Emanuel Max

Emanuel Max
Narození	19. října 1810; Janov u Sloupu v Čechách; Rakouské císařství
Úmrtí	22. února 1901 (ve věku 90 let); Praha; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	sochař, řezbář a učitel
Rodiče	Josef František Max
Příbuzní	Josef Max bratr; Gabriel Max synovec; František Liebich tchán
Hnutí	klasicismus
Významná díla	pomník maršála Radeckého; Pieta na Karlově mostě
Ocenění	Řád Františka Josefa V. třída: rytíř (1858); Řád železné koruny III. třídy (1875)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Max, po roce 1875 Emanuel Max von Wachstein (19. října 1810 Janov u Sloupu v Čechách^[1]^{[p 1]} – 22. února 1901 Praha^[2])^[3]^[4] byl česko-německý sochař, především autor monumentálních soch, pomníků a portrétů. Byl mladším bratrem sochaře Josefa Maxe.

Život

Narodil se roku 1810 (podle Ottova slovníku chybně 1807) v sudetoněmecké kamenické a řezbářské rodině,^[1] jeho bratr Josef Max (1804–1855) byl také sochař. Vyučil se v otcově dílně kresbě a řezbářství, otec si však nepřál, aby synové pokračovali v tehdy nevýnosném řemesle. Přesto studoval na pražské akademii malbu u prof. Josefa Berglera a Františka Waldherra. Protože pražská akademie tehdy neměla sochařské oddělení, studoval zároveň sochařství na Akademii ve Vídni u profesorů Schallera a Kässmanna. Roku 1839 byl prvním umělcem, který obdržel stipendium Klarovy nadace umožňující studijní cestu do Říma,^[5] kde se dostal do okruhu nazarénů.

Dne 1. února 1848 se v Praze oženil ^[6] s dcerou uměleckého malíře Františka Liebicha, Marií Luisou (3. února 1828^[7] – 10. září 1891^[8]). Z jejich manželství se narodilo 5 dcer,^[9] z nich Maria (1849-?, provdaná Lenková) a Ludovika Maria Magdalena (1853-1914,^[10] provdaná za Quida Edler von Erlenburg).^[11]

Jako projev uznání rakouské vlády byl Emanuel Max jako rytíř Řádu Františka Josefa (1858) a Řádu železné koruny III. třídy (15. října 1875) povýšen do rytířského stavu s predikátem „von Wachstein“ majestátem daným ve Vídni 23. ledna 1876.^[12]

Kariéra

V letech 1839–1849 byl na dlouhém studijním pobytu v Římě, kde si prohloubil znalosti jak antického sochařství a soudobých mistrů nazarénů^[13], z nichž nejvíce se mu líbili Antonio Canova a Bertel Thorvaldsen. Z technických dovedností se zdokonalil v tesání kararského mramoru. Po návratu do Prahy se oženil a otevřel si sochařskou dílnu, kde zaměstnával řadu pomocníků, zejména kameníky a štukatéra.

Patřil k nejvýznamnějším českým sochařům druhé třetiny 19. století v českých zemích. Jeho klasicistní smysl pro monumentalitu, romantický výtvarný názor a způsob práce dobře odpovídaly dobovému vkusu, takže měl dost objednávek.

Dílo

Během pobytu v Římě vytvořil mramorovou sochu Vlasty (1842) a model soch slovanských věrozvěstů, který v Praze vytesal do mramoru (nyní v Kostele Panny Marie před Týnem) a dále sochu sv. Ludmily, rovněž později převedenou do mramoru (nyní katedrála Sv. Víta).^[13] První významnou zakázkou byl Sv. Vojtěch modlící se za déšť, který vytvořil již za studií roku 1836, a dostal za to stipendium Klarovy nadace v Římě. Dále Max vytesal pomník s českým lvem s českou královskou korunou pro Pražský hrad, později přemístěný do parku v zatáčce Chotkovy silnice, a sochu Vlasty, mytické hrdinky dívčí války (signována E. Max, 1842), kterou do sbírek Pražského hradu zakoupil císař Ferdinand I. Dobrotivý.

Dále roku 1844 vytvořil sochu umučené sv. Ludmily z bílého mramoru pro kapli sv. Ludmily v katedrálu sv. Víta, její bronzový odlitek je ve sbírkách Národní galerie. Z mnoha portrétů patří k významným busty J. Krombholze, W. A. Mozarta, A. Klara. Pro Křivoklát navrhl pomník Karla Egona II. z Fürstenbergu, odlitý ve fürstenberské slévárně ze železné litiny. Další pomník - sochu generála Karla Schwarzenberga, který vedl vojsko k vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska, navrhl pro Krásný Dvůr.

Socha archanděla Rafaela (datovaná 1840) z kaple Klarova ústavu slepců v Praze na Klárově byla po zrušení ústavu přenesena do Národní galerie.

Pro zámek v Sychrově navrhl a vytesal dvě sochy: hugenota Jindřicha II. Rohana a zakladatele řádu johanitů Godefroy z Bouillonu.

Mezi sochami na Karlově mostě se nachází jeho Pieta (naproti krucifixu, 1859), sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty po stranách krucifixu (1861),^[14] sv. Josef (1854), sv. Kryštof nesoucí Ježíška (1857) a sv. František Serafinský (1855).^[14] Pro hřbitovní kapli sv. Kříže v Městě Touškově vytvořil sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty (1859). Jeho sochy stojí v mnoha pražských kostelích.

Pomník Radeckého

Nejvýznamnější dílo - pomník maršála Radeckého modeloval podle kresby prof. Christiana Rubena spolu s bratrem Josefem v letech 1851 až 1855, a sám jej upravoval ještě po bratrově smrti do února roku 1858. V listopadu 1858 byl pomník odhalen na Malostranském náměstí, v roce 1919 byl přesunut do Lapidária Národního muzea. Emanuel Max byl autorem sochy Radeckého, jeho bratr vytvořil sochy vojáků, nesoucích maršála na štítu.^[15]

Galerie

Vlasta (1842)
Socha sv. Františka Serafinského na Karlově mostě (1855)
Socha sv. Pavla z kaple sv. Kříže, Pražský hrad
Pomník maršála Radeckého na Malostranském náměstí (1859)
Kalvárie na Karlově mostě: sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty po stranách Ukřižovaného
Pomník padlým u Solferina a Melegnanu (Písek)

Odkazy

Poznámky

↑ Obec Janov byla součástí obce Sloup v Čechách. Rovněž byla přifařena k faře Sloup. V roce 1981 byla připojena k městu Nový Bor.

Reference

↑ ^a ^b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sloup v Čechách
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Emanuela Maxe von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
↑ SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 209.
↑ TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Max, Josef, s. 118.
↑ Leubnerová Š, 2016, s. 68
↑ Matriční záznam o sňatku Emanuela Maxe von Wachstein s Marií Liebich farnosti při kostele P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském
↑ Matriční záznam o narození a křtu Marie Ludviky Liebich farnost Nový Bor
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Ludviky Max von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
↑ Matriční záznam o narození a křtu Emanuely Augusty Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
↑ Matriční záznam o narození a křtu Ludviky Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském
↑ Soupis pražských obyvatel, Max Emanuel
↑ VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008. Brandýs nad Labem: Martin, 2007. 483 s. ISBN 978-80-85955-36-1. S. 267–268.
↑ ^a ^b Leubnerová Š, 2016, s. 252
↑ ^a ^b P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré město, str. 125nn.
↑ Emanuel Max ryt. Wachstein+. Národní listy. 23. 2. 1901, s. 3. Dostupné online.

Literatura

Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 68, 252-254, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
Naděžda Blažíčková-Horová: Emanuel Max, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I., A-M. Praha : Academia 1995, s. 496 - 497.
Emanuel Max, Zweiundachtzig Lebensjahre. Praha 1893
Ottův slovník naučný, heslo Max Emanuel, sochař. Sv. 16, str. 1017
Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Díl I., Staré město. Praha: Academia 1996.
Petr WITTLICH, Sochařství, in: Praha národního probuzení (ed. E. Poche). Praha 1980.

Související články

Sochy na Karlově mostě

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emanuel Max na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Max
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Max Emanuel (1810)
E. Max a Dietrichsteinové obrazová příloha závěrečné práce na Masarykově univerzitě
Wachstein, Emanuel Max. Zweiundachtzig Lebensjahre – paměti Emanuela Maxe vydané roku 1893 v Praze (německy)
Zastavení s bratry Maxovými – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
Emanuel Max v informačním systému abART

[2] Obec Janov byla součástí obce Sloup v Čechách. Rovněž byla přifařena k faře Sloup. V roce 1981 byla připojena k městu Nový Bor.

[matrikaN-1] Matriční záznam o narození a křtu farnosti Sloup v Čechách

[matrikaZ-3] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Emanuela Maxe von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

[Szabo-4] SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 209.

[5] TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Max, Josef, s. 118.

[6] Leubnerová Š, 2016, s. 68

[matrikaO1-7] Matriční záznam o sňatku Emanuela Maxe von Wachstein s Marií Liebich farnosti při kostele P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském

[matrikaN1-8] Matriční záznam o narození a křtu Marie Ludviky Liebich farnost Nový Bor

[matrikaZ1-9] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Ludviky Max von Wachstein farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

[matrikaN4-10] Matriční záznam o narození a křtu Emanuely Augusty Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

[matrikaN3-11] Matriční záznam o narození a křtu Ludviky Max farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském

[12] Soupis pražských obyvatel, Max Emanuel

[ačšrr-13] VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2008. Brandýs nad Labem: Martin, 2007. 483 s. ISBN 978-80-85955-36-1. S. 267–268.

[ŠL252-14] Leubnerová Š, 2016, s. 252

[Vlček125-15] P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré město, str. 125nn.

[16] Emanuel Max ryt. Wachstein+. Národní listy. 23. 2. 1901, s. 3. Dostupné online.

[1]

[p 1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]