Friedrich von Amerling
Friedrich von Amerling | |
---|---|
Autoportrét, 1834 | |
Narození | 14. dubna 1803 Vídeň, Rakousko |
Úmrtí | 14. ledna 1887 (ve věku 83 let) tamtéž |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | malíř |
Příbuzní | Josef Amerling (sourozenec) |
Významná díla | Count István Széchenyi |
Mecenáš | František Josef I. |
Ocenění | Řád železné koruny |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Friedrich von Amerling (14. dubna 1803 Vídeň – 14. ledna 1887 Vídeň) byl rakousko-uherský portrétista na dvoře Františka Josefa.[1] Dvorním malířem byl v letech 1835 až 1880. Společně s Ferdinandem Georgem Waldmüllerem je také považován za jednoho z nejvýznačnějších rakouských portrétistů 19. století.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se na předměstí Vídně jako syn výrobce zlatých a stříbrných drátů Franze Amerlinga a jeho manželky Terezy Karglové. V letech 1815–1824 studoval malířství na vídeňské Akademii výtvarných umění, v letech 1824–1826 pokračoval ve studiu portrétní malby u Josefa Berglera na pražské Akademii výtvarných umění. V letech 1827–1828 pobýval v Londýně, kde studoval portrétní galerii a inspiroval jej portrétista Thomas Lawrence. Poté odcestoval do Paříže, kde studoval u Horace Verneta, a následně do Říma, kde se přátelil s okruhem nazarénů. Po návratu do Vídně od roku 1828 působil jako portrétista éry biedermeieru, především velkoburžoazie, dvorské šlechty (například Liechtensteinů nebo knížecí rodiny Potockých) a císařské rodiny Habsbursků.
Za svého života navštívil mnoho evropských i mimoevropských států. V roce 1836 a 1838 odcestoval do Itálie, v roce 1838 do Nizozemska, v letech 1840–1843 pobýval v Římě, v roce 1882 navštívil Španělsko, v roce 1883 Anglii, roku 1884 Řecko, roku 1885 Skandinávii a v roce 1843 i Egypt a Palestinu. Byl čtyřikrát ženat: poprvé s Antonií Kaltenthalerovou, která v roce 1843 zemřela, následně s Katherinou Heisslerovou, se kterou se rozvedl, v roce 1857 se zasnoubil s Emilií Heinrichovou, se kterou žil až do její smrti v roce 1880 a až do roku 1881 žil se svou čtvrtou ženou, Mariou Nemetschkeovou.
V roce 1878 jej císař František Josef I. vyznamenal Řádem železné koruny III. třídy a zároveň jej povýšil do šlechtického stavu.[2] Potvrdil tak jeho významnou pozici vídeňského dvorského malíře. Amerling se společensky i přátelsky stýkal s mnoha osobnostmi, zejména spisovately, včetně židovských (například s Ludwigem Augustem Franklem, který napsal jeho životopis) a s hudebníky (např. s Franzem Lisztem).
V roce 1858 získal hrad Gumpendorf, který vybavil cennými uměleckými předměty. Dále měl domek s ateliérem ve vídeňské čtvrti Neubau, který dnes pod názvem Amerlinghaus slouží jako jeho muzeum.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Amerlingovo dílo čítá na 1000 prací, převážně portrétů provedených olejomalbou, téměř 30 autoportrétů a kreseb. Jeho romantické obrazy jsou v současnosti stále více ceněny, jak napovídají aukční ceny jeho děl z posledních dvaceti let. Například Dívka ve slaměném klobouku byla roku 2007 ve vídeňském Dorotheu vydražena za 1,5 milionu euro. Většina jeho prací je vystavena ve veřejně přístupných sbírkách. V Rakousku především ve Vídni, to jsou Lichtenštejnské muzeum, Arsenal a Rakouská galerie v paláci Belvedere, dále muzeum Joanneum ve Štýrském Hradci, Dolnorakouské muzeum Sankt Pölten, z ostatních sbírek zejména galerie ve Varšavě a v Budapešti.
-
Syn Andreas Amerling (1829)
-
Julie hraběnka von Woyna (1832)
-
Cecílie von Eskeles (1832)
-
Dívka ve slaměném klobouku (1835), vydražena za 1,5 mil. eur
-
Čtoucí a snící dívka (1835)
-
István Széchenyi (1836)
-
Theodor Alconiere (1836)
-
Rudolf von Arthaber s dětmi (1837)
-
Mladá venkovanka (1838)
-
Císař Ferdinand I. (kolem 1840)
-
Mladá dívka (kolem 1840)
-
Píšící vědec Pellegrino (1842)
-
Portrét paní Plachové (1850)
-
Kněžna Alexandra Potocká (1852)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PALMER, Allison Lee. Historical Dictionary of Neoclassical Art and Architecture. [s.l.]: Rowman & Littlefield 411 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5381-3359-0. S. 24–25. (anglicky) Google-Books-ID: mKLWDwAAQBAJ.
- ↑ Leubnerová Š, 2016, s. 93
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století, s. 93, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons
- Galerie Friedrich von Amerling na Wikimedia Commons