Jacob Jordaens

Jacob Jordaens
	Jordaensova rodina
Narození	19. května 1593; Antverpy
Úmrtí	18. října 1678; Antverpy
Národnost	vlámská
Povolání	malíř
Manžel(ka)	Catharina van Noort
Děti	Jacob Jordaens (II); Elisabeth Jordaens; Anna Catharina Jordaens
Hnutí	baroko
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacob Jordaens (19. května 1593 Antverpy – 18. října 1678 tamtéž) byl vlámský malíř raného baroka. Spolu s Peterem Pavlem Rubensem a Anthonisem van Dyckem tvořil trojici nejvýznamnějších antverpských mistrů vlámského baroka.

Život

Pocházel z rodiny bohatého amtverpského obchodníka se lnem. Vyučil se u antverpského mistra Adama van Noorta, s jehož dcerou Kateřinou se roku 1616 oženil. V Antverpách si v roce 1620 otevřel vlastní dílnu, po prvních úspěšných zakázkách zději si dal postavit honosný dům. Údajně spolupracoval s Peterem Paulem Rubensem v jeho dílně, následně převzal mnohé jeho kompozice (například Lot s dcerami na útěku ze Sodomy), ale také nerealizované zakázky. V roce 1621 byl zvolen děkanem antverpského malířského cechu (gildy sv. Lukáše). Pracoval na zakázkách pro španělský a anglický královský dvůr, a především pro šlechtu v mnoha zemích Evropy. Roku 1671 spolu se svou dcerou přestoupil ke kalvinismu, což neovlivnilo jeho výběr klientely ani tematiku malby. Roku 1678 zemřel na mor, jehož hrůzy namaloval již roku 1555.

Tvorba

Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé díky jeho píli, organizačním schopnostem a tehdy mimořádně dlouhému věku 86 let. Zaměřoval se především na portrét a figuru, mezi jeho časté náměty patří mnohafigurové žánrové výjevy prostého života, dále náboženské a mytologické výjevy. Jeho styl se také výrazně vyvíjel. Vyšel ze stylu renesančního manýrismu, zpočátku maloval robustní postavy, dynamické kompozice v živých barvách, technicky často slabší. Později se u něj plně rozvinul barokní vliv Rubensův, oproti tomuto vzoru mají jeho kompozice výraznější kontury a efektní dekorativní detaily. Ačkoliv nikdy necestoval do Itálie (a pozvání vytrvale odmítal), je v jeho díle patrný vliv Caravaggia a Benátčanů. Kolorit jeho obrazů pod Caravaggiovým vlivem potemněl. Postavy – dosud plných rubensovských objemů – začaly být více stylizované, rukopis expresivní.

Tapisérie

Jeho monumentální mnohafigurové kompozice posloužily často jako vzory pro tapisérie v bruselské královské manufaktuře. Objednávali si je také čeští šlechtici, například Schwarzenbergové pro své zámky Hluboká (cyklus Přísloví ve velké jídelně) a Český Krumlov^[1]. Italský generál Ottavio Piccolomini si do zámku v Náchodě přivezl bruselské gobelíny podle Jordaensova cyklu Život na venkovském sídle.

Zajímavost

Roku 1993 byl u příležitosti 400. výročí jeho narození pojmenován asteroid č. 5232 Jordaens.

Galerie

Dobrý Samaritán, c. 1616, Louvre Abú Dhabí
Návrat Svaté rodiny z Egypta, c. 1616
Klanění pastýřů, 1617
Mojžíš vytlouká vodu ze skály, 1618–20
Satyr u venkovanů, po 1620
Čtyři evangelisté, c. 1625–1630, Louvre
Kupido, Psyché a nymfy u pramene lásky, asi 1630
Hodující král Gambrinus, 1640
Diovo dětství (s kozou Amaltheou), c. 1640
Portrét umělcovy dcery Elisabeth, 1640
Spoutaný Prométheus, 1640, Wallraf-Richartz-Museum v Kolíně
Autoportrét, Fundace Generet; kolem 1649
Karel Boromejský a oběti moru v Miláně, 1655

Odkazy

Reference

↑ Jarmila Blažková: Nástěnné koberce na státních zámcích Hluboká a Český Krumlov, Praha 1964

Literatura

Ottův slovník naučný, díl XIII., heslo Jordaens Jacob
Jarmila Blažková, Bruselské nástěnné koberce 17. století na zámcích Hluboké a Českém Krumlově. Praha 1964, vlámsky Brusel 1970
Jan Nepomuk Assmann:Jacob Jordaens. Bohemia Comerz Praha 1998

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Jordaens na Wikimedia Commons
Galerie Jacob Jordaens na Wikimedia Commons
Jacob Jordaens Archivováno 15. 12. 2007 na Wayback Machine. na Artmuseum.cz
Jordaensův obraz Ježíš vyhání kupce z Chrámu na stránkách Louvre Archivováno 1. 8. 2013 na Wayback Machine.
Reprodukce Jordaensových obrazů

[1] Jarmila Blažková: Nástěnné koberce na státních zámcích Hluboká a Český Krumlov, Praha 1964

[1]