Douglas X-3
| Douglas X-3 Stiletto | |
|---|---|
 Douglas X-3 v letu | |
| Určení | experimentální letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Douglas Aircraft Company |
| První let | 20. října 1952[1] |
| Vyřazeno | 23. května 1956[1] |
| Uživatel | NACA USAF |
| Vyrobeno kusů | 1 ks |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Douglas X-3 Stiletto byl experimentální americký letoun s proudovým pohonem, který vznikl během 50. let 20. století. Byl vyroben společností Douglas Aircraft.[2] Letoun měl posloužit k výzkumu letu při rychlostech okolo dvounásobku rychlosti zvuku, ale potíže se zástavbou motorů vedly k tomu, že byl osazen méně výkonnými pohonnými jednotkami. Díky tomu nedosahoval letoun původních plánovaných výkonů.[3] Přestože letoun selhal ve svém původním určení, přispěl k objasnění ztráty ovladatelnosti při vyšších rychlostech. Přínosem letounu také byla data pro výrobce pneumatik, neboť letoun měl vysokou vzletovou (418 km/h)[4] i přistávací rychlost (321 km/h).[2][5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Roku 1941 požádalo Americké armádní letectvo (USAAF) společnost Douglas Aircraft Company, aby prozkoumala možnosti týkající se nadzvukových letů. Konkrétní žádost na nadzvukové letadlo dosahující rychlosti Mach 1 byla společnosti předána v prosinci roku 1943. Předběžný návrh byl schválen o měsíc později. Tehdejší minisitr války minisitr války schválil 30. června 1945 žádost Douglasu na vyvinutí letadla dosahující rychlosti Mach 2[6], které by mělo létat po dobu nejméně 30 minut a pohybovat se až do výšky 30 000 stop (9 144 m). Na rozdíl od konkurenčního raketového Bellu X-1 měl vzlétat vlastní silou.[7] Douglas projektoval tento letoun jednak pro výzkum aerodynamických jevů při trvalé rychlosti okolo Mach 2 a také pro vyzkoušení velmi krátkých křídel s úzkým profilem. Schopnost dlouhodobého letu okolo rychlosti Mach 2 dávala šanci na získaní mnohem většího množství dat, než bylo možno získat při použití raketových letounů, jako byl Bell X-1, či Bell X-2.
V prosinci 1948 se zrodila maketa letounu, ukázalo se, že motory J46, vyvíjené firmou Westinghouse, jsou příliš velké na to, aby se mohly použít v budoucím prototypu. Také nadčasový futuristický design, který ve své konstrukci využíval titan[3][5], nedával mnoho prostoru k velkým úpravám. To konstruktéry nakonec vedlo k tomu, že opustili myšlenku na slibné motory J46 a místo nich letoun vybavili menšími, ale také o mnoho méně výkonnými motory J34-WE-17.[7]
30. září 1951 proběhl roll out letounu v kalifornské Santa Monica. Na leteckou základnu Edwardsovu leteckou základnu byl doručen 11. září 1952.[7]
První let
[editovat | editovat zdroj]První let X-3 (sériové číslo 49-2892) proběhl 20. října 1952 a přinesl veliké zklamání. Mnohem slabší motory J34 nebyly schopny dodat dostatek tahu na to, aby se letoun dostal na Machovo číslo 2 tak, jak bylo původně očekáváno. Letoun nebyl schopen překonat ve vodorovném letu dokonce ani Mach 1.
Nedosažení očekávané rychlosti bylo důvodem předání X-3 již 23. srpna 1954 k dalšímu výzkumu NACA. Shoda náhod přispěla k tomu, že přestože X-3 selhal v tom, co se od něj původně očekávalo, nakonec přispěl velkou měrou k vyřešení velké záhady, která trápila všechny dosavadní rychlostní letouny. Dne 27. října 1954 testovací pilot Joseph A. „Joe“ Walker letěl s letounem X-3 rychlostí 0,92 Mach. Ovládání letounu bylo velmi nesnadné, letoun byl nestabilní a pilot přiznal, že v určitých částech letu neměl stroj prakticky vůbec pod kontrolou. Při pozdějším bádání se přišlo na to, že se stejnými problémy se setkali i testovací piloti programu X-1 a rovněž první sériové stroje F-100A. Zdrojem problémů se nakonec ukázalo nevhodné rozložení hmoty letounu, kdy množství hmoty v křídlech a ovládacích plochách nebylo dostatečné k poměru hmoty trupu. Se vzrůstající rychlostí se zvyšuje i hybnost letounu a sebemenší výchylka se stává obrovskou pákou se středem v těžišti letounu. Ke zvládnutí těchto momentů se musí užít odpovídající síla na ocasních plochách (plovoucí výškovka, elevony, kachní plošky, vortex generátor, kýlová plocha). K vyřešení tohoto problému se stal X-3 naprosto ideálním nástrojem a poskytl vědcům nakonec velmi cenná data. Poslední 26. let stroje provedl pilot Walker 23. května 1956.[8]
Od 28. září 1956 je jediný postavený X-3 trvale vystaven v United States Air Force Museum na základně Wright-Patterson.
Specifikace (X-3)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Délka: 20,3 m
- Rozpětí: 6,9 m
- Výška: 3,8 m
- Plocha křídel: 15,47 m²
- Prázdná hmotnost: 7 310 kg
- Vzletová hmotnost: 10 810 kg
- Pohon: 2× proudový motor Westinghouse J34, každý o tahu 15,0 kN (21,6 kN s přídavným spalováním)
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 1 125 km/h
- Dostup: 11 600 m
- Poměr výkonu/hmotnosti: 0,4 kN/kg
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b NASA Dryden Fact Sheet – X-3. www.nasa.gov [online]. [cit. 2007-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu dne 2007-06-13.
- ↑ a b JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2022-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu. ISBN 978-1493699971. (anglicky)
- ↑ a b Douglas X-3 Stiletto [online]. Národní muzeum Letectva Spojených států amerických [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Douglas X-3 Stiletto | Aircraft | [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CONNER, Monroe. Douglas X-3 Stiletto [online]. NASA, 2016-03-24 [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PACE, Steve. Douglas' SUPERSONIC SWORD - ProQuest. Air Classics. Roč. 56, čís. 2, s. 30–42,52,53,54,56–61. Dostupné online [cit. 2022-03-17]. (anglicky)
- ↑ a b c GUTTMAN, Jon. Douglas X-3 stiletto: intended as a mach 2 testbed, the underpowered X-plane looked fast but barely broke the sound barrier. Aviation History. 2016-11, roč. 27, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-03-17]. (anglicky)
- ↑ GIBBS, Yvonne. NASA Dryden Fact Sheet - X-3 [online]. NASA, 2015-08-12 [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas X-3 na Wikimedia Commons - Galerie Douglas X-3 na Wikimedia Commons
- (česky) Letadla série X, Military.cz
