Berounka

Berounka
	Pohled z Tetína směrem k Srbsku
Základní informace
Délka toku	139,1 km
Plocha povodí	8 855,47 km²
Průměrný průtok	u ústí 36 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	1-10-04-002
Zdrojnice
	Mže a Radbuza v Plzni, Česko; 49°45′14″ s. š., 13°23′26″ v. d.
Ústí
	do Vltavy v Praze-Lahovicích; 49°59′44″ s. š., 14°24′4″ v. d.
Protéká
	Česko (Plzeňský kraj – Plzeň, Středočeský kraj – Beroun, Řevnice, Dobřichovice, Černošice, Praha)
Úmoří, povodí
	Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
Trasa

Berounka (německy Beraun) je významná česká řeka v západní části republiky (Plzeňský, Středočeský kraj a Praha) a největší levostranný přítok Vltavy. Vzniká v Plzni soutokem Mže a Radbuzy, je dlouhá 139,1 km, s nejdelší zdrojnicí (Radbuza-Úhlava) 252 km. Povodí má rozlohu 8 855,47 km²^[1], z čehož se 35,96 km² (29,23 km² Mže a 6,73 km² Úhlava) nachází na území Bavorska.^[2] Prameny zdrojnic se nacházejí v pohořích Český les a Šumava. Nejvyšších průtoků dosahuje řeka na jaře. Ústí do Vltavy na území Prahy u Lahovic.

Pojmenování řeky

Pojmenování řeky historicky

Zákruta Berounky u Zbečna
(řkm 53)

Dle historických studií o geografii Čech se v mapě od Cirigingerově z r. 1568 vyskytuje název pro spojený tok čtyř řek, které se sbíhají v plzeňské pánvi jméno »Watto« nebo »Watta« (možná záměna s Otavou). Původně se celý tok řeky nazýval Mže. Název Berounka je doložen od 17. století, kdy byl úsek řeky na berounském panství nazýván tehdy obvyklým způsobem jako řeka berounských. Podle Ottova slovníku naučného se na konci 17. století začal užívat název Berounka pro dolní tok, poprvé je uváděna plzeňským kronikářem J. Tanerem jako tok za městem Berounem. V 18. století používali někteří autoři název Berounky i pro střední tok od Plzně. Za počátek Berounky byl postupně považován soutok Mže a Rakovnického potoka, později se začátek Berounky posunul na soutok se Střelou a ještě později na soutok s Úslavou. Ottův slovník z roku 1901 přesto ještě uváděl Mži jako řeku ústící do Vltavy.

Dříve se tento název uváděl až po soutoku s Úslavou u kostela sv. Jiří v Doubravce, ale v současnosti je tento název posunut do centra Plzně v sousedství pivovaru po soutoku s Radbuzou. Není bez zajímavosti, že na název Mže poukazuje také zkomolený německý název hradu Nižbor-Mies/en/burg, tedy hrad nade Mží. Ten byl vybudován ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. a tím potvrzuje informaci o tom, že název Berounka vznikl mnohem později.^[3]

Pojmenování řeky v současnosti

V současnosti (2013) podle vodoprávních předpisů začíná Berounka soutokem Mže s Radbuzou v centru Plzně. Její jméno je standardizováno zákonem stanovenou autoritou od toho soutoku až po její zaústění do Vltavy.^[4]

Plzeňští zastupitelé z iniciativy historika Jana Anderleho rozhodli 7. září 2006 o přejmenování Berounky na území města zpět na původní název (podle ustanovení zákona o obcích o pojmenovávání veřejných prostranství).^[5] Zároveň chtěli jednat s vedením Plzeňského kraje o jejím přejmenování na celém území kraje a o naprostém vymazání Berounky z map. Rozhodnutí však nic nezměnilo na oficiálním názvu a vymezení řeky, jak jsou stanoveny vyhláškou ministerstva zemědělství. V červnu 2011 město Plzeň své usnesení z roku 2006 zrušilo kvůli nepříznivému postoji některých obcí a státních úřadů.^[6]^[7]

Od roku 2013 nese jméno Berounka i pár rychlíků Českých drah, a.s. jezdících mezi Prahou a Plzní.

Průběh toku

Horní Berounka je zimovištěm vodních ptáků (řkm 136)

Berounka protéká Plzeňskou kotlinou a následně přírodním parkem Horní Berounka (od soutoku s Úslavou, řkm 136, k soutoku s Radnickým potokem, řkm 96,0). Na jeho území se do ní vlévá ještě Klabava (zprava) a vůbec největší přítok (mimo zdrojnic) Střela (zleva). Níže v Křivoklátské vrchovině přijímá zleva Rakovnický potok a dále v Berounské kotlině (přímo v Berouně) zprava Litavku. Pod městem Beroun v Českém krasu vytváří Berounka ve vápencích Karlštejnské vrchoviny kaňon se skalními stěnami. U Lahovic se vlévá do Vltavy. Berounka je řekou se silně kolísavými vodními stavy, téměř celý tok je splavný i pro otevřené sportovní lodě a využívaný ke koupání. Nejnavštěvovanější jsou úseky v CHKO Křivoklátsko a úsek v Českém krasu, zejména Vodácká naučná stezka Berounka.

Závěrečný úsek před soutokem s Vltavou spadá do vzdutí Modřanského jezu a je v něm vybudován Radotínský přístav. Tok řeky v nivě mezi Kazínem a soutokem s Vltavou procházel mnohými proměnami. Původně řeka tekla přes dnešní Lipence a těsně pod Zbraslaví. Někdy mezi 12.–14. století řeka rozdělila dnešní Horní a Dolní Černošice, zpočátku toto rameno fungovalo jen jako občasný tok při povodních. Roku 1523 je doložen mlýn u Bluku (dnešní Dolní Černošice), tvrz Bluk je doložena od roku 1404. Někdy před 12. století si řeka našla cestu kolem Radotína (doloženo 1115, roku 1158 doložen přívoz u Radotína, za Radotínem však meandrovala směrem ke Zbraslavi (tzv. Šárovo kolo). Pobočné rameno ústící do Vltavy u Lahovic a vytvářející Lahovický ostrov je zaznamenáno již v Müllerově mapě z 1720, toto koryto bylo dále prohloubeno zimní povodní roku 1797 (tzv. lahovická elevace, nakupenina sedimentů vzniklá z tehdejších ledových zátaras). Při povodni v roce 1829 se k Lahovicím přemístil hlavní tok, ten byl roku 1830 uměle stavebně upraven. Pravděpodobně po povodni roku 1845 Berounka rameno u Zbraslavi víceméně opustila, při povodni roku 1872 se staré koryto částečně zaneslo a vzniklo z něj slepé rameno „Krňák“. Roku 1873 byla Vltava v přilehlém úseku zregulována, tím zanikl i Lahovický a Modřanský ostrov.

Údolí na dolním toku Berounky

Hluboké údolí na dolním toku Berounky zřejmě utvořila v miocénu jiná řeka, která protékala stejným údolím, ale obráceným směrem. Tato, tehdy největší řeka na území dnešních Čech, sbírala vody v oblasti Českomoravské vrchoviny a nejprve sledovala zhruba dnešní tok Sázavy. Poté, co překřížila jižně od Prahy dnešní údolí Vltavy (které v té době ještě neexistovalo), pokračovala pravděpodobně dnešní Všenorskou branou do prostoru na sever od Brdských hřebenů a přes oblast Českého krasu a Křivoklátska dále na severozápad směrem do severočeských pánví.^[8]

Krajina a zajímavosti podél toku

Po opuštění Plzně protéká Berounka v hlubokém zalesněném kaňonu venkovskou, spoře osídlenou krajinou přírodního parku Horní Berounka. Při řece se nachází řada tvrzišť a zřícenin (Libštejn, Krašov, Týřov aj.). Úsek pod Týřovem je spjat s dílem Oty Pavla, který zde rád pobýval a v domku u řeky při vsi Branov má památník a muzeum. Počínaje Roztoky pod Křivoklátem, kde se k Berounce přimyká železniční trať Beroun–Rakovník, je údolí více civilizováno, přibývá chatových osad a kempů. Po obcích Zbečno, Nižbor a Hýskov následuje okresní město Beroun, kde řeka opouští Křivoklátskou vrchovinu a vstupuje do otevřenější krajiny Českého krasu. Podél tohoto posledního úseku vede frekventovaná železniční trať Praha–Beroun a silnice II/116 (posléze II/115) a jedná se (i díky blízkosti Prahy) o turisticky a rekreačně velmi vytíženou oblast (hrad Karlštejn, letoviska Srbsko, Hlásná Třebaň, Řevnice, Dobřichovice, Všenory, Černošice). Na území Prahy protéká Berounka podél Radotína, je přemostěna estakádou Radotínského mostu a těsně před ústím do Vltavy ještě Strakonickou radiálou (silnice I/4).

Galerie průběhu toku

Soutok Střely a Berounky (řkm 103)
Berounka pod Krašovem (řkm 91)
Berounka pod Dubjany (řkm 82)
Ústí Javornice do Berounky (řkm 81)
Berounka pod Tetínem (řkm 32)
Ústí Kačáku do Berounky (řkm 31)
Berounka u Srbska (řkm 29)
Ústí Berounky do Vltavy (řkm 0)

Pohled na údolí Berounky u Rakolusk

Přítoky

levý/pravý, k ústí

řkm 138,9 oficiální začátek Berounky: Mže (L) / Radbuza (P) (Úhlava se vlévá do Radbuzy ještě nad začátkem Berounky)
Bolevecký potok (L, kanalizací)
řkm 136,0 Úslava (P)
Hrádecký potok (P)
Drahotínský potok (L)
řkm 121,7 Klabava (P)
Točínský potok (L)
Lužnice (potok) (P)
Korečný potok (P)
Dírecký potok (P)
Darovský potok (L)
Malá Radná (P)
Velká Radná (P)
řkm 111,2 Třemošná (L)
Olešenský potok (P)
řkm 102,7 Střela (L)
Rožský potok (L)
řkm 96,0 Radnický potok (P)
Brodeslavský potok (L)
Všehrdský potok (Černíkovský) (L)
Radubice (P)
Dolanský potok (L)
Seč (P)
Chříčský potok (L)
Lubná (P)
Podmokelský potok (P)
řkm 81,3 Javornice (L)
Modřejovický potok (L)
Slabecký potok (L)
řkm 77,4 Zbirožský potok (P)
Skryjský potok (P)
řkm 74,0 Úpořský potok (P)
řkm 68,7 Tyterský potok (L)
Klučná (P)
řkm 62,4 Rakovnický potok (L)
Štíhlice (L)
řkm 53,7 Klíčava (L)
Žloukava (P)
Vůznice (L)
Habrový potok (P)
Žlubinecký potok (L)
řkm 34,3 Litavka (P)
Loděnice (L)
Bubovický potok (L)
Budňanský potok (L)
Karlický potok (L)
Všenorský potok (P)
Švarcava (L)
řkm 3,8 Radotínský potok (L)

Vodní režim

Hlásné profily:^[9]

místo	říční km	plocha povodí	průměrný průtok	stoletá voda
Bílá Hora	136,90	4 016,55 km²	20,0 m³/s	790 m³/s
Liblín	101,30	6 454,88 km²	30,1 m³/s	1 270 m³/s
Zbečno	53,40	7 518,96 km²	32,8 m³/s	1 440 m³/s
Beroun	34,20	8 284,70 km²	35,6 m³/s	1 560 m³/s

Jezy

Jez na Berounce

řkm 134,4 jez v Plzni u papíren, náhon vpravo
řkm 128,8 jez Bukovec, propust vpravo
řkm 125,0 poškozený jez, vlevo Dolanský mlýn
řkm 119,9 jez u Telína (provalený)
řkm 118,9 jez Valentovský mlýn (u Nadryb)
řkm 115,2 jez Darová
řkm 111,2 jez Kaceřovský mlýn (jez poškozený)
řkm 108,9 jez Žíkovský mlýn, Čívice
řkm 105,5 jez Libštejnský mlýn, Robčice
řkm 101,4 jez Liblín
řkm 100,3 jez Liblínský mlýn (poškozený)
řkm 93,3 jez Krašovský mlýn, Bohy
řkm 87,9 jez Lejskův mlýn
řkm 81,8 jez Zvíkovec
řkm 80,6 jez Kočkův mlýn
řkm 77,4 jez pod Čilou, nad Zbirožským potokem
řkm 66,8 jez Nezabudický mlýn
řkm 63,1 jez Roztoky (dlouhý náhon vede souběžně po pravé straně kolem celých Roztok)

Jez Roztoky.

řkm 51,0 jez Valentův mlýn, (poblíž Tábořiště U Jezu Račice)
řkm 42,9 jez Nižbor
řkm 39,6 jez Hýskov
řkm 35,4 jez Beroun, náhon ústí do Litavky
jez na berounském náhonu
druhý jez na berounském náhonu (podélný)
řkm 24,3 jez Klučice – Hlásná Třebaň
řkm 21,6 jez Zadní Třebaň
řkm 19,5 jez Řevnice
řkm 16,0 jez Dobřichovice
řkm 11,8 jez Mokropsy
řkm 8,3 jez Černošice (Blukský mlýn)
řkm 2,5 počátek vzdutí Modřanského jezu na Vltavě

Mosty a lávky

Plzeň

řkm 137,0 železniční most na trati 160 u stanice Plzeň-Bílá Hora
řkm 137,0 silniční most na silnici II/231 (Jateční ulice)
řkm 136,3 most spojující objekty čističky
řkm 135,2 pěší lávka Doubravka – Bílá Hora
řkm 133,0 pěší lávka k papírnám

Pod Plzní

Dolanský most

řkm 124,8 Dolanský most, silnice II/180 (Chrást – Třemošná)
(řkm 118,0 přívoz Nadryby)
(řkm 114,3 přívoz Darová)
řkm 101,3 most v Liblíně, silnice II/232 (v roce 1998 byl v rekonstrukci)
řkm 81,6 most ve Zvíkovci, silnice II/233
řkm 75,1 most u Skryjí (silnice III. třídy Skryje – Týřovice)
(řkm 67,5 přívoz Branov-Luh – Nezabudice)
řkm 62,6 silniční most v Roztokách u Křivoklátu silnice II/236
řkm 62,4 železniční most v Roztokách, Trať 174
řkm 53,4 silniční Masarykův most Zbečno
řkm 52,7 silniční most od nádraží Zbečno ke kamenolomu
řkm 47,2 železniční most Žloukovice, Trať 174
řkm 43,2 silniční most Nižbor
řkm 41,4 pěší lávka Stradonice – Krupka

Beroun

Dálniční most v Berouně.

řkm 35,2 silnice II/605 (ul. Politických vězňů – Pražská)
řkm 34,9 lávka v Berouně (Václavské náměstí – ostrov)
mosty na Berounském náhonu:
- lávka u jezu
- most na ul. Politických vězňů (sil. II/605)
- most navazující na ul. V Pražské bráně
- most navazující na ul. Na Parkáně
- lávka za nemocnicí
řkm 34,4 most dálnice D5 přes Berounku a Litavku
řkm 34,2 železniční most, tratě 173 a 174 (Beroun – Beroun-Závodí)

Pod Berounem

řkm 29,2 silniční lávka Srbsko
řkm 25,3 silniční most Karlštejn
řkm 22,0 lávka Zadní Třebaň – Hlásná Třebaň
(U Mlýna, most přes náhon v Zadní Třebani)
řkm 19,5 most Řevnice (Palackého náměstí – Rovina)
(Ke mlýnu, most přes náhon v Řevnicích)
řkm 18,1 silniční most Řevnice – Lety, silnice II/115, ul. Pražská
řkm 15,8 silniční most Dobřichovice
řkm 15,2 lávka prof. Karla Lewita - Dobřichovice (k nádraží)
řkm 11,8 železniční most Mokropsy, s chodníkem a trasou pro cyklisty, Trať 171
(řkm 10,0 přívoz Kazín – Dolní Mokropsy)
řkm 8,3 lávka Horní Černošice – Dolní Černošice (cca do roku 1950 doložen přívoz)
řkm 3,8 Radotínská lávka (cca do roku 1950 doložen přívoz)
Radotínský most (dálnice D0 – Pražský okruh)
řkm 0,5 Lahovický most, Strakonická ulice, prodl. silnice I/4
most přes Krňov, ulice U Národní galerie, přes rameno Krňov (do roku 1868 hlavní tok Berounky)

Lávka v Srbsku
Most v Karlštejně
Most v Řevnicích
Most v Dobřichovicích
Lávka v Dobřichovicích
Železniční most v Mokropsech
Lávka v Černošicích

Vodácká tábořiště

Další informace

Na Berounce byl k roku 2020 zaznamenán výskyt bobra evropského, kam se rozšířil po reintrodukci z Bavorska přes Český les (v Praze odhadem 100 jedinců).^[10]

Odkazy

Reference

↑ voda.chmi.cz [online]. [cit. 08-07-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-02-2014.
↑ (česky) Povodí Berounky v rámci povodí Labe Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Praha: Odeon, 1972.
↑ Standardizace jako zeměměřická činnost
↑ Usnesení Zastupitelstva města Plzně č. 407. aplikace.plzen.eu [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
↑ Berounka zůstane Berounkou. Plzeň vzdala snahu řeku přejmenovat, iDnes.cz, 16. 6. 2011, alt (Aleš Tolar)
↑ Lada Pešková, Plzeň se už nebude snažit přejmenovat Berounku zase na Mži, Enviweb.cz, 18. 6. 2011, ČTK
↑ http://casopis.vesmir.cz/clanek/z-minulosti-ceskych-rek
↑ Hlásné profily [online]. [cit. 2010-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-06.
↑ Stav populace bobra evropského v Praze. Česká zemědělská univerzita v Praze. Fakulta životního prostředí. Projekty. 2020. [cit. 2024-08-28]. Dostupné online

Literatura

ŠMÍD, Zdeněk. Mže/Berounka. Putování po řekách. Litomyšl a Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 2010. 394 s. ISBN 978-80-7432-070-5.
VĚTVIČKA, Václav; RENDEK, Jan. Berounka, řeka bez pramene. Praha: Jan Vašut, 2010. 148 s. ISBN 978-80-7236-745-0.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Berounka na Wikimedia Commons
Průvodce Berounka ve Wikicestách
Slovníkové heslo Berounka ve Wikislovníku
Berounka na OpenStreetMap
Radnicko: Berounka^{[nedostupný zdroj]}
Vodácká kilometráž Berounky
DoPřírody.com: Výlet do údolí Berounky
iDNES.cz: Plzeňští radní chtějí vymazat z map Berounku a vrátit Mži
Berounka (Cyklus České televize Vodácká putování) – video on-line v archivu ČT
Seznam vodních elektráren na Berounce

[1] voda.chmi.cz [online]. [cit. 08-07-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-02-2014.

[2] (česky) Povodí Berounky v rámci povodí Labe Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.

[3] MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Praha: Odeon, 1972.

[4] Standardizace jako zeměměřická činnost

[5] Usnesení Zastupitelstva města Plzně č. 407. aplikace.plzen.eu [online]. [cit. 2010-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.

[6] Berounka zůstane Berounkou. Plzeň vzdala snahu řeku přejmenovat, iDnes.cz, 16. 6. 2011, alt (Aleš Tolar)

[7] Lada Pešková, Plzeň se už nebude snažit přejmenovat Berounku zase na Mži, Enviweb.cz, 18. 6. 2011, ČTK

[8] ttp://casopis.vesmir.cz/clanek/z-minulosti-ceskych-rek

[9] Hlásné profily [online]. [cit. 2010-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-06.

[10] Stav populace bobra evropského v Praze. Česká zemědělská univerzita v Praze. Fakulta životního prostředí. Projekty. 2020. [cit. 2024-08-28]. Dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]