najal si povoz a jel hned do ulice 78.

Hledaného obchodníka George Gordona našel brzy a představiv se, žádal po krátké omluvě za sdělení, nemá-li obchodník v New-Yorku příbuzného.

A hle, stopa uprchlíka z hotelu »Netherland« konečně se nalezla: Mladý obchodník, Gaston Gordon, byl v Chicagu stále neštěstím v obchodě pronásledován. Odejel tedy do New-Yorku, chtěje tam zkusiti své štěstí. Ubytoval se v hotelu »Netherland«, kde zapsal se svým jménem. Štěstí se ale na něho neusmálo a on, zbaven všech prostředků k výživě, uprchl z hotelu a odejel do Chicaga k svému příbuznému Georgovi, jehož žádal o pomoc. V osudné noci, kdy vražda se stala, byl již na cestě do Chicaga a nenalézal se v New-Yorku, jak lehce dokázal. Se zavražděním mrs. Menasto neměl naprosto nic společného. —

Cliftonovo tušení se splnilo, Gaston Gordon nebyl vrahem. Neměl na vraždě vůbec účastenství.

Jak ale dostaly se jeho manšety do koupelny zavražděné mrs. Menasto?

Na tuto otázku nedovedl si ještě Clifton odpovědíti.

Doví se ale záhy všechno, neustane, dokud nevrhne jasné světlo v tento tak temný případ a nezmocní se vraha.

Clifton odejel opět do svého hotelu a rozhodl se, nejbližším vlakem vrátiti se do New-Yorku.

Zbývaly ještě dvě hodiny do odjezdu vlaku. Clifton použil jich, aby vypracoval si pevný plán, dle kterého by postupoval k cíli.

Usadil se do pohodlného křesla a zapáliv si cigaretu, oddal se přemýšlení.

Mozek jeho pracoval neobyčejně bystře a určitě.

Než minulo půl druhé hodiny, vyskočil z křesla a zamnul si spokojeně ruce.

Cesta, kterou se nyní chtěl bráti, ležela jasně před jeho duševním zrakem a Clifton byl by nejraději viděl se již v New-Yorku, aby mohl počíti s pátráním.

Však čas ubíhá rychle a také Clifton dočkal se toho, že kráčel opět ulicemi New-Yorkskými.

Ještě týž den počal prováděti svůj plán.

Ze zkušenosti věděl, že nejlépe lze najíti zločince v pověstných krčmách nejnižšího druhu, kde scházejí se různá individua a kam poněkud slušnější člověk vkročiti nemůže.

Clifton, různě převlečen, navštívil již kolikrát tato místa.

Znal dobře krčmu matky Potterové, kde několikrát již připíjel si s vagabundy, když pátral mezi jejími hosty po »svém muži«.

Tuto krčmu chtěl také dnes navštíviti.

Bylo ale radno, učiniti malá bezpečnostní opatření dříve, než do království matky Potterové vejde.

Clifton odebral se s nastalým večerem nejprve do svého malého bytu v průchodním domě, který mu sloužil za šatnu.

Ze své bohaté zásoby různých oděvů vybral roztrhané šaty sešlého řemeslníka a oblékl si je.

Obličej změnil úplně líčidlem, parukou a falešným vousem.

I své pečlivě pěstěné ruce nalíčil barvou, aby jej svou jemností neprozradily.

Do hluboké kapsy haleny zastrčil svůj výtečný revolver, bez kterého nikam nevycházel a bez nějž by se zvlášť do krčmy matky Potterové nemohl odvážiti. Maje mimo to pod roztrhanou halenou svou ocelovou košili, nemusil se ničeho obávati.

Večer hodně pokročil a »The Grant Carlin« byl připraven.

Vyšel z domu a kráčel potácivým krokem osvětlenými ulicemi.

Nikdo by byl v podnapilém, jak se zdálo, řemeslníkovi, nehledal elegantního Léona Cliftona, velikého detektiva.

Clifton brzy dospěl předměstí, velice spoře osvětleného. Vyznal se však a kráčel proto jistě k velkému, starému domu, v jehož zadní části byla pověstná krčma.

Prošel tmavou chodbou a přešel nečistý dvůr.

Po několika stupních vystoupil nahoru ke skleněným dveřím, zastřeným rudými záclonami, jimiž pronikalo sporé světlo z místnosti.

Clifton otevřel dvéře a vstoupil.

Těžký, horký vzduch, prosycený kouřem, jej ovanul.

Pustý křik, pronikavý smích a divoký zpěv zněl mu vstříc.

Na velikém stole, za kterým seděla matka Potterová, stálo množství láhví, džbánů a sklenic.

Matka Potterová sama dohlížela, aby sklenice její hostí stále byly naplněny.

Clifton našel si místo u velikého stolu blízko dveří.

Mimovolně držel stále ruku v kapse, ve které měl revolver.

Než se dobře rozhlédl, stála před ním láhev špatného vína, kterou mladá, polooblečená číšnice před něho postavila.

Clifton mnoho nepil, chtěl vzbuditi domněnku, že již nemůže, a přenechával láhev svým spolustolovníkům. Za to nenápadně, ale bystře vše pozoroval.

Byla to společnost pravých taškářů nejčistšího zrna, která naplňovala místnost téměř do posledního místečka. Zpustlé postavy, jež člověk na osamělé cestě nerad potká … .

Něklteří spali, majíce hlavy položeny na stole.

Jiní seděli v kroužku, tlumeně mezi sebou hovoříce.

Opět jiný kreslil křídou na stolní ploše různé čáry a snažil se svým soudruhům je vysvětliti, zatím co blízko Cliftona hrubý, asi osmnáctiletý mladík četl hlasitě jakýsi dopis.

Zpěv, který neustále zněl místností, byl náhle přerušen křikem: »Ty, lotře, ty podvádíš!«

»Ne, ty hraješ falešně!« a v tom okamžiku letěly již karty do obličeje jednoho z hráčů.

Clifton povstal ze svého místa, aby viděl, co se děje.

Postižený chytil láhev se stolu a hotovil se k ráně.

V tom postřehl Clifton na pravé jeho ruce, kterou láhev uchopil, skvostný, safírový prsten. Prsten vypadal právě tak, jak jej mrs. Alice, společnice zavražděné mrs. Menasto, popisovala.

V očích Cliftonových objevil se záblesk radosti.

Několik přítomných vrhlo se mezi hráče.

»Ticho, ticho!« křikl jakýsi hlas.

Vše bylo však již marno, rozčilení nedalo se utišiti. Sklenice i láhve lítaly ve vzdušchu, nad hlavami objevily se pěstě a zablesknul i nůž.

Matka Potterová povstala též ze svého místa a přiblížila se divadlu, které jí naprosto nové nebylo.

»Nyní rychle odtud — není zde již příjemně,« řekl si Clifton a v nastalé vřavě nepozorován, vyběhl ven.

Pádil přes tmavý dvůr a divoký řev rozpoutané rvačky zněl za ním.

Maje dům dosti daleko za sebou, zmírnil Clifton krok.

Byl úplně spokojen, znal vraha mrs. Manesto. Potřeboval jen ruku vztáhnout a chopit se ho. Byl klidný, věděl, že zločinec mu neunikne. Safírový prsten, kterého mrs. Menasto tolik si vážila, jej prozradil. Tak dobře všechno si připravil, byl by snad zůstal nepoznán, kdyby si byl odepřel potěšení nositi safírový prsten mrs. Menasto. —

Clifton došel svého vkusného, malého domu. Prve než otevřel domovní dvéře, strhl svou paruku a falešný vous a vstrčil obé do kapsy.

Vešel pak do domu a vystoupiv po schodech nahoru, uchýlil se do své ložnice.

Převlékl se a zapáliv si oblíbenou svou cigaretu, přecházel dlouho pokojem, než ulehl ke spánku.

Hned druhý den po snídaní spěchal k policejnímu řiditeli.

Den, který právě nastal, měl býti posledním dnem svobody vraha mrs. Menasto. Clifton chtěl jej večer při návštěvě krčmy překvapiti a zatknouti.

Řiditel byl šťasten úspěchem, kterého Clifton v tak krátkém čase docílil.

Aby se mohl zločince zmocniti, chtěl Clifton podniknout mimořádnou prohlídku v krčmě matky Potterové. —

Provázen několika policisty, půjde večer do krčmy a odvede »svého muže« do policejního vězení.

Řiditel úplně souhlasil s přáním velikého detektiva a slíbil ochotně, že jeho lidé budou připraveni poslechnouti každého pokynu Léona Cliftona.

»Rázem jedenácté hodiny vyjdeme,« řekl Clifton, louče se s řiditelem.

»Spolehněte se, že v tu dobu bude šest nejlepších mých lidí u vašeho domu,« odpověděl řiditel, podávaje Cliftonovi ruku.

Clifton vyšel ven a zamířil do Central—Parku.

Chtěl malou procházkou osvěžit své nervy.

Zapálil si cigaretu a kráčel volným, lehkým krokem rozsáhlým sadem.

Byl velice spokojen. Náhoda byla mu opět neobyčejně příznivá, a Clifton nepochyboval ani dost málo, že v brzku bude úplným vítězem. —

Večer rychle se přiblížil a nastávala noc.

Na velkých hodinách v Cliftonově pracovně ukazovala ručička jedenáct hodin.

Clifton v úředním obleku, dobře ozbrojen, sešel dolů.

Šest policistů v plné zbroji čekalo již na něho.

Léon Clifton postavil se jim v čelo a za okamžik zněly odměřené, pravidelné jich kroky tichou ulicí.

Po nedlouhém čase došla výprava tmavého předměstí, a vešla do domu, v němž umístěna krčma matky Potterové. Již na dvoře slyšeti bylo křik a pusté lání, vycházející z místnosti, uzavřené skleněnými dveřmi s rudými záclonami.

Nová rvačka byla patrně opět v plném proudu.

Clifton otevřel dvéře a zůstal okamžik mezi dveřmi státi. Šest policistů tísnilo se za ním.

Rázem přehlédl místnost a přesvědčil se, že mladý muž se safírovým prstenem je přítomen.

Vzácní hosté matky Potterové vidouce stráž a lesklé zbraně, ztišili se, a stáli zde zamračeně, upírajíce hrozivě oči na policisty.

Matka Potterová povstala ze svého místa a nejlahodnějším úsměvem pobízela Cliftona, aby jen vešel dále.

Clifton provázen dvěma policisty, kteří mu šli v patách, prošel špalírem nevlídných obličejů. Tuláci, před okamžikem v prudké rvačce, nyní mimovolně ustupovali a dělali cestu policistům.

Clifton zastavil se před mladíkem vysoké, silné postavy, na jehož hrubé ruce třpytil se skvostný prsten mrs. Menasto.

»Vám vykážeme dnešní noci nocleh u nás. Půjdete se mnou,« řekl, položiv mladému muži ruku na rameno.

»Oho, oho!« ozvalo se z několika úst.

Pronikavé oko Cliftonovo obrátilo se tím směrem a v okamžiku bylo opět ticho.

Clifton obrátil se k odchodu, oba policisté vzali zatčeného mezi sebe.

Matka Potterová velice zdvořile se Cliftonovi poroučela. hluboce se klaníc.

Čtyři policisté čekající po celou tu dobu u dveří, připojili se nyní opět ku svým soudruhům a s Cliftonem v čele, vyšli se zajatým na dvůr a odcházeli.

Sotva se za nimi dvéře zavřely, ozval se opět divoký křik. Policejní prohlídkou přerušená rvačka rozpoutala se znova. —

Zajatý mladý muž doveden byl do policejního vězení a ráno měl býti předveden k výslechu.

Clifton měl tentokráte neobyčejné štěstí. Sám se obdivoval, kterak pohodlně podařilo se mu zmocniti se vraha mrs. Menasto.

Leč při výslechu zajatý houževnatě vše popíral. Ani nejspletitější otázky nemohly jej přivésti k tomu, aby si odporoval.

O prstenu tvrdil, že jej našel a krásný safír považoval za sklo.

Policejní řiditel, který výslech sám řídil, byl všecek zoufalý, že nepodařilo se mu vraha usvědčit.

V tom napadla Cliftona opět šťastná myšlénka: dovésti vraha tam, kde vražda byla provedena.

Řiditel chopil se této myšlénky a chtěl býti přítomen, aby viděl, jak vrah bude se tvářiti.

Clifton ustanovil hodinu šestou jako nejvhodnější k návštěvě bytu mrs. Menasto a objednal na tu dobu drožku.

Před večerem oznámil mrs. Alici tuto zvláštní návštěvu a učinil různá opatření.

V šest hodin večer zastavila drožka před policejní budovou a zajatý vrah mrs. Menasto přiveden. Jeho ruce byly spoutány. Skvostný safírový prsten vyjímal se neobyčejně na prostředním prstě pravé ruky.

»The Grant Carlin« a policejní řiditel vstoupili se zajatým do drožky.

Strážník usedl ke kočímu a povoz hnul se ku předu.

Tichý, drobný déšť se spustil, obloha zatáhla se šedými mraky.

Drožka dojela do ulice 14. a zastavila před malým domkem mrs. Menasto.

Policejní řiditel vystoupil první z vozu, za ním zajatý, Clifton seskočil poslední.

Mrs. Alice je již očekávala a sotva zaslechla hrčení kočáru, otevřela domovní dvéře.

Uvedla příchozí, dle Cliftonova přání, hned do ložnice nešťastné oběti.

V pokoji nebylo ničím hnuto, vše zůstalo tak, jak to vrah zanechal.

Zajatý mladý muž nejevil žádný nepokoj. Zdálo se, že je v místnosti poprvé. Rozhlížel se kolem sebe a tvář jeho zůstávala beze změny.

Clifton i řiditel ostře jej pozorovali.

Když mrs. Alice poznala prsten na jeho ruce, zasmál se potupně.

V tom přistoupil Clifton ke stolu umístěnému nedaleko postele blíže kamen a vztáhl ruku po láhvi s vodou, která na stole stála.

»Domnívám se,« řekl zvolna, obraceje se k mrs. Alici a k policejnímu řiditeli, »že vrah nezavraždil mrs. Menasto na posteli, poněvadž by krev byla na poduškách patrna. Zavraždil a na kusy rozřezal svou oběť zde, na tomto stole.

Poněvadž podlaha poněkud se naklání ke koupelně, musela krev téci tím směrem.

Vyleju nyní obsah této láhve sem, na stůl. Voda musí jíti touž cestou, kterou šla krev. Uvidíme ji velmi dobře, ne na vrchu, ale pod prahem, a dělník, kterého jsem objednal a který nyní čeká venku, zdvihne práh a přesvědčí nás« — — — a již kapala voda se stolu dolů, pojila se, stékala úzkým potůčkem po lesklé, hladké podlaze a ztrácela se pod prahem koupelny.

Potupný úsměv mladého zajatce zmizel — jeho obličej vzal na se výraz zděšení, když Clifton chopil se láhve, jeho oči se rozšířily, celá postava se třásla —

Gluk, gluk, gluk, kapala voda se stolu dolů —

Vytřeštěným zrakem sledoval jasné krůpěje.

Na pokyn Cliftonův vešel dělník a přiložil své dláto pod práh. Zdvihl jej — — a pod ním byla ssedlá krev patrna!

»Přiznám se, přiznám se!« volal smrtelně bledý vrah, potáceje se. »Ale zde ne, zde ne — odveďte mne odtud, sice zemru —«

Mrs. Alice ulekána, podala mu rychle sklenku rudého vína.

Vrah vyrazil ji sklenku z ruky, tato s cinkotem roztříštila se na zemi.

»Ne krev!« křičel zděšeně, »to je krev mrs. Menasto — nechci krev — dejte mi vodu!«

A podanou mu vodu hltal dlouhými doušky.

Dopiv na dno, strhl s prstu safírový prsten a zahodil jej daleko od sebe. —

Cliftonův pokus vydařil se nad očekávání, vrah byl usvědčen.

Poněkud rozechvěn, vedl spoutaného vraha k vozu, následován řiditelem.

Bylo již hodně tma, déšť dosud neustal.

Clifton otevřel dvířka drožky a nechal zajatce vstoupiti.

V nejbližším okamžiku vyrazil však vrah, vzdor spoutaným rukoum, protější dvířka, vyskočil z vozu a pádil jako chrt temnými, liduprázdnými ulicemi pryč —

Clifton i řiditel zůstali několik vteřin jako omráčeni.

Clifton první se vzpamatoval a jal se s pomocí policisty uprchlíka stíhati.

Řiditel zatím vrhl se do vozu a poručil kočímu jeti tryskem, aby zaskočil utíkajícímu cestu.

Byla to divoká honba.

Vrah byl dobře padesát kroků napřed, utíkal výtečně a vyznal se nad to v těchto temných ulicích a v těchto průchodech i koutech.

»Držte jej, vraha, držte jej!« křičel policista.

Okna i dvéře se otvíraly, několik mužů vyběhlo ven. Policista srazil se s nimi a upadl k zemi.

Clifton sám utíkal dále za vrahem. Veliký pes skákal na něho a zdržoval jej v běhu.

Clifton viděl, že vzdálenost mezi jím a pronásledovaným vrahem je stále větší a větší — v tom viděl, že uprchlík zahnul za roh, tam jistě najde ochranu …

Sebral svou poslední sílu a prudkou ranou pěstí uhodil psa do hlavy, že s vytím odletěl stranou.

Utíkal dále, zahnul za roh a tam, tam za starým, rozlámaným vozem, plným nepotřebného nářadí, byl skrčen uprchlík.

Spatřiv Cliftona vyskočil, chtěje utíkati dále, ale detektiv již jej chytil a nepustil.

V zápětí doběhl policista a vedl nyní znovu chyceného vraha opět do vězení.

Po malé chvíli přijížděla jim vstříc drožka, v níž seděl policejní řiditel.

Zajatec musil vstoupiti opět do vozu, za ním následoval zemdlený Léon Clifton.

Strážník přisedl opět ke kočímu a brzy nalézal se vrah ve vězeňské cele, z níž neměl nikdy více vyjíti, leda na popraviště. —

Soudní líčení s loupežným vrahem mrs. Maud Menasto netrvalo dlouho.

Hlava na hlavě tísnila se v obrovském soudním sále, případ velmi sensační. Každý chtěl viděti odvážlivého zločince, který by byl samému »The Grant Carlinovi« bleskurychlým skokem z drožky bezmála z rukou uklouzl. —

Vrah již nezapíral, viděl, že je všechno marno …

Za hrobového ticha vyprávěl, kterak seznámil se s pradlenou v hotelu »Netherland« a kterak podařilo se mu z prádla, které měla odvésti, uzmouti pár manšet Gastona Gordona. Jméno mladého obchodníka dověděl se rovněž od pradleny a viděl je na to podepsáno na jistém účtu. To přivedlo jej na myšlénku, obrátiti podezření z vraždy na tuto stopu.

Vyprávěl, jak nápodobil podpis Gastona Gordona na koženém páse, který pohodil za postel mrs. Menasto.

Manšety nechal v koupelně, kde umyl si ruce a setřel vodou úzký potůček krve, který stékal se stolu dolů na podlahu a ztrácel se pod prahem koupelny.

Na lesklé, hladké podlaze nebylo nic patrno.

Svázal pak kusy mrtvoly do ubrusu na stole a hodil balík v zahradě do studny.

To vše vyprávěl klidně, ač ne bez jistého dojetí.

Posluchačstvo tísnící se v soudní síni, ani nedýchalo. Příšerné podrobnosti vraždy, vyprávěné samotným vrahem, působilo na všecky dojmem nesmírně vzrušujícím.

Vrah byl odsouzen, přelíčení skončeno.

Léonu Cliftonovi zněl ze všech stran vstříc upřímný obdiv, který však skromně odmítal.

— — — —

O týden později skončil vrah mrs. Maud Menasto, jejíž safírový prsten stal se mu osudným, na elektrickém křesle ….