Frank-Walter Steinmeier
| Frank-Walter Steinmeier | |
|---|---|
 Frank-Walter Steinmeier (2022) | |
| 12. prezident Spolkové republiky Německo | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 19. března 2017 | |
| Kancléř | Angela Merkelová Olaf Scholz |
| Předchůdce | Joachim Gauck |
| Spolkový vicekancléř Německa | |
| Ve funkci: 21. listopadu 2007 – 27. října 2009 | |
| Předchůdce | Franz Müntefering |
| Nástupce | Guido Westerwelle |
| Ministr zahraničních věcí Německa | |
| Ve funkci: 17. prosince 2013 – 27. ledna 2017 | |
| Kancléřka | Angela Merkelová |
| Předchůdce | Guido Westerwelle |
| Nástupce | Sigmar Gabriel |
| Ve funkci: 22. listopadu 2005 – 27. října 2009 | |
| Kancléřka | Angela Merkelová |
| Předchůdce | Joschka Fischer |
| Nástupce | Guido Westerwelle |
| Předseda OBSE | |
| Ve funkci: 1. ledna 2016 – 1. ledna 2017 | |
| Předchůdce | Ivica Dačić |
| Nástupce | Sebastian Kurz |
| Úřadující předseda SPD | |
| Ve funkci: září 2008 – říjen 2008 | |
| Předchůdce | Kurt Beck |
| Nástupce | Franz Müntefering |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SPD |
| Narození | 5. ledna 1956 (68 let) Detmold,  Západní Německo |
| Děti | Merit Steinmeier |
| Sídlo | Saaringen, Berlín a Zehlendorf |
| Alma mater | Univerzita v Gießenu |
| Profese | politik a advokát |
| Ocenění | rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006) velkokříž Norského královského řádu za zásluhy (2007) velkokříž Řádu za zásluhy (2009) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (2015) honorary doctor of the University of Paderborn (2016) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Frank-Walter Steinmeier |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Frank-Walter Steinmeier (* 5. ledna 1956 Detmold) je německý politik, od 19. března 2017 spolkový prezident Německa, znovuzvolený v roce 2022
V letech 2005–2009 byl členem prvního kabinetu Angely Merkelové, kde zastával post ministra zahraničních věcí a zároveň vicekancléře. Do funkce ministra zahraničí se vrátil v prosinci 2013 při nástupu třetí vlády Merkelové. V roce 2016 byl předsedou Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Je členem Sociálnědemokratické strany Německa, kde se řadí k pravému křídlu umírněných reformistů.
Vzdělání a rodina
[editovat | editovat zdroj]V letech 1974 až 1976 sloužil v Bundeswehru. Následně studoval právo a politologii na Univerzitě Justuse Liebiga Gießen. V roce 1982 absolvoval svoji první a v roce 1986 druhou státní zkoušku z práv. Potom pracoval v Gießenu jako asistent profesora a roku 1991 tam jako právník získal doktorát.
Steinmeier je od roku 1995 ženatý a s manželkou má dceru Merit (* 1996). Jeho manželka Elke Büdenbender je rovněž právnička a do manželova zvolení prezidentem pracovala jako soudkyně.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Steinmeier se v roce 1991 stal právním poradcem vlády Dolního Saska. Roku 1993 se pak stal vedoucím kanceláře tehdejšího premiéra Dolního Saska, Gerharda Schrödera.
Steinmeier byl v listopadu 1998 jmenován do kanceláře kancléře Gerharda Schrödera, těsně potom, co Schröder vyhrál spolkové volby. Roku 1999 je pak jmenován vedoucím Schröderovy kanceláře. Díky svým schopnostem dostal přezdívku Die Graue Effizienz (Šedá výkonnost).
Dne 22. listopadu 2005 se stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve velkokoaliční první vládě Angely Merkelové. Byl prvním spolkovým ministrem zahraničních věcí za SPD od doby Willyho Brandta.
Poté, co Franz Müntefering oznámil, že hodlá opustit vládu, se Steinmeier 21. listopadu 2007 stal i spolkovým vicekancléřem. Ve funkci setrval do 27. října 2009.
Dne 17. prosince 2013 se znovu stal spolkovým ministrem zahraničních věcí ve třetí vládě Angely Merkelové.
Dne 12. února 2017 byl Spolkovým shromážděním zvolen 12. spolkovým prezidentem, když již v prvním kole obdržel nadpoloviční většinu, 931 z 1260 hlasů volitelů (73,9 %). Do funkce nastoupil 19. března 2017. Dne 13. února 2022 byl znovuzvolen spolkovým prezidentem, když získal opět již v 1. kole 1045 z 1425 hlasů od Spolkového shromáždění (73,3 %).[1]
Politické postoje
[editovat | editovat zdroj]Steinmeier obhajoval ekonomické sankce proti Rusku a prohlásil, že Berlín bude „tvrdě pracovat na tom, aby zajistil jednotnou evropskou frontu“,[2] ale zároveň v červnu 2016 kritizoval NATO za eskalaci napětí ve vztazích s Ruskem a prohlásil: „To, co bychom nyní neměli dělat, je dál vyhrocovat situaci chrastěním zbraní a válečným štvaním.“[3]
Steinmeier doposud podporoval vstup Turecka do EU. V listopadu 2016 však odsoudil čistky v Turecku, včetně masového zatýkání a omezování médií, které byly zahájeny po neúspěšném pokusu o vojenský převrat ze dne 15. července 2016.[4]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. března 2006[5]
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 15. října 2007[6]
velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 2. března 2009[7]
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 23. dubna 2016
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 2017
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie, 26. ledna 2017[8]
Řád bílého dvojkříže I. třídy – Slovensko, 17. listopadu 2017
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 1. března 2018[7]
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže – Finsko, 17. září 2018[9]
velkokříž s řetězem Národního řádu za zásluhy – Ekvádor, 13. února 2019
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 19. února 2019[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Německý prezident Steinmeier obhájil post. Jde do druhého funkčního období. iDNES.cz [online]. 2022-02-13 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Sankce proti Rusku? Steinmeier: Chceme jednotnou frontu. TÝDEN.cz [online]. 2016-05-26 [cit. 2022-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Německý ministr zahraničí kritizoval NATO za chrastění zbraněmi a válečné štvaní. ČT24 [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Steinmeier v Turecku kritizoval povstání i následnou odplatu vlády. ČT24 [online]. [cit. 2022-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Deutschland: Steinmeier mit Orden der französischen Ehrenlegion ausgezeichnet | ZEIT ONLINE. web.archive.org [online]. 2017-11-07 [cit. 2019-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu.
- ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu.
- ↑ Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. (lotyšsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Frank-Walter Steinmeier na Wikimedia Commons 
Osoba Frank-Walter Steinmeier ve Wikicitátech
- Prezidenti Německa
- Němečtí vicekancléři
- Ministři zahraničních věcí Německa
- Němečtí socialisté
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu bílé růže
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy (Portugalsko)
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd
- Nositelé Velkokříže speciální třídy Záslužného řádu Německa
- Nositelé velkokříže s řetězem Řádu prince Jindřicha
- Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko II. třídy
- Nositelé velkokříže Norského královského řádu za zásluhy
- Nositelé Řádu bílého dvojkříže I. třídy
- Nositelé Národního řádu za zásluhy (Ekvádor)
- Narození v roce 1956
- Narození 5. ledna
- Narození v Detmoldu