Dream Chaser
| Dream Chaser | |
|---|---|
| Údaje o lodi | |
| Typ | nákladní raketoplán |
| Výrobce | Sierra Nevada Corporation (SNC) |
| Hmotnost | 11,3 t |
| Status | zkušební let |
| Údaje o letu | |
| Nosná raketa | Vulcan_(raketa) |
| Fotografie posádky | |
| vícenásobně použitelný raketoplán, vztlakové těleso | |
Dream Chaser je vícenásobně použitelný pilotovaný raketoplán vyvíjený v USA firmou Sierra Nevada Corporation (SNC), koncipovaný jako vztlakové těleso s horizontálním přistáním a vertikálním startem na klasické raketě. Vychází přímo z projektu NASA na miniraketoplán HL-20.[1] Ten vyšel ze zkušeností s předchozími vztlakovými tělesy (hl. M2-F2 a HL-10) a jeho tvar byl velmi silně ovlivněn sovětským projektem BOR-4.[2][3]
Jeho hlavní úkol má být obsluha Mezinárodní kosmické stanice (přepravní kapacita 7 osob). Hlavní část vývoje probíhala pod programem Commercial Orbital Transportation Services / Commercial Crew Development (COTS/CCDev). Jeho hlavními konkurenty jsou lodě Dragon a CST-100.
V říjnu 2013 byl uskutečněn první test volného shozu ze závěsu pod vrtulníkem. V září 2014 bylo rozhodnuto, že Dream Chaser nepostoupí do dalšího kola programu COTS.[4] Sierra Nevada Corporation podala proti tomu rozhodnutí odvolání.[5] Toto odvolání nakonec nebylo uznáno a firma byla ze soutěže definitivně vyloučena. SNC však projekt přepracovala a v roce 2015 představila Dream Chaser jako zásobovací automatickou loď určenou pro přepravu nákladu. S tou se přihlásila do druhého kola programu The Commercial Resupply Services 2 (CRS2), který hledá vhodné dopravce nákladu na ISS v letech 2018–2024. Samotný raketoplán prošel některými změnami designu (zaslepení oken kabiny, sklápěcí křídla). Takto upravená verze by měla poprvé startovat na konci roku 2018.
V roce 2015 a 2016 však stále ještě probíhají testy pilotovaného Dream Chaseru. Součástí původního programu COTS bylo mezi NASA a SNC nasmlouváno splnění několika milníků při vývoji stroje. Mezi poslední patří dokončení bezpilotních letových zkoušek v atmosféře. Vzhledem k tomu, že v říjnu 2013 havaroval zkušební raketoplán při přistání (nevysunulo se mu jedno z kol podvozku), musel být vyroben nový exemplář, který se dokončoval v říjnu 2015. Ten prodělá nasmlouvané testy v atmosféře.
V současnosti probíhají jednání mezi SNC, Evropskou kosmickou agenturou, Japonskou kosmickou agenturou a Německem o možném komerčním využití pilotovaného Dream Chaseru. Tato jednání se však zatím soustředí jen na průzkum trhu.
V lednu 2016 NASA zařadila DreamChaser do programu nepilotovaného zásobování ISS.[6]
V roce 2019 byla dokončena kompozitní kostra exempláře,[7] který je určen pro první lety k Mezinárodní vesmírné stanici. Jeho kompletace by měla probíhat v roce 2020 (vybavení letovými systémy, tepelnou ochranou a štítem). V rámci současného kontraktu na dodávku nákladu na stanici je nasmlouváno šest misí, které měly být provedeniy do roku 2024. První zkušební let k Mezinárodní vesmírné stanici měl proběhnout v roce 2021, ale od té doby byl několikrát odložen až na červen 2024. Po odkladech zkušebního startu a naplánovaném vyřazení raket Atlas V ze služby byly již v roce 2020 nasmlouvány starty na raketě Vulcan.
Modul Shooting star
[editovat | editovat zdroj]Modul Shooting star bude 4,6m dlouhý a unese až 4 500 kg nákladu. Bude připojen na zadní část raketoplánu a skrze něj se bude celá sestava (Dream Chaser + Shooting star) připojovat k ISS. Modul se také jako jediná část nevrací na zemi a shoří v atmosféře (jak napovídá název). Čímž umožní plnit obě funkce nákladních lodí: dopravovat vzorky zpět na Zemi, a s odpadky shořet v atmosféře.
Pilotovaná verze
[editovat | editovat zdroj]
Jak již bylo řečeno výše, miniraketoplán se původně ucházel o vození posádky na ISS vrámci programu Comercial Crew. Pilotovaná verze má dostat 2 až 7 astronautů a náklad na oběžnou dráhu Země. Startovat měl na raketě Atlas V a při návratu nemá přetížení přesáhnout 1.5 g.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. Sierra Nevada Corporation [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06. (anglicky)
- ↑ Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Testpilot [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ SpaceflightNow [online]. [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NASA [online]. [cit. 2016-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CLARK, Stephen. Dream Chaser structure arrives at factory for outfitting – Spaceflight Now [online]. [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dream Chaser na Wikimedia Commons
