Friedrich von Amerling

Friedrich von Amerling
	Autoportrét, 1834
Narození	14. dubna 1803; Vídeň, Rakousko
Úmrtí	14. ledna 1887 (ve věku 83 let); tamtéž
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání	malíř
Příbuzní	Josef Amerling (sourozenec)
Významná díla	Count István Széchenyi
Mecenáš	František Josef I.
Ocenění	Řád železné koruny
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich von Amerling (14. dubna 1803 Vídeň – 14. ledna 1887 Vídeň) byl rakousko-uherský portrétista na dvoře Františka Josefa.^[1] Dvorním malířem byl v letech 1835 až 1880. Společně s Ferdinandem Georgem Waldmüllerem je také považován za jednoho z nejvýznačnějších rakouských portrétistů 19. století.

Životopis

Narodil se na předměstí Vídně jako syn výrobce zlatých a stříbrných drátů Franze Amerlinga a jeho manželky Terezy Karglové. V letech 1815–1824 studoval malířství na vídeňské Akademii výtvarných umění, v letech 1824–1826 pokračoval ve studiu portrétní malby u Josefa Berglera na pražské Akademii výtvarných umění. V letech 1827–1828 pobýval v Londýně, kde studoval portrétní galerii a inspiroval jej portrétista Thomas Lawrence. Poté odcestoval do Paříže, kde studoval u Horace Verneta, a následně do Říma, kde se přátelil s okruhem nazarénů. Po návratu do Vídně od roku 1828 působil jako portrétista éry biedermeieru, především velkoburžoazie, dvorské šlechty (například Liechtensteinů nebo knížecí rodiny Potockých) a císařské rodiny Habsbursků.

Za svého života navštívil mnoho evropských i mimoevropských států. V roce 1836 a 1838 odcestoval do Itálie, v roce 1838 do Nizozemska, v letech 1840–1843 pobýval v Římě, v roce 1882 navštívil Španělsko, v roce 1883 Anglii, roku 1884 Řecko, roku 1885 Skandinávii a v roce 1843 i Egypt a Palestinu. Byl čtyřikrát ženat: poprvé s Antonií Kaltenthalerovou, která v roce 1843 zemřela, následně s Katherinou Heisslerovou, se kterou se rozvedl, v roce 1857 se zasnoubil s Emilií Heinrichovou, se kterou žil až do její smrti v roce 1880 a až do roku 1881 žil se svou čtvrtou ženou, Mariou Nemetschkeovou.

V roce 1878 jej císař František Josef I. vyznamenal Řádem železné koruny III. třídy a zároveň jej povýšil do šlechtického stavu.^[2] Potvrdil tak jeho významnou pozici vídeňského dvorského malíře. Amerling se společensky i přátelsky stýkal s mnoha osobnostmi, zejména spisovately, včetně židovských (například s Ludwigem Augustem Franklem, který napsal jeho životopis) a s hudebníky (např. s Franzem Lisztem).

V roce 1858 získal hrad Gumpendorf, který vybavil cennými uměleckými předměty. Dále měl domek s ateliérem ve vídeňské čtvrti Neubau, který dnes pod názvem Amerlinghaus slouží jako jeho muzeum.

Dílo

Amerlingovo dílo čítá na 1000 prací, převážně portrétů provedených olejomalbou, téměř 30 autoportrétů a kreseb. Jeho romantické obrazy jsou v současnosti stále více ceněny, jak napovídají aukční ceny jeho děl z posledních dvaceti let. Například Dívka ve slaměném klobouku byla roku 2007 ve vídeňském Dorotheu vydražena za 1,5 milionu euro. Většina jeho prací je vystavena ve veřejně přístupných sbírkách. V Rakousku především ve Vídni, to jsou Lichtenštejnské muzeum, Arsenal a Rakouská galerie v paláci Belvedere, dále muzeum Joanneum ve Štýrském Hradci, Dolnorakouské muzeum Sankt Pölten, z ostatních sbírek zejména galerie ve Varšavě a v Budapešti.

Syn Andreas Amerling (1829)
Julie hraběnka von Woyna (1832)
Cecílie von Eskeles (1832)
Dívka ve slaměném klobouku (1835), vydražena za 1,5 mil. eur
Čtoucí a snící dívka (1835)
István Széchenyi (1836)
Theodor Alconiere (1836)
Rudolf von Arthaber s dětmi (1837)
Mladá venkovanka (1838)
Císař Ferdinand I. (kolem 1840)
Mladá dívka (kolem 1840)
Píšící vědec Pellegrino (1842)
Portrét paní Plachové (1850)
Kněžna Alexandra Potocká (1852)

Odkazy

Reference

↑ PALMER, Allison Lee. Historical Dictionary of Neoclassical Art and Architecture. [s.l.]: Rowman & Littlefield 411 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5381-3359-0. S. 24–25. (anglicky) Google-Books-ID: mKLWDwAAQBAJ.
↑ Leubnerová Š, 2016, s. 93

Literatura

Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 93, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons
Galerie Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons

[1] PALMER, Allison Lee. Historical Dictionary of Neoclassical Art and Architecture. [s.l.]: Rowman & Littlefield 411 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5381-3359-0. S. 24–25. (anglicky) Google-Books-ID: mKLWDwAAQBAJ.

[2] Leubnerová Š, 2016, s. 93

[1]

[2]