Giulio Romano

Giulio Romano
Giulio Romano
Rodné jméno	Giulio di Pietro di Filippo de Gianuzzi
Narození	1499; Řím
Úmrtí	1. listopadu 1546 (ve věku 46–47 let); Mantova
Povolání	architekt, malíř, sochař a výtvarník
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giulio Romano, vlastním jménem Giulio di Pietro Gianuzzi, někdy uváděn Giulio Pippi, ve Francii Jules Romain (1499, Řím – 1. listopadu 1546, Mantova) byl italský malíř a architekt, představitel římské renesance a manýrismu.

Život

*Pád Gigantů*, freska v klenbě sálu paláce Te

Byl žákem a pomocníkem Raffaelovým, maloval spolu s ním a dalšími žáky v Římě, účastnil se například freskové výzdoby lodžií Papežského paláce ve Vatikánu. Po mistrově smrti roku 1520 převzal spolu s Gianfrancescem Pennim jeho dědictví a dílnu, pokračovali v nasmlouvaných zakázkách. Romano se brzy projevil jako univerzální výtvarník s vyššími ambicemi. Již roku 1521 jej učenec a velvyslanec v Římě Baldasarre Castiglione doporučil jako architekta do Mantovy, kam odešel až roku 1524, kdy ho najal aplatil Federico II. Gonzaga. Nejprve tam obnovil zničenou vilu Marmirolo.

Dále v letech 1525-1535 pro Gonzagu vytvořil své nejvýznamnější dílo, rozsáhlé letní sídlo Palazzo Te v Mantově. Na realizaci projektu pracoval 10 let, v roce 1530 musel připravit příležitostnou výzdobu pro hosta, španělského krále Karla V. a po dokončení výzdobu nástěnnými a nástropními malbami. Od roku 1526 byl Gonzagou pověřen dohlížet na všechny projekty městské architektury v Mantově. Pro francouzské objednavatele tapiserií navrhoval mnohafigurové kompozice z antických dějin, například cyklus Římské bitvy.

Giorgio Vasari v Životech umělců popsal, jak jej roku 1541 navštívil a našel bohatého a mocného muže^[1], který se roku 1529 oženil se šlechtičnou Elenou Guazzo Landi, postavil si vlastní palác v centru Mantovy a měl syna Raffaela (1532-1562).

V roce 1546 Giuliu Romanovi smrt zabránila v návratu do Říma, kam byl pozván k projektu Svatopetrského dómu. Byl pohřben v kostele San Barnaba v Mantově, jeho hrob byl zničen při barokní přestavbě kostela roku 1737.

Dílo

Architektura

Palazzo Alberini, Řím
Palazzo del Te, Mantova, 1525–1535
Castel Goffredo, Palazzo Gonzaga-Acerbi
přestavba dómu, Mantova
Palazzo ducale (Vévodský palác), Mantova - úpravy, dostavba dvora a jízdárny, fresky v sálech
Vlastní palác Giulia Romana, Mantova
Vila Gonzaga-Zani, Mantova

Malba

Fresky
Sgrafita pro dům Casa del Boia v Římě
Biblické a mytologické obrazy
Návrhy na tapiserie pro francouzské manufaktury

Galerie

Interiér dómu v Mantově
Vévodský palác v Mantově
Hefaistos ková Achillovi zbroj, Vévodský palác, Mantova
Tapisérie Bitva u Zamy
Klanění pastýřů se sv. Longinem a Janem Evangelistou, 1535, Louvre
Venuše a Vulkán, Louvre
Obřízka Páně
Margherita Palaiologova
Vlastní dům v Mantově
Půdorys Paláce Te
Palác Te, Mantova
Pád gigantů, detail fresky v Paláci Te

Odkazy

Reference

↑ Giorgio Vasari:Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. II. díl, Odeon Praha 1977, s. 111-119

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Giulio Romano na Wikimedia Commons

[1] Giorgio Vasari:Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. II. díl, Odeon Praha 1977, s. 111-119

[1]