Friedrich Schelling

Friedrich Schelling
Friedrich Schelling
	Friedrich Schelling (1848)
Rodné jméno	Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Narození	27. ledna 1775; Leonberg
Úmrtí	20. srpna 1854 (ve věku 79 let); Bad Ragaz
Alma mater	Univerzita Tübingen; Lipská univerzita; Tübingenský seminář
Povolání	filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel
Zaměstnavatelé	Mnichovská univerzita; Humboldtova univerzita; Univerzita Jena; Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku; Erlangensko-norimberská univerzita
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853); Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Caroline Schellingová (1803–1809); Pauline Gotter
Děti	Clara Waitz; Hermann von Schelling; Julie von Eichhorn
Funkce	profesor
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (27. ledna 1775 Leonberg, Švábsko – 20. srpna 1854 Bad Ragaz) byl německý filozof, představitel idealismu.

Socha F. W. J. Schellinga v Mnichově ('Der grosse Philosoph')

Život a dílo

Do klášterní školy (scholae monasticae) v Bebenhausenu nastoupil již v patnácti letech. Uzavřel tam přátelství se svými spolužáky a krajany Hölderlinem a Hegelem.

Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798) se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.

V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).

Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813). Nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.

V roce 1841 byl Schelling pozván na Berlínskou univerzitu. Jeho přednášky vzbudily zájem nejen v akademickém prostředí. V Auditoriu maximu Berlínské univerzity, kde Schelling přednášel, se bylo možno setkat i s rakouským vyslancem v Berlíně Metternichem, i s budoucím anarchistou M. Bakuninem a s dánským filozofem S. Kierkegaardem.^[1] Friedrich Engels líčí ovzduší na Berlínské univerzitě takto:

Šumělo to zde všemi možnými jazyky. Ozývala se zde němčina, francouzština, angličtina, maďarština, polština, ruština, nová řečtina a turečtina. Zazněl zvonek, všechno utichlo a Schelling vstupuje na katedru.

Friedrich Engels, Schelling o Hegelovi

Filozofie identity

Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.

Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.
Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM. Duch (Já) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické). Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla.

Vliv a přijetí

V Rusku byl Schelling přirovnáván ke Kryštofu Kolumbovi:

„	Na počátku devatenáctého století znamenal Schelling totéž co Kryštof Kolumbus v patnáctém věku, poněvadž objevil člověku dosud neznámou část jeho světa, část, o níž kolovaly jen jakési bájeslovné zvěsti - objevil jeho duši.	“
— V. F. Odojevskij, Ruské noci

Schellingova filosofie mytologie také ovlivnila Vladimira Solovjova.^[2] Solovjovův následovník Nikolaj Berďajev ve své interpretaci dějin, jejichž podstatou je právě mýtus, také navazuje na Schellinga a společně s ním vidí v mytologii „prvotní historii lidstva".^[2]

České překlady

Výbor z díla. Překlad Milan Sobotka a Jindřich Zelený. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1977. 315 s. cnb000156298.
Výbor z díla: rané spisy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 312 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0132-0.
Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů. Překlad Miroslav Petříček. Praha: Filozofický ústav ČSAV, 1992. 130 s. 1. ISBN 80-7007-031-5.
Věky světa. Kniha první, Minulost. Verze I. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2002. 100 s. ISBN 80-7298-047-5.
Drobné spisy a fragmenty. Překlad Petr Babka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 109 s. ISBN 80-7021-689-1.
Filosofické zkoumání svobody. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7298-415-2.
Systém transcendentálního idealismu. Překlad Jindřich Karásek a Jan Patočka. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2014. 271 s. ISBN 978-80-7298-430-5.

Fotogalerie

Pamětní deska na jeho domu v Erlangenu (Friedrichstraße 28)
Friedrich Wilhelm Schelling (cca 1800)
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (cca 1848)
Dílo 'Einleitung zu seinem Entwurf eines Systems der Naturphilosophie' (1799)

Odkazy

Reference

↑ Ojzerman 1978, s. 103.
↑ ^a ^b Naldoniová 2010, s. 14.

Literatura

ČECHÁK, Vladimír; SUS, Jaroslav; SOBOTKA, Milan. Co víte o novověké filozofii. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 323 s. Stať „F. W. J. Schelling", s. 236–248; autor Milan Sobotka. Cnb000021250.
DEHNEL, Piotr. Przyroda i historia : studium wczesnej filozofii F. W. J. Schellinga. Wrocław : Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 1992. – 115 s. : bibliografie, errata. – (Filozofia ; 7.) (Acta Universitatis Wratislaviensis ; No. 1410) ISBN 83-229-0828-8
MAJOR, Ladislav a SOBOTKA, Milan. Dějiny filozofie III., Kapitoly z dějin poklasické buržoazní filozofie 19. a počátku 20. století. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 203 s. cnb000067644. [Kapitola „Schellingova pozdní pozitivní filosofie" je na str. 10–21.]
MARQUARD, Odo. K některým souvislostem mezi estetikou a terapeutikou ve filozofii 19. století. Slovo a smysl, roč. VI, č. 11/12, 2009, s. 269–286. Dostupné online.
NALDONIOVÁ, Lenka, 2010. Erós a jeho metamorfózy. Ostrava: Ostravská univerzita. ISBN 978-80-7368-840-0.
OJZERMAN, Teodor Il'jič, 1978. Utváření marxistické filozofie (původním názvem: Formirovanije filosofii marksizma). Redakce : Odpovědná redaktorka Jarmila Oborská; překlad z ruského originálu: Milena Manová; ilustrace : Obálku navrhl a graficky upravil Jan Solpera. 1. vyd. Praha: Svoboda. 580 s.
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 22. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1002 s. cnb000277218. S. 963–964. Dostupné online
SOBOTKA, Milan, ed. K otázkám Schellingovy filozofie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1975. 139 s. cnb001649733.
SOBOTKA, Milan. Schelling a Hegel: studie k světonázorovému a metodologickému vývoji v německé klasické filozofii. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, ©1987. 140 s. cnb000033954.
SOBOTKA, Milan, ZNOJ, Milan a MOURAL, Josef. Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. 1. vyd. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993. 269 s. ISBN 80-7007-030-7. [Kapitola „Raný Schelling" je na str. 193–217.]
WEISCHEDEL, Wilhelm. Zadní schodiště filosofie. Překlad Jiří Horák. Ve Votobii vyd. 2. Olomouc: Votobia, 1995. 279 s. ISBN 80-7198-015-3. [Stať „Schelling neboli zamilovanost do absolutního" je na str. 170–177.]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Schelling na Wikimedia Commons
Osoba Friedrich Schelling ve Wikicitátech
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Schelling, Friedrich Wilhelm Joseph von ve Wikizdrojích (anglicky)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich Schelling

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[FOOTNOTEOjzerman1978103-1] Ojzerman 1978, s. 103.

[FOOTNOTENaldoniová201014-2] Naldoniová 2010, s. 14.

[1]

[2]