Heinrich Barth (cestovatel)

Heinrich Barth
Heinrich Barth
	Heinrich Barth (1862)
Narození	16. února 1821; Hamburk
Úmrtí	25. listopadu 1865 (ve věku 44 let); Berlín
Příčina úmrtí	gastric perforation
Místo pohřbení	Friedhof III der Gemeinde Jerusalems- und Neue Kirche
Alma mater	Humboldtova univerzita; Gelehrtenschule des Johanneums
Povolání	objevitel, spisovatel, historik, geograf, filolog, vysokoškolský učitel a archeolog
Zaměstnavatel	Humboldtova univerzita
Ocenění	Medaile patrona (1856); Velká zlatá medaile za průzkum (1856)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Barth (16. února 1821 Hamburk — 25. listopadu 1865 Berlín) byl německý geograf, historik a filolog, známý svými výzkumnými cestami po Africe.

Pocházel ze zámožné obchodnické rodiny, vystudoval prestižní hamburskou střední školu Johanneum a nastoupil na berlínskou univerzitu, kdy byli mezi jeho pedagogy Carl Ritter a August Boeckh. V letech 1840—1841 procestoval Itálii, doktorskou práci napsal o korintských obchodních osadách.

V roce 1845 se vydal na archeologickou výpravu za antickými památkami na středomořském pobřeží Afriky, při níž prošel z Tangeru do Káhiry, pak se dostal proti proudu Nilu do Wádí Halfy a odtud přes poušť do přístavu Berenice Troglodytica na Rudém moři. Vracel se přes Palestinu, Malou Asii a Řecko a do Hamburku dorazil koncem roku 1847. O rok později obdržel titul soukromého docenta.

V březnu 1850 se připojil k britské výpravě vedené misionářem Jamesem Richardsonem, která vyrazila z Tripolisu, přešla Saharu (zde Barth objevil skalní malby zvířat, které ho přivedly na myšlenku, že v minulosti byla Sahara úrodnou zemí) a dorazila do města Kano v království Kanem-Bornu. Krátce nato Richardson zemřel a Barth se sám vydal na průzkum oblasti okolo Čadského jezera, navštívil také království Bagirmi v povodí řeky Šari, jako první Evropan poznal řeku Benue. Poté se obrátil na západ a dosáhl řeky Nigeru, po které se jako jeden z prvních Evropanů dostal do Timbuktu. Zde mu poskytl útočiště vzdělaný šejk Ahmad al-Bakkai al-Kunti, což Bartha zachránilo před útoky islámských fanatiků, kteří nedovolovali nevěřícím vstup do města. Z Timbuktu odcestoval Barth zpátky do Kanem-Bornu, kde se v prosinci 1854 setkal s dalším německým výzkumníkem Eduardem Vogelem, pátrajícím po osudech Richardsonovy expedice. Poté Barth zamířil s obchodní karavanou přes Saharu do Tripolisu, kam dorazil 28. srpna 1855, a vrátil se do Německa.

Barth na cestách využíval svého rozsáhlého vzdělání: ovládal nejen angličtinu, francouzštinu a arabštinu, ale domluvil se také fulbsky a kanurijsky. Nešlo mu pouze o zeměpisné objevy, ale jako první odborně zkoumal také historii a kulturu domorodých národů, objevil například pro Evropu kanurijskou kroniku Girgam, byl znalcem Koránu. Poznatky ze svých cest shrnul v pětidílném spisu Reisen und Entdeckungen in Nord- und Centralafrika. Obdržel titul mimořádného profesora Berlínské univerzity a britský Řád lázně, byl jmenován členem Royal Geographical Society, podnikl ještě cesty na Balkánský poloostrov a do Španělska, zemřel ve věku 44 let na následky tropických nemocí, jež utrpěl za své africké anabáze.

Galerie

Mapa Barthovy cesty
Barthův příjezd do Timbuktu (ilustrace Johann Martin Bernatz)
Barthův dům v Timbuktu (foto z roku 1908)

Literatura

Miloslav Martínek a Jiří Martínek: Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci. Libri, Praha 2003, ISBN 80-7277-206-6

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Barth na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Barth (cestovatel)
Společnost Heinricha Bartha v Kolíně nad Rýnem
Was ist was
Ecce Homo – Heinrich Barth (Český rozhlas) Archivováno 11. 9. 2016 na Wayback Machine.
Leporelo.info Archivováno 24. 9. 2016 na Wayback Machine.

Galerie

Literatura

Externí odkazy

pFad - (p)hone/(F)rame/(a)nonymizer/(d)eclutterfier! Saves Data!