Kejklířka je vytrvalá rostlina z čeledi krtičníkovitých. Dosahuje výšky okolo 30 cm. Z plazivého oddenku vyrůstá dutá, obvykle rozvětvená lodyha, v horní části čtyřhranná, porostlá žláznatými chloupky. Listy jsou vstřícné, asi 6 cm dlouhé, široce vejčité, na konci špičaté, se zubatým okrajem. Kejklířka kvete od července, hroznovité květenství je tvořeno několika květy. Květy mají trubkovitý kalich a dvoupyskou korunu s laloky, které jsou zlatožluté, největší spodní je žlutý s výraznými červenými tečkami a skvrnami. Kejklířka skvrnitá pochází ze západu USA, odkud  byla jako okrasná rostlina dovezena do Evropy a na další světadíly. V Evropě se rozšířila ze zahrad i do volné přírody, kde zdomácněla, takže se s ní lze setkat v západní, střední i východní Evropě. V české přírodě byla zaznamenána od 19. století, a to na Šumavě a v podhůří Krkonoš. Nejčastěji roste na mokrých polostinných stanovištích na březích řek, potoků a příkopů. Občas se také pěstuje v zahradách jako okrasná květina.

Obklad z drcených listů a stonků se v lidovém léčitelství aplikuje na rány a popáleniny nebo při bolestech páteře. Výtažek z květů kejklířky skvrnité je využíván jako jedna ze základních esencí v Bachově květové terapii. Tato esence - Mimulus - je doporučována ke zmírnění úzkosti a dodání odvahy při strachu, který se váže ke konkrétním věcem či situacím.