Jaroslav Grus

Jaroslav Grus
Narození	13. srpna 1891; Pardubice Zelené Předměstí, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. října 1983 (ve věku 92 let); Praha, Československo
Místo pohřbení	Pardubice
Povolání	malíř, grafik, ilustrátor, typograf a učitel
Rodiče	Vít Grus
Příbuzní	Vít Grus a Josef Grus (sourozenci)
Ocenění	zasloužilý umělec (1961); národní umělec (1970); Řád práce (1971); Řád republiky (1976); Řád Klementa Gottwalda (1981); Čestné občanství města Pardubice
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Grus, křtěný Jaroslav Vít (13. srpna 1891, Pardubice Zelené Předměstí^[1] – 13. října 1983, Praha) byl český malíř, krajinář.

Život a dílo

Pocházel z rodiny správce pardubické spořitelny Víta Gruse. V letech 1907–1912 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Hanuše Schwaigera a Vlaho Bukovace. Od roku 1918 byl členem SVU Mánes. Po studiích podnikl cesty do Francie (1925), Itálie (1927) a Španělska (1929) a poučil se z moderní západoevropské malby. Ve 20. a 30. letech užíval ve vlastní tvorbě nelomených barev a velké, krajně zjednodušené barevné plochy. Jeho malířský styl se příliš nezměnil až do roku 1945, kdy se radikálně zvýraznila barevnost jeho obrazů.^[2]

Byl členem KSČ. Po roce 1948 podle Konečného „přispěl svou tvorbou ke vzniku socialistickorealistického umění a nevyhnul se některým důsledkům deformací, které byly dětskou nemocí této metody“. Od 50. let se věnoval malbě motivů z průmyslového prostředí (Tovární hala, 1950, Ostravsko, 1961). Těžištěm jeho tvorby byl venkov, krajina Polabí a podhůří Krkonoš.^[2] Roku 1961 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1970 národním umělcem a zároveň předsedou přípravného výboru, později předsedou normalizačního Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1971 obdržel Řád práce a téhož roku (8. října 1971) byl jmenován čestným občanem města Pardubic^[3]. Od roku 1973 byl Jaroslav Grus členem Klubu přátel Pardubicka. V roce 1978 otiskl v časopisu Klubu Zprávy své vzpomínky Pardubice mého mládí.

Jako předseda normalizačního Svazu českých výtvarných umělců roku 1977, při příležitosti oslavy 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, ve svém článku odsoudil výtvarníky, kteří se v 60. letech „nedokázali vymanit z pozic individualismu a vyjít vstříc novým požadavkům revoluční kultury. Na přesnější diagnózu jejich postojů jsme si museli počkat až do krizových let 1968-1969, kdy plně nebo vůbec neobstáli.“^[4] „Umění pomáhá v životní orientaci, činí mezilidské vztahy krásnějšími a ušlechtilejšími. Abychom uchovali tuto perspektivu, musíme ještě důsledněji uplatňovat v umění stranickost, která je a zůstává rozhodujícím faktorem zapojení umělecké tvorby do společenského procesu a vede tvůrce k zásadovému ideovému pojetí“.^[5]

Další ocenění: 1975 – Národní cena Československé socialistické republiky, 1976 – Řád republiky, 1981 – Řád Klementa Gottwalda

Pohřben byl na Centrálním hřbitově v Pardubicích.

Výstavy (výběr)

1949 Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu, Dům výtvarného umění, Praha
1952 Svaz českých výtvarných umělců III. středisko Mánes. III. členská výstava, Mánes, Praha
1952 Výtvarní umělci na stavbách socialismu, Mánes, Praha
1967 Umělci k výročí Října, Bruselský pavilon, Praha
1973 Výtvarní umělci k 25. výročí Února, Praha
1975 Výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1977 Výtvarní umělci Velkému říjnu, Praha
1978 Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
1981 Lidé práce, bojů a vítězství, Východočeská galerie v Pardubicích
1981 Čas bojů a vítězství: České výtvarné umění let 1938 – 1950, Staroměstská radnice, Praha
1981 Boje a zápasy českého moderního umění. Výstava na počest 60.výročí založení KSČ, Oblastní galerie v Liberci
1983 Výtvarní umělci životu a míru. Výstava malířství, sochařství, grafiky a užitého umění k 35. výročí Vítězného února, Praha
1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha, Dom kultúry, Bratislava
1986 České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
1987 Cesty za uměním naší doby. Ideje VŘSR v české výtvarné kultuře, Mánes, Praha
1988 Lidé – život – práce. Výtvarná díla ze sbírek Ústřední rady odborů, Mánes, Praha
2005 Mladé umění 1998 – 2005. Oficiální umění 1960 – 1989, Mánes, Praha

Ocenění

Odkazy

Reference

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1891 v Pardubicích, str.188. Dostupné online
↑ ^a ^b Konečný D, 1985, s. 78
↑ seznam čestných občanů města Pardubic
↑ Jaroslav Grus, Impulzy, in: Výtvarná kultura, č. 6, 1977, s. 2
↑ Jaroslav Grus, Impulzy, in: Výtvarná kultura, č. 6, 1977, s. 4

Literatura

Dušan Konečný: Adolf Zábranský, in: Současné české a slovenské umění, Odeon Praha 1985, s. 78–79
KOTALÍK, Jiří; ČERNÝ, Blahoslav. In: ČERNÝ, Blahoslav. Jaroslav Grus : Malířské dílo : Katalog výstavy. Praha: Národní galerie, 1977.
heslo Grus Jaroslav, český malíř. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930 – 1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek II / 2. S. 951.
heslo Grus Jaroslav, Malá československá encyklopedie, sv. II, str. 665 (Academia 1985)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Grus na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Grus
Jaroslav Grus v informačním systému abART

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[MatrN-1] SOA Zámrsk, Matrika narozených 1891 v Pardubicích, str.188. Dostupné online

[Konečný-2] Konečný D, 1985, s. 78

[3] seznam čestných občanů města Pardubic

[4] Jaroslav Grus, Impulzy, in: Výtvarná kultura, č. 6, 1977, s. 2

[5] Jaroslav Grus, Impulzy, in: Výtvarná kultura, č. 6, 1977, s. 4

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]