Stopové prvky získaly své označení díky tomu, že se v našem organismu nacházejí pouze v malém množství, a to od jednoho miligramu do pěti gramů. I jejich denní dávka je tedy poměrně nízká. Ve větším množství nám mohou škodit, a některé z nich jsou ve vysokých dávkách dokonce jedovaté (např. olovo či rtuť). Nicméně i přesto, že stopových prvků naše tělo potřebuje pouze malé dávky, jsou pro něj nesmírně důležité. Jejich dlouhodobý nedostatek pak může vést k závažným potížím (anémie, poruchy imunity, řídnutí kostí, ochabnutí srdečního svalu apod.). Ke stopovým prvkům řadíme například fluor, jód, kobalt, křemík, mangan, měď, nikl či železo. Vzhledem k tomu, že si je naše tělo nedokáže samo vyrobit, je důležité zajistit jejich příjem ve stravě, případně využít doplňků stravy.