Klášter svatého Petra v Gentu
| Klášter svatého Petra | |
|---|---|
 Nově vysazené vinice před Sint-Pieterskerk na Blandijnbergu (2010) | |
| Účel stavby | |
muzeum, výstavní síň | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Současný majitel | Historische Huizen Gent |
| Poloha | |
| Adresa | Sint-Pietersplein 9, Gent,  Belgie |
| Souřadnice | 51°2′32″ s. š., 3°43′37″ v. d. |
  Gent | |
| Další informace | |
| Web | https://sintpietersabdij.stad.gent/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klášter svatého Petra v Gentu (nizozemsky Sint-Pietersabdij, francouzsky Abbaye Saint-Pierre-au-Mont-Blandin) je bývalý benediktinský klášter v belgickém Gentu. Nyní slouží jako muzeum a výstavní prostory.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Založil jej ve druhé polovině 7. století Amandus, misionář vyslaný franskými králi k obrácení zdejších pohanů.[1] V oblasti založil dva kláštery, svatého Bavona a svatého Petra na Blandijnbergu. Během zimy na přelomu let 879–80 klášter napadli a zpustošili Vikingové a pak zůstal poměrně chudý až do 10. století, kdy jej Arnulf I. Flanderský obdařil relikviemi a majetkem. Dalšími dary rozmnožil klášterní majetek Edgar, anglický král, Arnulfův bratranec. Od druhé poloviny století bylo opatství nejbohatším ve Flandrech a význam klášterní školy daleko přesahoval hranice města. Roku 984 Gerbert z Aurillacu (pozdější papež Silvestr II.), představený školy při katedrále v Remeši, požádal o přijetí remešských studentů na zdejší školu. Její význam jako centra svobodných umění pokračoval až do 11. století. Opatství s rozsáhlými pozemkovými držbami hrálo důležitou roli při zúrodnění krajiny během dvanáctého a třináctého století, kdy nechalo přeměnit lesy s močály a bažinami v zemědělskou půdu. Ve století patnáctém byla vybudována velkorysá klášterní knihovna a skriptorium, rozšířen refektář a klášterní kostel a i další budovy byly výrazně zkrášleny.
První úpadek nastal v roce 1539 během povstání v Gentu a další v roce 1560, kdy Nizozemci kořistili během náboženských válek, které vyvrcholily obrazoborectvím (Beeldenstorm) roku 1566, kdy se kostel ocitl v ruinách, knihovna byla rozchvácena a další budovy těžce poškozeny. Mniši našli dočasné útočiště ve špitále a bohoslužby se sloužily v refektáři. Ústrky však pokračovaly a mniši nakonec v roce 1578 prchli do Douai. Klášterní budovy byly prodány ve veřejné dražbě a zčásti zbořeny a materiál posloužil při stavbě městského opevnění. Klášter se v roce 1584 stal církevním majetkem a byl nakonec přebudován. Nový klášterní kostel, jehož stavba započala roku 1629, byl zbudován v barokním slohu stejně jako několik nových budov. Ještě jednou nastal rozmach v 18. století, kdy vznikly další stavby a stávající byly rozšířeny a kdy byl dormitář přeměněn v knihovnu s více než deseti tisíci svazků. Ale úplný konec měl zanedlouho přijít, první ranou byla revoluce v Brabantsku v letech 1789–90, pak francouzský vpád v roce 1793. Nakonec 1. září 1796 Direktorium zrušilo všechny náboženské instituce. V roce 1798 byla vyklizena knihovna, knihy byly posléze předány univerzitě v Gentu. Od roku 1798 sloužil klášterní kostel jako muzeum, ale církvi byl v roce 1801 vrácen a znovuzasvěcen Naší Paní Svatopetrské (Onze-Lieve-Vrouw-Sint-Pieterskerk). Zbytek opatství přešel v roce 1810 do majetku města a byl zčásti zbořen, aby uvolnil místo pro kasárna, jež zde stála až do roku 1948.
Kolem roku 1950 zahájilo město program obnovy, který stále pokračuje. Rekonstrukce začala kapitulní síní, pokračovala v západním křídle starým refektářem a kuchyněmi. Práce na vinných sklepech a v podkroví byly dokončeny v sedmdesátých letech minulého století, v roce 1982 byly dokončeny práce na opatství a v roce 1986 terasa. V devadesátých letech začalo s rekonstrukcí křídla s refektářem.
Využití klášterních prostor
[editovat | editovat zdroj]Klášter slouží jako muzeum a výstavní prostory, ve kterých byla v roce 2000 instalována velká výstava k výročí císaře Karla V.. a v říjnu 2001 hostily 88. zasedání Evropské rady.[2]
Katolická církev užívá pozici titulárního opata od svatého Petra pro benediktinské titulární opaty.
Catalogum Abbas
[editovat | editovat zdroj]| Periode | Name | |
|---|---|---|
| XLVIII | 1390–1412 | Geeraert IV de Leeuwenaert |
| XLIX | 1412–1422 | Ioannes VI de Maeyeghem |
| L | 1422–1443 | Busschardvs de Munter |
| LI | 1443–1475 | Ioannes VII Haesebyt |
| LII | 1475–1494 | Filips I von Polignac |
| LIII | 1494–1517 | Filips II Courault |
| LIV | 1494–1517 | Ioannes VIII von Cauweburcht |
| LV | 1517–1555 | Geeraert Cuelsbrouck |
| LVI | 1555–1569 | Franciscus de Schelfaut |
| LVII | 1569–1582 | Ghislenus de Temmerman |
| LVIII | 1582–1595 | Lambertus Huberti |
| LIX | 1595–1597 | Frederik van Eyne |
| LX | 1597–1615 | Colombanus Vrancx |
| LXI | 1615–1633 | Joachim Arsenius Schaecx |
| LXI | 1633–1650 | Geeraert Rym |
| LXII | 1650–1656 | Antonius Engrand |
| LXIII | 1656–1680 | Amandus Hovelincx |
| LXIV | 1680–1684 | Robertus IV Willocqueau |
| LXV | 1684–1712 | Maurus Verschueren |
| LXVI | 1716–1719 | Aemilianus Cruycke |
| LXVII | 1720–1760 | Antonius Mutsaert |
| LXVIII | 1730–1760 | Filips Standaert |
| LXIX | 1760–1791 | Gudwalus Seigers |
| LXX | 1791– | Martinus vande Velde |
Titulární opati
[editovat | editovat zdroj]- Lou Tseng-Tsiang (1946-1949)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint Peter's Abbey, Ghent na anglické Wikipedii.
- ↑ History [online]. 2014 [cit. 2017-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-28.
- ↑ Fight against terrorism to dominate EU summit of Ghent [online]. 2017 [cit. 2017-08-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter svatého Petra v Gentu na Wikimedia Commons
