Content-Length: 1001639 | pFad | http://cs.wikipedia.org/wiki/McLaren

McLaren – Wikipedie Přeskočit na obsah

McLaren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeniy na stránce McLaren (rozcestník).
Spojené království McLaren-Mercedes
Celý názevMcLaren F1 Team
SídloMcLaren Technology Centre
Woking, Surrey, Spojené království
Šéf týmuZak Brown
(Výkonný ředitel)
Andrea Stella
(Šéf týmu)
Technický ředitelRob Marshall
Peter Prodromou
David Sanchez
Zakladatel(é)Bruce McLaren
Webwww.mclaren.com/racing
Formule 1 v roce 2024
Jezdci4. Spojené království Lando Norris
81. Austrálie Oscar Piastri
Testovací jezdciMexiko Pato O'Ward
Japonsko Rjó Hirakawa
ŠasiMCL38
MotorMercedes
PneumatikyPirelli
Statistiky ve Formuli 1
První závodGrand Prix Monaka 1966
Počet startů950 (946 startů)
Počet titulů konstruktérů9 (1974, 1984, 1985, 1988, 1989, 1990, 1991, 1998, 2024)
Počet titulů jezdců12 (1974, 1976, 1984, 1985, 1986, 1988, 1989, 1990, 1991, 1998, 1999, 2008)
Počet vítězství183
Počet podií503
Počet Pole position156
Počet nejrychlejších kol164
Počet bodů6291,5
Počet kol ve vedení závodu10 667
Poslední sezóna2023 (4. místo, 302 bodů)
Piloti
Nejvíce startůSpojené království David Coulthard (150)
Nejvíce bodůSpojené království Jenson Button (907)
Nejvíce vítězstvíBrazílie Ayrton Senna (35)
Nejvíce podiíFrancie Alain Prost (63)
Nejvíce Pole PositionBrazílie Ayrton Senna (46)
Nejvíce nejrychlejších kolFinsko Mika Häkkinen (25)
Nejvíce titulůFrancie Alain Prost (3)
Brazílie Ayrton Senna (3)

McLaren Racing Limited, v současnosti závodící jako McLaren F1 Team, je automobilová stáj formule 1, založená v roce 1963 Novozélanďanem Brucem McLarenem (1937–1970). První závod, kterého se tým zúčastnil, byla Velká cena Monaka v roce 1966. Firma sídlí v Anglii ve Wokingu. Současný tým vznikl sloučením původního závodního týmu Bruce McLarena s firmou Rona Dennise Project 4 v roce 1981. V současnosti je součástí společnosti McLaren Racing, člena McLaren Group. Do roku 2014 byly motory dodávány dceřinou společností spoluvlastníka, Mercedesem, od následujícího roku 2015 se však stáj rozhodla používat motory Honda. Po neúspěšné štaci s Hondou dodával týmu motory Renault v letech 20182020. Od ročníku 2021 McLaren opět využívá pohonné jednotky od Mercedesu.

Na konci roku 2022 byl Daniel Ricciardo nahrazen testovacím jezdcem týmu Alpine Oscarem Piastrim. Ale jelikož Ricciardo měl kontrakt až do konce roku 2023, bylo mu McLarenem zaplaceno 18 milionů dolarů za odstoupení od něj.[zdroj?]

McLaren má také úspěchy mimo Formuli 1:

  • Can-Am: McLaren dominoval v Can-Am (Canadian-American Challenge Cup), kde vyhrál od roku 1967 do 1971.
  • Indianapolis 500: McLaren zaznamenal vítězství v Indianapolis 500 s vozy pro Marka Donohuea v roce 1972 a Johnnyho Rutherforda v letech 1974 a 1976.
  • Triple Crown of Motorsport: McLaren je jedním z pouhých tří konstruktérů, kteří dokončili Triple Crown of Motorsport (vítězství v Indianapolis 500, 24 hodin Le Mans a Grand Prix Monaka). McLaren toho dosáhl jako výrobce šasi tím, že vyhrál 24 hodin Le Mans v roce 1995.
  • Extreme E: V červnu 2021 oznámil McLaren, že se v roce 2022 zapojí do Extreme E. Tým bude tvořen stávajícím personálem mimo program Formule 1, s Tannerem Foustem a Emmou Gilmourovou (která se stala první tovární jezdkyní pro McLaren) jako jezdci týmu.
Bruce McLaren řídí McLaren M7C na okruhu v Nürburgu v roce 1969

Závodní historie 1960–1999

[editovat | editovat zdroj]
McLaren M1A sportovní auto z roku 1964

Počátky slavného týmu byly poněkud kostrbaté, zakladatel Bruce McLaren zvolil k pohonu svého závodního stroje hlučný, ale slabý motor Ford, mezi jehož nevýhody patřila i přílišná velikost a objem. Na radu okolí ještě ten rok motor několikrát změnil, až později zvolil spolehlivý Serenissima, s nímž také dosáhl prvního bodu. V roce 1967 poháněl nový auto motor BRM, který měl ovšem zásadní problémy se spolehlivostí, načež se Bruce rozhodl, že nejlepší bude důvěřovat sportovní divizi Fordu a sáhnout po agregátu firmy Cosworth.

Rok 1967 se ovšem i tak zapsal do historie závodního týmu McLaren. Tým totiž dominantním způsobem vyhrál severoamerickou závodní sérii CanAm sports cars, když dvojice Bruce McLaren (2) – Denny Hulme (3) postupně vyhrála pět závodů z celkových šesti. Stáj tuto výhru obhájila i ve čtyřech následujících ročnících.

Bruce McLaren, zakladatel týmu

Pro rok 1968 se McLarenovi podařila pozoruhodná věc, když do druhého vozu zlanařil mistra světa z předchozí sezony Dennyho Hulma, s nímž získal konečné druhé místo v poháru konstruktérů, což byla věc před zahájením sezóny naprosto nečekaná. Hulme se tehdy umístil na třetím místě a dokonce se mu podařilo vyhrát dva závody. První výhru pro stáj však zajistil sám zakladatel během Grand Prix Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Přestože se počítalo pouze s ročním Hulmovým angažmá, stala se mu stáj domovem až do roku 1974.

Na další výhru musela tato stáj počkat až do posledního závodu následující sezóny, kdy Hulme vyhrál Grand Prix Mexika. Tým dokončil rok na celkovém čtvrtém místě, ale Bruce McLaren dokázal získat třetí pozici alespoň poháru jezdců. Zapamatování hodná ovšem byla zejména další účast v CanAm, kde se jezdcům McLarenu podařilo vyhrát všech jedenáct závodů a dokázali tak, že se s touto malou stájí musí do budoucna počítat.

Začátek nové dekády se ukázal jako katastrofální. Tým se zúčastnil podniku 500 mil Indianapolis, ale popáleného Hulmeho musel nahradit Peter Revson, který byl nakonec klasifikován na 22. místě, když se mu závod nepodařilo dokončit. Bruceův obchodní partner Teddy Mayer se rozhodl přejmout hlavní moc v týmu a podařilo se mu získat téměř veškerou kontrolu.

Neštěstí v tomto roce bylo dokonáno 2. června 1970, kdy se Bruce McLaren zabil při testu nového sportovního vozu M8D na okruhu Goodwood. V rychlosti přes 270 km/h se mu odtrhla zadní část vozidla a to se tak stalo neovladatelným, auto se několikrát rychle otočilo a nakonec skončilo ve zdi. McLaren umírá přímo na místě. Vůz M8D později vyhrál osm závodů seriál CanAm a Hulme s ním získal titul.

Šťastnější období nastalo v roce 1972, kdy se tým umístil na třetí příčce, což dokázal v následující sezóně obhájit.

Emerson Fittipaldi v M23 během Grand Prix Velké Británie 1974

Do sezóny 1974 byl nasazen monopost McLaren M23, tedy stejný jako v minulém roce. Jeho návrhářem se stal Gordon Coppuck, který se inspiroval tím nejlepším z původních monopostů, ale zároveň okoukal i netradiční řešení kílu u vozu Lotus 72. Vůz byl navržen zejména s důrazem na aerodynamiku s ohledem na lehkou ovladatelnost a co nejvyšší maximální rychlost.

Během tohoto roku též nastal zásadní zlom v dějinách stáje. K týmu se připojil nadějný mladík Emerson Fittipaldi, jemuž se v předchozí sezóně podařilo získat celkové druhé místo v pořadí jezdců a o rok dříve se vyznamenal jako nejmladší mistr světa v historii. Tým nejprve získal vytoužený Pohár konstruktérů a později i Mistrovský titul a dokonce i debutové vítězství v závodě 500 mil Indianapolis. Teddymu Mayerovi se podařilo podepsat na svou dobu nevídaný dlouhodobý kontrakt s firmou Marlboro, trvající až do konce roku 1997.

Další rok už nebyl tak povedený, McLaren získal třetí místo v poháru konstruktérů a vyhrál pouhé tři závody, což bylo pro stáj rozhodně zklamáním. Chuť si mohli spravit v sezóně 1976, když narazili stejně jako v předchozím roce – díky jezdecké dvojici – na znovu probuzené Ferrari. McLaren získal stejný počet prvních míst jako Italská stáj, přesto se však mohl těšit z pouhého druhého místa.

Zbytek desetiletí se vyznačoval postupným úbytkem sil, když se po dalším třetím místě McLaren dramaticky propadl do boje o sedmé místo, a čekáním na zázrak, kterým se stal na začátku 80. let pečlivý Angličan Ron Dennis.

Současný tým vznikl fúzí v roce 1980 původního týmu a stáje Rona Dennise z formule 2, Projektem 4. Příchod tohoto Angličana s velkými plány se již zpočátku měl stát oživením týmu, jehož cílem se tak opět mohly stát mety nejvyšší, jediným problémem byl nedostatek financí. Roku 1981 bylo splynutí obou subjektů do jednoho plnohodnotného celku, McLaren International, dokončeno a Teddy Mayer opustil křeslo šéfa týmu. Na místo hlavního designéra nové generace revolučních monopostů byl dosazen návrhář John Barnard experimentující s uhlíkovým vláknem.

Alain Prost řídí McLaren MP4/2B v Grand Prix Německa 1985

Téhož roku Ron Dennis vyplatil i ostatní vlastníky týmu a stanul tak v jeho čele. V roce 1983 přesvědčil Dennis podporovatele konkurenčního týmu Williams, Mansoura Ojjeha, aby se stal jeho společníkem ve vedení týmu. Ojjeh investoval množství financí do vývoje turbo motorů od firmy Porsche, které nesly jméno jeho společnosti Techniques d'Avant Garde, zkráceně TAG.

Nové vedení týmu a zejména inovované pojetí monopostů si též vyžádalo změnu jejich pojmenování. Původní Mx (kde x značilo číslo monopostu dle jeho výroby) bylo nahrazeno mezi lety 19812001 tajemným MP4/x, kde bylo později lomítko nahrazeno pomlčkou. Zpočátku zkratka symbolizovala jméno hlavního sponzora spojené s původním Dennisovým týmem „Marlboro Project 4“, což bylo po odchodu Marlbora v roce 1997 změněno na „McLaren Project 4“. Nové značení nebylo pouhým ohlášením změn, ale zejména upozornění na revoluční generaci jednotlivých šasi, které se později staly inspirací pro celý formulový svět.

Pod taktovkou precizního Rona Dennise zaznamenal tým zásadní obrat ve své historii. Revoluční šasi Mclaren MP4/2 navržené Johnem Barnardem se ve spojení s motorem Porche Turbo ukázalo jako velmi silné. Jednalo se o první šasi postavené výhradně pomocí uhlíkových vláken. Pomocí slibné generace jezdců (Niki Lauda, Alain Prost, Keke Rosberg…), postupně vybírané Ronem Dennisem, se týmu podařilo prosadit se mezi velikány formule 1. McLaren-Porsche vyhrál v letech 1984 a 1985 jak pohár jezdců, tak i titul v konstruktérech. Sezóna 1986 znamenala triumf Alaina Prosta v barvách tohoto týmu, ačkoli zisk konstruktérského poháru se tentokrát nezdařil.

Po prohrách s Williamsem v letech 1986 a 1987 se Ron Dennis opět ukázal jako bezkonkurenční vyjednavač a podařilo se mu získat od svého konkurenta motory Honda, díky kterým nejenže zrychlil své monoposty, ale zároveň učinil tým Williams – přinucený přechodem na slabší motory Judd[nepřesný odkaz] – neškodným. Monopost McLaren MP4/4 poháněný japonskými agregáty se ukázal v sezóně 1988 jako neporazitelný, když se mu podařilo vyhrát 15 závodů z 16. Červenobílé vozy z Wokingu jezdily závody jen samy proti sobě a jen výjimečně nedeklasovaly zbytek startovního pole jedním celým kolem. Toho roku se McLarenu nepodařilo vyhrát pouze Grand Prix Itálie v Monze, kde se Ayrton Senna, který v tu chvíli měl pohodlný náskok, srazil s o kolo pomalejším vozem Williamsem. Domácí vítězství tak k vlastnímu překvapení obdržela stáj Scuderia Ferrari. Ayrton Senna získal v Brazílii svůj první titul s anglickou stájí. V následujícím roce s evolučním vozem McLaren oba tituly obhájil, když si po kontroverzní srážce s týmovým kolegou v Grand Prix Japonska odnesl jezdecký titul Alain Prost. Přesto byl pro tým závěr šampionátu hořkosladký. Alain Prost již neunesl přílišnou konkurenci ze strany svého kolegy Ayrtona Senny a rozhodl se, že zamíří k Ferrari.

Náhradou za Prosta se stal Gerhard Berger, který byl v tu chvíli bez místa a i díky jemu získal McLaren v letech 1990 a 1991 všechny čtyři tituly. Jezdecký triumf v obou sezónách ale slavil Brazilec Senna. V sezóně 1992 začala být ovšem nadvláda McLarenu nahlodávána znovu se probouzejícím Williamsem, který posílily motory od Renaultu. McLaren skončil na celkovém druhém místě a musel si hledat náhradu za odcházející motory od Hondy. Nejlepší možnou volbou se stal navrátivší Ford. Berger se po třech letech u anglické stáje sbalil a vrátil se zpět k Ferrari. Dennis se rozhodl nečekaně obsadit na jeho místa nováčka, jenž měl s formulí 1 jen malé zkušenosti, Michaela Andrettiho pocházející ze slavné rodiny amerických závodníků.

Mika Häkkinen během Grand Prix Velké Británie 1994

Nový monopost se ukázal jako stabilní, avšak kvůli několika výpadkům a slabé týmové dvojce zůstal McLaren opět bez jediného titulu. Zatímco Senna se dokázal stabilně ucházet o bodovaná místa a neměl problémy ani se ziskem pódií, mladý Andretti zaostal za všemi očekáváními a krom jediného třetího místa – ve svém posledním závodě – měl problémy dostat se vůbec do cíle. Ještě během sezóny tak byl Američan nahrazen perspektivním Finem Mikou Häkkinenem, který dostal možnost dokončit poslední tři závody jako týmová dvojka – získal jedno pódium a dva závody pro technické závady nedokončil. Celkově tým obhájil druhou pozici a stejné výsledné umístění si připsal i Senna, který byl poražen svým bývalým kolegou Prostem. Pokles na stříbrnou příčku se ovšem ukázal jen jako předzvěst dalšího dlouhodobého poklesu. Rok 1994 je pro každého fanouška motorsportu znám především díky černému víkendu v Imole… Sir Frank Williams zlanařil Sennu k přechodu do své stáje, kde mu nabídl značně nestabilní monopost. Mika Häkkinen tak po krátké době stanul na pozici tahouna týmu a jeho jediným cílem se stalo soustředění na zisk titulu. Do druhého monopostu přibyl Martin Brundle. Ale vůz poháněný motorem Peugeot byl nevýrazný a zdálo se, že se blíží konec jedné legendy. V následujícím roce tedy začalo přemlouvání společnosti Mercedes, aby se stala partnerem projektu McLaren a stala se tak jeho výhradním dodavatelem. Mercedes působil ve své reinkarnaci jako dodavatel motorů teprve rok, ale ve spojení se Sauberem se dokázal velmi rychle nasměrovat a jeho vývoj v motorsportu byl pozoruhodný. Dohoda nakonec byla podepsána a všeobecně se očekávalo, že McLaren Mercedes bude úspěšný tým. Nestalo se tak. McLaren MP4/10 byl příliš těžký a špatně ovladatelný, s čímž si nedokázal poradit ani náhradník za Martina Brundla, pilot Nigel Mansell. Týmu se podařilo pouze obhájit čtvrtou příčku.

Sezóna 1996 se do historie spíše než honem za prvními místy zapsala rozchodem se společnosti Marlboro, která zamířila k rudým vozům do Maranella. Pro následující rok se tak hlavním sponzorem stala značka cigaret West a tým mohl poprvé přijmout jak barvy sponzora, tak i svého dodavatele motorů, od kterého též přijal pojmenování „stříbrné šípy“.

David Coulthard ve voze týmu West McLaren Mercedes

Návratem na výsluní se měl stát rok 1997, piloti McLarenu Mika Häkkinen a David Coulthard udělali společně s týmem, výrobcem motorů a společností Ilmor slušný pokrok. Coulthard vyhrál první závod a už už se tým začal radovat, že se opět dostane do boje o titul. Jenže monopost se ukázal jako velmi nespolehlivý a bylo tedy spíše třeba soustředit se na vývoj než na první pozice. Přesto si tým připsal celkově tři výhry a skončil na čtvrtém místě, přičemž Coulthard poskočil díky diskvalifikaci Němce Schumachera na celkové třetí místo mezi jezdci. Tento formulový ročník přinesl krom konečného zklamání z týmové formy i zbytečně vyvolaný skandál ohledně inovativního řešení brzdných kotoučů, kdy dokázal jezdec ovlivňovat pouze brzdění zadní částí auta, čímž získával výhodu v prudkých zatáčkách a eliminoval přetáčivost vozu. Na žádost Ferrari byl systém mezinárodní automobilovou federací definitivně zakázán až v Grand Prix Brazílie 1998.

Během též sezóny se ještě týmu podařilo ulovit úspěšného designéra Adriana Neweye, který ihned začal pracovat na monopostu pro následující ročník. Slušná reorganizace týmu a zisk klíčových osobností dokonce dovedl novináře k myšlence, že posledním krokem jak maximalizovat šance na titul může už být snad jen zisk dvojnásobného mistra světa Michaela Schumachera, který začal být považován za jednoho z nejtalentovanějších jezdců celé historie.

Spekulace o velmi kvalitní týmové sestavě se na konci roku 1998 ukázaly jako pravdivé. McLaren totiž dokázal vyhrát jak pohár konstruktérů, tak i jezdecký titul pro Miku Häkkinena. V následujícím roce dokázal Fin i díky zranění Michaela Schumachera titul obhájit, ovšem pro McLaren se stal pohár konstruktérů z loňské sezóny na dlouhou dobu posledním. Největší zajímavostí sezóny se stala dominance McLarenu v úvodní Grand Prix Austrálie 1998, v níž si dovolil nový konstruktér vyzkoušet v praxi systém pro rekuperaci kinetické energie (obdobný tomu, který je od sezóny 2009 povolen), který jim přinášel ohromné zrychlení v každém kole. Deset let po dominanci McLarenu v roce 1988 se tak opět opakovala situace, kdy si stříbrné šípy jely vlastní závod s malým rozestupem a ostatním nadělily celé kolo. Za zmínku též stojí, že po odmítnutí ostatních týmů podobný systém instalovat do vlastních monopostů, bylo McLarenu jeho používání, přestože byl legální, zakázáno.

21. století

[editovat | editovat zdroj]

Pro sezonu 2007 McLaren kompletně obměnil jezdeckou sestavu. Místo Kimiho Räikkönena přišel dvojnásobný mistr světa Fernando Alonso a místo Juana Pabla Montoyi přišel nováček, mistr GP2 Lewis Hamilton. Novým hlavním sponzorem týmu se stala společnost Vodafone. Své nové jezdecké složení a vůz MP4/22 McLaren představil 15. ledna ve Valencii.

Nový McLaren se na začátku sezony zdál být velice slibným vozem. Ve svém druhém závodě za McLaren, v grand prix Malajsie, s ním Fernando Alonso vyhrál a Hamilton navíc v závodě dojel na druhém místě. Tým tak mohl slavit své 41. dvojité vítězství. Hamilton se stal jediným pilotem F1, který ve své první sezoně dokázal vystoupit na stupně vítězů ve čtyřech po sobě následujících závodech. Tento rekord navíc vylepšil, když v dalších pěti závodech také dojel na stupních vítězů. Po španělské grand prix se Hamilton stal nejmladším jezdcem historie, který vedl šampionát.

Fernando Alonso při britské grand prix

V Monaku vyhrál Alonso před druhým Hamiltonem a získal pro tým 150. vítězství. Díky těmto výsledkům byli ve vedení šampionátu oba piloti McLarenu, oba s 38 body (ale v této chvíli by šampionát vyhrál Alonso, díky dvěma vítězstvím), a také McLaren navýšil svůj náskok v poháru konstruktéru o více než 20 bodů před Ferrari.

V Montrealu Hamilton vyhrál kvalifikaci a svou první grand prix a dostal se do čela šampionátu. Alonso odstartoval pomaleji a navíc byl penalizován 10 sekundami, ale nakonec získal sedmé místo a dobré dva body. O týden později v Indianapolis Hamilton opět vyhrál jak kvalifikaci, tak celý závod. Alonso s Hamiltonem sváděli tvrdý souboj, především ve 38. kole, kdy vozy jely bok po boku. Hamilton nakonec svou pozici uhájil a v čele šampionátu získal náskok 10 bodů. McLaren měl v poháru konstruktérů před Ferrari náskok 35 bodů.

Další závod se jel ve Francii, na okruhu v Magny-Cours. Alonsův vůz postihla ve třetí části kvalifikace porucha převodovky a musel tak do závodu odstartovat z 10. místa. V závodě si dojel pro 7. místo, kdežto jeho týmový kolega získal třetí místo, za oběma Ferrari. Hamilton měl tak po tomto závodě v čele šampionátu pohodlný náskok před druhým Alonsem.

Lewis Hamilton při britské grand prix

Dalším závodem na řadě byla grand prix na Silverstone. Hamilton na domácí trati čelil velkému tlaku médií i fanoušků. Startoval z pole position, ale v závodě skončil na třetím místě. Toto byl také poslední závod v řadě, při kterém Hamilton vystoupil na stupně vítězů. Alonso skončil druhý, po skvělé strategii zastávek v boxu zvítězil Kimi Räikkönen s Ferrari.

Evropská grand prix byla díky dešti zatím bez pochyby, ze strany diváka, nejzajímavějším závodem letošní sezony. První přeháňka přišla hned po prvním kole a byla extrémně prudká. Hamilton vylétl z trati v první zatáčce, ale vůz nebyl poškozen a motor pořád běžel, a tak se za pomoci traťových komisařů vrátil zpět na trať. Po této chybě udělal ještě další, když si vybral naprosto špatnou směs pneumatik a se špatně ovladatelným vozem skončil na 9. místě. Naopak Alonso odjel závod bez jediné chyby a svůj vůz na mokré trati ovládal bez nejmenších chyb. Pět kol před koncem předjel Felipe Massu, získal vítězství a snížil náskok Hamiltona v čele šampionátu na dva body.

Aféra při Grand Prix Maďarska
Maďarská grand prix naplno ukázala jaké vztahy panují mezi oběma jezdci McLarenu i v samotném týmu. Podle dohody měl do první části kvalifikace vyjet z boxu McLarenu jako první Alonso, aby mohl spotřebovat více paliva. Jenže Hamilton vyjel před ním a to vyvolalo napětí v boxech. Hamilton byl pětkrát požádán, aby si s Alonsem pořadí vyměnili, ale neuposlechl. Tím se celý plán McLarenu pro kvalifikaci prakticky zhroutil. Když pak byl Alonso při předposlední zastávce v boxech pozdržen a situaci navíc zkomplikovala zamotaná tkanice ohřívací deky Alonsovy pravé pneumatiky, dostal se tým pod časový tlak. Při příjezdu do boxu k poslední zastávce dostal Alonso vysílačkou od svého inženýra pokyn, aby po odbavení počkal 20 sekund kvůli provozu na trati (což potvrdil záznam z kamer). Alonso vyjel až asi deset sekund poté, co k tomu dostal pokyn. Do svého posledního kola vjížděl pouhé dvě sekundy před vypršením časového limitu. Hamiltonova zastávka trvala šest sekund, další sekundy ztratil rozjetím a znovu zastavením. Takže tedy není vůbec jisté, zda by i bez Alonsova manévru své poslední měřené kolo stihnul (během nájezdu do něj musel tak či tak zpomalit, aby před sebe pustil Räikkönena jedoucího měřené kolo). Přesto se případem začali zabývat sportovní komisaři. Alonso byl potrestán posunem o pět míst na startu, což v pravidlech vůbec není napsáno (za blokování jiného jezdce při kvalifikaci se uděluje posun o deset míst nebo anulování dosažených časů). Ještě nepochopitelnější je trest pro McLaren – nezapočtení bodů do Poháru konstruktérů a neúčast na stupních vítězů viní z nesportovního chování i tým. Hamilton závod vyhrál, Alonso skončil po startu ze šestého místa čtvrtý. Po závodě se navíc začaly nést fámy o údajném odchodu Alonsa z týmu.

Před grand prix Turecka se vedení týmu sešlo s Alonsem a Hamiltonem – nejprve nezávisle na sobě, a poté se sešli oba jezdci přímo – aby události, které se staly na Hungaroringu, společně tzv. „hodili za hlavu“ a uklidnili napětí v týmu. Pole position získal Massa s Ferrari, Hamilton byl druhý, ale hned po startu se propadl na třetí místo, když jej ještě před první zatáčkou předjel Räikkönen. Těsně před druhou zastávkou se z Hamiltonova vozu oddělil běhoun pravé přední pneumatiky. Hamilton kvůli tomu ztratil mnoho času a možnost skončit v závodě na stupních vítězů. Alonso se nakonec dostal na třetí místo za obě Ferrari díky dobře naplánovaných zastávkách v boxu.

Fernando Alonso v Monze

Před italskou grand prix byly oba jezdci McLarenu a samozřejmě i celý tým pod velkým psychickým tlakem. V příštím týdnu se totiž mělo rozhodnout o potrestání týmu za špionáž. Ovšem jako by tato událost neměla na jezdce žádný vliv. Alonso vyhrál kvalifikaci, Hamilton v ní skončil druhý a v závodě skončili ve stejném pořadí a získali tak pro McLaren double na domácí půdě Ferrari.

Ve čtvrtek 13. září, před Grand Prix Belgie, se v Paříži uskutečnilo zasedání Světové rady motoristického sportu, která rozhodla o tom, že je McLaren vyloučen z letošního šampionátu konstruktérů a navíc dostane pokutu 100 milionů amerických dolarů.

Lewis Hamilton v Belgii

O tři dny později se jel závod na nově zmodernizovaném okruhu ve Spa-Francorchamps. Kvalifikace i samotný závod dopadl z pohledu týmů přesně naopak, než o týden dříve v Itálii. Z prvního místa odstartoval do závodu Räikkönen, následován svým stájovým kolegou Massou. Do cíle dojeli ve stejném pořadí, Alonso skončil třetí a Hamilton čtvrtý.

Na nově zrekonstruovaném okruhu Fudži v Japonsku vyhrál Hamilton závod, který se odehrál v téměř nepřípustných podmínkách. Závod musel být kvůli neustávajícímu a silnému dešti odstartován za safety carem. Navíc Hamiltonův největší soupeř o titul mistra světa a zároveň týmový kolega Fernando Alonso vypadl ze závodu v 41. kole. Jeho vůz dostal v důsledku aquaplaningu smyk a narazil do bariéry z pneumatik, od které se už nepojízdný vůz odrazil zpátky na trať. Na trať musel znovu vyjet safety car, aby mohly být odklizeny trosky Alonsova vozu.

V dalším závodě v Číně, opět na mokré trati, získal Hamilton pole position. Do 28. kola vedl, ale před další zastávkou v boxu se mu začal drolit pravá zadní pneumatika. Ještě dvě kola odkroužil na druhém místě a potom byl povolán do boxu, ale v nájezdu na pitlane nezvládl svůj vůz a dostal se do únikové zóny, ze které se mu už nepovedlo vyjet. Závod vyhrál Räikkönen, před druhým Alonsem. Alonso snížil Hamiltonův náskok v čele šampionátu na 4 a Räikkönen na 7 bodů. O mistru světa se tak rozhodlo až v posledním závodě sezony v Brazílii.

Pole Position v Brazílii vybojoval Massa, před Hamiltonem, Räikkönenem a Alonsem. Hned po startu se do čela dostali oba vozy Ferrari a Alonso předjel Hamiltona. Hamilton se mu snažil předjetí vrátit, ale neuspěl a navíc ztratil několik pozic. Pak navíc stiskl nesprávné tlačítko na volantu svého vozu a než se podařilo restartovat řídící systém, tak se Hamilton propadl až na 18. místo. Hamilton nakonec dokončil na sedmém místě, ale k titulu mu to nestačilo. Stejně tak ani Alonso titul nezískal, když dojel do cíle na třetím místě. Vítězem se stal Kimi Räikkönen, který se tak poprvé stal mistrem světa, o bod před dvojicí jezdců McLarenu.

2. listopadu vedení týmu oznámilo rozvázání smlouvy s Fernandem Alonsem, která měla platit až do roku 2009. Alonso navíc nemusí týmu platit žádné odstupné.

Diskvalifikace týmu z Poháru konstruktérů

[editovat | editovat zdroj]

Špionážní aféra, kvůli které byl McLaren vyloučen z letošního Poháru konstruktérů vypukla před závodem v Británii. Tehdy tým Ferrari oficiálně zveřejnil své podezření ze zneužití informací konkurenčním týmem formule 1. Ferrari oznámilo, že jeho inženýr Nigel Stepney předal důvěrné informace o vývoji a závodní strategii Ferrari svému příteli Miku Coughlanovi z McLarenu. Na tom by ještě nebylo nic trestného, kdyby vedení McLarenu oznámilo, že má takové dokumenty k dispozici. Jak se později potvrdilo, někteří inženýři se uvedenými fakty zabývali, konzultovali je s jezdci a prověřovali je při vlastních testech. Tím porušili pravidla mezinárodních sportovních řádů.

Začátkem července Ferrari propustilo Stepneye a vzápětí Mclaren suspendoval Coughlana. Na popud Ferrari se sešel nejvyšší řídící orgán formule 1: Světová rada motorsportu. Na zasedání 26. července konstatovala, že vedoucí konstruktér McLarenu Coughlan neoprávněně vlastnil 780stránkovou sbírku důvěrných informací o Ferrari, ale tým se ničím neprovinil. Vzhledem k nedostatečným důkazům, že by tým měl obsah materiálů k dispozici a vytěžil z něj informace ve svůj prospěch, rada neuvalila žádné sankce.

Tak to mohlo i zůstat, nebýt dusné atmosféry uvnitř týmu McLaren. Vyhrocením vzájemných vztahů byla kvalifikace na Grand Prix Maďarska. Poté v neděli dopoledne, před závodem, přišel Alonso za šéfem týmu Ronem Dennisem. Během bouřlivé debaty se Alonso zmínil, že má ve svém počítači důkazy, že se o informacích od Ferrari diskutovalo. Dennis poté zatelefonoval prezidentu FIA Maxi Mosleymu a celý rozhovor mu vylíčil. Před samotným závodem za Dennisem přišel Alonsův manažer a řekl mu, že se Alonso přestal ovládat a všechno, co řekl, odvolal. Na to Dennis opět zatelefonoval Mosleymu, který tuto situaci naprosto chápal a řekl, že než podnikne nějaké kroky, tak se s Dennisem opět spojí.

Mosley skutečně kroky podnikl. Vyzval všechny tři jezdce McLarenu, Alonsa, Hamiltona a de la Rosu, aby pod slibem beztrestnosti předložili veškerou korespondenci ze svých počítačů. Zprávy z elektronické pošty přiznané Pedrem de la Rosou a Fernandem Alonsem ukazují, že informace, které Coughlan dostával od Stepneyho, McLaren sdílel.

13. září se v Paříži opět schází Světová rada motorsportu, aby znovu projednávala tuto aféru ve světle nových skutečností. Do Paříže jsou předvoláni vedoucí pracovníci McLarenu. Po téměř šestihodinovém jednání Světová rada motorsportu rozhodla takto:

  • Tým Vodafone McLaren Mercedes je vyloučen z Poháru konstruktérů pro rok 2007.
  • Tým Vodafone McLaren Mercedes zaplatí pokutu 100 milionů dolarů.
  • Pilotům týmu Fernandu Alonsovi a Lewisi Hamiltonovi budou jejich body ponechány.
  • Pokud ve zbývajících závodech zvítězí jezdec McLarenu, nebude na stupni vítězů přítomen zástupce týmu, který by převzal vítěznou trofej pro nejlepší tým.
  • Světová rada motoristického sportu obdrží plnou technickou zprávu o vozech McLarenu pro rok 2008 a během svého zasedání v prosinci 2007 učiní rozhodnutí, zda a případně jaký trest uloží týmu pro sezonu 2008, pokud se prokáže, že tým použil nějaké komponenty z vozu Ferrari.

Po odchodu Fernanda Alonsa nastala situace podobná té loňské, když tým delší dobu vybíral jeho náhradníka. Mezi největší favority patřili Němci Nico Rosberg s Adrianem Sutilem a Fin Heikki Kovalainen. Právě finský závodník je nakonec ten, kdo usedne do monopostu MP4-23 s číslem 23. Že se jedná o volbu správnou, dokazoval tento závodník již během zimních testů, kdy povětšinou patřil mezi absolutní špičku a několikrát se mu povedlo zajet výborný čas, který nebyl doposud překonán. Přestože za Hamiltonem nijak výrazně nezaostával, stal se poněkud podceňovaným a většina expertů jej odsunula až na druhou kolej. Přesto se však již na začátku sezóny ukázalo, že se rozhodně nejedná o jezdce, se kterým by se do boje o titul nemělo počítat. Poučil se z loňských chyb a začal jezdit převážně hlavou.

McLaren disponuje druhou nejméně zkušenou závodní dvojicí (po Toro Rosso), ale za chybu to rozhodně nepovažuje. Oba piloti se totiž ukázali jako nesmírně vyrovnaní a již ve své debutové sezóně prokázali talent, když dokázali porazit své mnohem zkušenější týmové kolegy. Tou pravou zatěžkávací zkouškou nejen pro ně, ale též pro tým a monopost se však ukázal až první závod, ve kterém nechtěli těžit jen z výborné startovní rychlosti, ale jejich cílem bylo umístit se na špičce startovního roštu.

Lewis Hamilton během Grand Prix Austrálie 2008

Již první volné tréninky v Austrálii mohly být ukazatelem formy týmu, jenže jak by řekl leckterý fanoušek, nesuď, dokud o nic nejde. Jediné co se z nich tak dalo vyvodit, byl zajímavý postup BMW Sauberu oproti prvním testovacím dnům. První velkou zkouškou se tedy stala až kvalifikace, v níž získal své sedmé pole position Lewis Hamilton, když na poslední chvíli překonal skvěle rozjetého ovšem chybujícího Poláka Kubicu. Kovalainen si po famózním nástupu v první části, kde zajel jasně nejlepší čas, připsal konečně třetí místo a oba nejbližší soupeři zůstali uvězněni až za ním, když favorit a obhájce loňského prvenství Räikkönen doplatil na technickou závadu a byl neúprosně lapen sítem první části, odkud jej nenechali postoupit traťoví maršálové. Pro závod tedy vše bylo připraveno dle plánu, teď totiž přijde Velká cena, závod který prověří spolehlivost komponent a soustředěnost pilotů. Jen ten se totiž opravdu počítá do konečného součtu…

Že se první Grand Prix nové sezóny ukázala jako pořádná zkouška, dokazuje již počet vozů, které dokončily celou závodní distanci. Bylo jich totiž pouze šest, přičemž 90% limit pro klasifikaci splnilo devět monopostů (po DQ Rubense Barrichella klasifikováno osm jezdců). Po úspěšném startu se oběma pilotům stříbrných šípů podařilo udržet své kvalifikační pozice a již nedlouho po samotném startu, kdy jednotlivé vozy odpadávaly jako podzimní listí, se zdálo, že má tým nakročeno k úspěšnému dvojitému vítězství. Převaze však zabránilo několik výjezdů safety caru, který stmelil celé pole do jednoho celku. Právě zpomalovací vůz se nakonec stal tou největší smůlou, která tým z Wokingu potkala, když vyjel jen chvíli před tím, než měl ke své plánované zastávce zajet Heikki Kovalainen, obnovující McLarenskou tradici finských jezdců. Malé rozdíly mezi jednotlivými závodními stroji jej odsoudily k výjezdu až na jeho samotném konci, přestože tento mladík ještě statečně zabojoval a na malý okamžik překonal i Fernanda Alonsa, stačilo mu to pouze na konečnou pátou příčku. To Lewis Hamilton měl o poznání povedenější víkend. Po povedeném startu neměl problém udržet si dostatečný odstup od ostatních a jak sám potvrdil, rychlost vozu ani naplno nevyužil, snažil se hlavně držet tempo a nedělat zbytečné chyby a šetřit monopost pro další závod. Přesto mu však k výhře pomohlo i štěstí, neboť závod se ukázal spíše jako nebezpečná loterie. Dobře naplánovaná strategie mu umožnila vjezd do pit lane v moment, kdy bylo pole dostatečně roztažené a tak, na rozdíl od svého kolegy, na problém se safety carem nenarazil. Po prvním závodě se McLaren dostal do vedení poháru konstruktérů, když se svými čtrnácti body získal šestibodový náskok na BMW Sauber. Předpokládaný největší konkurent Ferrari získal po diskvalifikaci Rubense Barrichella jeden bod. Ve vedení závodu se ukázaly pouze monoposty McLarenu.

Po smolném víkendu rudých vozů z Maranella přišel i nepříliš vydařený závod pro tým McLaren. Už páteční tréninky ukázaly, že Ferrari přivezlo do Malajsie velmi konkurenceschopné vozy a když oba červené monoposty stanuly hravě v první řadě, bylo jasné, že Italové pojedou svou vlastní ligu. Na McLaren tak zbyla řada druhá, ovšem po penalizaci obou vozů za blokování Nicka Heidfelda byly stříbrné šípy nuceny startovat z osmé (Kovalainen), respektive deváté (Hamilton) pozice. Start se obou vozům povedl, Hamilton dokonce poskočil o několik míst vzhůru, ale byl nucen dojezdit první fázi za Markem Webberem. Po zajetí Red Bullu k plánované zastávce v boxech vydržel Brit na trati ještě několik kol a vybudoval si náskok bohatě stačící k vylepšení své pozice. Drobný problém s montáží a demontáží disku na přední pneumatice jej však stál drahých deset sekund, z čehož vyplynula ztráta a propad zpět za Webbera. Z této situace těžil jak nejvíce mohl Heikki Kovalainen, který si po svém prvním rychlém kole v australské Grand Prix dojel pro debutové podium s McLarenem. Zaostal však o jednu pozici oproti svému loňskému maximu, ale i tak získal svůj první bronz. Hamilton si díky druhé zastávce polepšil o jedno místo a závod dokončil na pátém místě.

Ani další Grand Prix se britskému týmu příliš nepovedla a nejlepší z dua McLarenu, Heikki Kovalainen, se musel sklonit nejen před oběma jezdci Ferrari, ale též před vozy stáje BMW Sauber, který v Bahrajnu potvrdil svou vzestupnou formu a dostal se do průběžného vedení v poháru konstruktérů. Na pouštní závodní víkend bude chtít zapomenout zejména Lewis Hamilton, který nejprve zaspal start a z třetího místa se propadl až na desátou pozici, kterou musel přepustit kvůli neplánované zastávce v boxech po zaviněné kolizi s Fernandem Alonsem. Celkově dokončil závod na slabém třináctém místě a nepřipsal si tak ani jeden bod. Kovalainen měl naopak start velmi podařený a rychle vybojoval třetí příčku, jenže byl téměř okamžitě předjet Räikkönenem a kvůli probrzdění pneumatiky a jím způsobeným vibracím se rozhodl raději příliš netlačit na pilu. Chování auta se srovnalo po první zastávce v boxech, ale to již bylo pozdě. Fin si tak připsal pátou příčku a nejrychlejší kolo. Po dlouhých devatenácti závodech se tak musely poprvé stupně vítězů obejít bez zástupce stříbrných šípů. Tým se svými 28 body – oba jezdci přispěli rovným dílem – propadl na průběžné třetí místo v poháru konstruktérů.

Jezdci a monoposty

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Tým Šasi Motor Pneu No. Jezdci Závody Výhry 2. místo 3. místo PP NK Body Umístění
1978 Spojené království Marlboro Team McLaren McLaren M26
McLaren M26E
Ford-Cosworth DFV 3.0 V8 G 7.
8.
33.
Spojené království James Hunt
Francie Patrick Tambay
Itálie Bruno Giacomelli
16 1 15 8.
1979 Spojené království Marlboro Team McLaren
Spojené království Löwenbräu Team McLaren
McLaren M28
McLaren M26
McLaren M29
Ford-Cosworth DFV 3.0 V8 G 7.
8.
Spojené království John Watson
Francie Patrick Tambay
15 1 15 7.
1980 Spojené království Marlboro Team McLaren McLaren M29
McLaren M29B
McLaren M29C
McLaren M30
Ford-Cosworth DFV 3.0 V8 G 7.
8.
8.
Spojené království John Watson
Francie Alain Prost
Spojené království Stephen South
14 11 9.
1981 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren M29F
McLaren MP4/1
Ford-Cosworth DFV 3.0 V8 M 7.
8.
Spojené království John Watson
Itálie Andrea de Cesaris
15 1 2 1 1 28 6.
1982 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/1B Ford-Cosworth DFV 3.0 V8 M 7.
8.
Spojené království John Watson
Rakousko Niki Lauda
15 4 2 2 2 69 2.
1983 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/1C
McLaren MP4/1E
Ford-Cosworth DFV 3.0 V8
TAG-Porsche 1.5 V6 t
M 7.
8.
Spojené království John Watson
Rakousko Niki Lauda
14 1 1 3 2 34 5.
1984 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/2 TAG-Porsche 1.5 V6 t M 7.
8.
Rakousko Niki Lauda
Francie Alain Prost
16 12 5 1 3 8 143,5 1.
1985 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/2B TAG-Porsche 1.5 V6 t G 1.
1.
2.
Rakousko Niki Lauda
Spojené království John Watson
Francie Alain Prost
16 6 2 4 2 6 90 1.
1986 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/2C TAG-Porsche 1.5 V6 t G 1.
2.
Francie Alain Prost
Finsko Keke Rosberg
16 4 5 3 2 2 96 2.
1987 Spojené království Marlboro McLaren International McLaren MP4/3 TAG-Porsche 1.5 V6 t G 1.
2.
Francie Alain Prost
Švédsko Stefan Johansson
16 3 3 6 2 76 2.
1988 Spojené království Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/4 Honda RA168E 1.5 V6 t G 11.
12.
Francie Alain Prost
Brazílie Ayrton Senna
16 15 10 15 10 199 1.
1989 Spojené království Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/5 Honda RA109E 3.5 V10 G 1.
2.
Brazílie Ayrton Senna
Francie Alain Prost
16 10 7 1 15 8 141 1.
1990 Spojené království Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/5B Honda RA100E 3.5 V10 G 27.
28.
Brazílie Ayrton Senna
Rakousko Gerhard Berger
16 6 4 8 12 5 121 1.
1991 Spojené království Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6 Honda RA121E 3.5 V12 G 1.
2.
Brazílie Ayrton Senna
Rakousko Gerhard Berger
16 8 6 4 10 4 139 1.
1992 Spojené království Honda Marlboro McLaren McLaren MP4/6B
McLaren MP4/7A
Honda RA122E 3.5 V12
Honda RA122E/B 3.5 V12
G 1.
2.
Brazílie Ayrton Senna
Rakousko Gerhard Berger
16 5 3 4 1 3 99 2.
1993 Spojené království Marlboro McLaren McLaren MP4/8 Ford HBE7 3.5 V8 G 7.
7.
8.
USA Michael Andretti
Finsko Mika Häkkinen
Brazílie Ayrton Senna
16 5 2 2 1 1 84 2.
1994 Spojené království Marlboro McLaren Peugeot McLaren MP4/9 Peugeot A6 3.5 V10 G 7.
7.
8.
Finsko Mika Häkkinen
Francie Philippe Alliot
Spojené království Martin Brundle
16 2 6 42 4.
1995 Spojené království Marlboro McLaren Mercedes McLaren MP4/10
McLaren MP4/10B
McLaren MP4/10C
Mercedes FO 110 3.0 V10 G 7.
7.
8.
8.
Spojené království Mark Blundell
Spojené království Nigel Mansell
Finsko Mika Häkkinen
Dánsko Jan Magnussen
17 2 30 4.
1996 Spojené království Marlboro McLaren Mercedes McLaren MP4/11 Mercedes FO 110 3.0 V10 G 7.
8.
Finsko Mika Häkkinen
Spojené království David Coulthard
16 1 5 49 4.
1997 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4/12 Mercedes FO 110E 3.0 V10
Mercedes FO 110F 3.0 V10
G 9.
10.
Finsko Mika Häkkinen
Spojené království David Coulthard
17 3 2 2 1 2 63 4.
1998 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4/13 Mercedes FO 110G 3.0 V10 B 7.
8.
Spojené království David Coulthard
Finsko Mika Häkkinen
16 9 8 3 12 9 156 1.
1999 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4/14 Mercedes FO 110H 3.0 V10 B 1.
2.
Finsko Mika Häkkinen
Spojené království David Coulthard
16 7 6 3 11 9 124 2.
2000 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4/15 Mercedes FO 110J 3.0 V10 B 1.
2.
Finsko Mika Häkkinen
Spojené království David Coulthard
17 7 10 5 7 12 152 2.
2001 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4-16 Mercedes FO 110K 3.0 V10 B 3.
4.
Finsko Mika Häkkinen
Spojené království David Coulthard
17 4 3 6 2 6 102 2.
2002 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4-17 Mercedes FO 110M 3.0 V10 M 3.
4.
Spojené království David Coulthard
Finsko Kimi Räikkönen
17 1 2 7 2 65 3.
2003 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4-17D Mercedes FO 110M 3.0 V10
Mercedes FO 110P 3.0 V10
M 5.
6.
Spojené království David Coulthard
Finsko Kimi Räikkönen
16 2 8 3 2 3 142 3.
2004 Spojené království West McLaren Mercedes McLaren MP4-19
McLaren MP4-19B
Mercedes FO 110Q 3.0 V10 M 5.
6.
Spojené království David Coulthard
Finsko Kimi Räikkönen
18 1 2 1 1 2 69 5.
2005 Spojené království West McLaren Mercedes
Spojené království Team McLaren Mercedes
McLaren MP4-20 Mercedes FO 110R 3.0 V10 M 9.
10.
10.
10.
Finsko Kimi Räikkönen
Kolumbie Juan Pablo Montoya
Španělsko Pedro de la Rosa
Rakousko Alexander Wurz
18 10 4 4 7 12 182 2.
2006 Spojené království Team McLaren Mercedes McLaren MP4-21 Mercedes FO 108S 2.4 V8 M 3.
4.
4.
Finsko Kimi Räikkönen
Kolumbie Juan Pablo Montoya
Španělsko Pedro de la Rosa
18 4 5 3 3 110 3.
2007 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-22 Mercedes FO 108T 2.4 V8 B 1.
2.
Španělsko Fernando Alonso
Spojené království Lewis Hamilton
17 8 9 7 8 5 0 (203) DSQ
2008 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-23 Mercedes FO 108T 2.4 V8 B 22.
23.
Spojené království Lewis Hamilton
Finsko Heikki Kovalainen
18 6 3 4 8 3 151 2.
2009 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-24 Mercedes FO 108W 2.4 V8 B 1.
2.
Spojené království Lewis Hamilton
Finsko Heikki Kovalainen
17 2 1 2 4 71 3.
2010 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-25 Mercedes FO 108X 2.4 V8 B 1.
2.
Spojené království Jenson Button
Spojené království Lewis Hamilton
19 5 8 3 1 6 454 2.
2011 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-26 Mercedes FO 108Y 2.4 V8 P 3.
4.
Spojené království Lewis Hamilton
Spojené království Jenson Button
19 6 7 5 1 6 497 2.
2012 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-27 Mercedes FO 108Z 2.4 V8 P 3.
4.
Spojené království Jenson Button
Spojené království Lewis Hamilton
20 7 3 3 8 3 378 3.
2013 Spojené království Vodafone McLaren Mercedes McLaren MP4-28 Mercedes FO 108F 2.4 V8 P 5.
6.
Spojené království Jenson Button
Mexiko Sergio Pérez
19 1 122 5.
2014 Spojené království McLaren Mercedes McLaren MP4-29 Mercedes PU106A Hybrid 1.6 V6 t P 20.
22.
Dánsko Kevin Magnussen
Spojené království Jenson Button
19 1 1 181 5.
2015 Spojené království McLaren Honda McLaren MP4-30 Honda RA615H 1.6 V6 t P 14.
20.
22.
Španělsko Fernando Alonso
Dánsko Kevin Magnussen
Spojené království Jenson Button
19 27 9.
2016 Spojené království McLaren Honda McLaren MP4-31 Honda RA616H 1.6 V6 t P 14.
22.
47.
Španělsko Fernando Alonso
Spojené království Jenson Button
Belgie Stoffel Vandoorne
21 1 76 6.
2017 Spojené království McLaren Honda McLaren MCL32 Honda RA617H 1.6 V6 t P 2.
14.
22.
Belgie Stoffel Vandoorne
Španělsko Fernando Alonso
Spojené království Jenson Button
20 1 30 9.
2018 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL33 Renault R.E.18 1.6 V6 t P 2.
14.
Belgie Stoffel Vandoorne
Španělsko Fernando Alonso
21 62 6.
2019 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL34 Renault E-Tech 19 1.6 V6 t P 4.
55.
Spojené království Lando Norris
Španělsko Carlos Sainz Jr.
21 1 145 4.
2020 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL35 Renault E-Tech 20 1.6 V6 t P 4.
55.
Spojené království Lando Norris
Španělsko Carlos Sainz Jr.
17 1 1 3 202 3.
2021 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL35M Mercedes M12 E Performance 1.6 V6 t P 3.
4.
Austrálie Daniel Ricciardo
Spojené království Lando Norris
22 1 1 3 1 2 275 4.
2022 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL36 Mercedes M13 E Performance 1.6 V6 t P 3.
4.
Austrálie Daniel Ricciardo
Spojené království Lando Norris
22 1 2 159 5.
2023 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL60 Mercedes M14 E Performance 1.6 V6 t P 4.
81.
Spojené království Lando Norris
Austrálie Oscar Piastri
22 7 2 3 302 4.
2024 Spojené království McLaren F1 Team McLaren MCL38 Mercedes P 4.
81.
Spojené království Lando Norris
Austrálie Oscar Piastri
1 5 1 1
Celkem 944 183 165 152 156 164 6556,5

Kompletní výsledky ve Formuli 1

[editovat | editovat zdroj]
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu

1966–1969

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 Body Umístění
1966 M2B MON BEL FRA GBR NED GER ITA USA MEX 2 9. místo
Nový Zéland Bruce McLaren Ret 5 Ret
DNS 6 DNS 1 12. místo
1967 M4B RSA MON NED BEL FRA GBR GER CAN ITA USA MEX 3 10. místo
Nový Zéland Bruce McLaren 4 Ret
M5A 7 Ret Ret Ret
1968 M5A RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 3 10. místo
Nový Zéland Denny Hulme 5
M7A 2 5 Ret Ret 5 4 7 1 1 Ret Ret 49 2. místo
Nový Zéland Bruce McLaren Ret Ret 1 Ret 8 7 13 Ret 2 6 2
1969 M7A
M7B
M7C
M9A
RSA ESP MON NED FRA GBR GER ITA CAN USA MEX 38 (40) 5. místo
Nový Zéland Bruce McLaren 5 2 5 Ret 4 3 3 4 5 DNS DNS
Nový Zéland Denny Hulme 3 4 6 4 8 Ret Ret 7 Ret Ret 1
Spojené království Derek Bell Ret

1970–1979

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Body Umístění
1970 M7D
M14A
M14D
RSA ESP MON BEL NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA MEX 35 5. místo
Nový Zéland Bruce McLaren Ret 2 Ret
Nový Zéland Denny Hulme 2 Ret 4 4 3 3 Ret 4 Ret 7 3
Spojené království Peter Gethin Ret Ret 10 Ret 6 14 Ret
USA Dan Gurney Ret 6 Ret
M7D
M14D
Itálie Andrea de Adamich DNQ DNQ DNQ NC DNS DNQ 12 8 Ret DNQ 0 NC
Itálie Nanni Galli DNQ
1971 M14A
M19A
RSA ESP MON NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 10 6. místo
Nový Zéland Denny Hulme 6 5 4 12 Ret Ret Ret Ret 4 Ret
Spojené království Peter Gethin Ret 8 Ret Ret 9 Ret Ret
Spojené království Jackie Oliver Ret 9 7
1972 M19A
M19C
ARG RSA ESP MON BEL FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 47 (49) 3. místo
Nový Zéland Denny Hulme 2 1 Ret 15 3 7 5 Ret 2 3 3 3
USA Peter Revson Ret 3 5 7 3 3 4 2 18
Spojené království Brian Redman 5 9 5
Jižní Afrika Jody Scheckter 9
1973 M19A
M19C
M23
ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE FRA GBR NED GER AUT ITA CAN USA 58 3. místo
Nový Zéland Denny Hulme 5 3 5 6 7 6 1 8 3 Ret 12 8 15 13 4
USA Peter Revson 8 Ret 2 4 Ret 5 7 1 4 9 Ret 3 1 5
Jižní Afrika Jody Scheckter 9 Ret Ret Ret Ret
Belgie Jacky Ickx 3
1974 M23 ARG BRA RSA ESP BEL MON SWE NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA 73 (75) 1. místo
Brazílie Emerson Fittipaldi 10 1 7 3 1 5 4 3 Ret 2 Ret Ret 2 1 4
Nový Zéland Denny Hulme 1 12 9 6 6 Ret Ret Ret 6 7 DSQ 2 6 6 Ret
Spojené království Mike Hailwood 4 5 3 9 7 Ret Ret 4 7 Ret 15
Spojené království David Hobbs 7 9
Německo Jochen Mass 16 7
1975 M23 ARG BRA RSA ESP MON BEL SWE NED FRA GBR GER AUT ITA USA 53 3. místo
Brazílie Emerson Fittipaldi 1 2 Ret DNS 2 7 8 Ret 4 1 Ret 9 2 2
Německo Jochen Mass 14 3 6 1 6 Ret Ret Ret 3 7 Ret 4 Ret 3
1976 M23
M26
BRA RSA USW ESP BEL MON SWE FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA JPN 74 (75) 1. místo
Spojené království James Hunt Ret 2 Ret 1 Ret Ret 5 1 DSQ 1 4 1 Ret 1 1 3
Německo Jochen Mass 6 3 5 Ret 6 5 11 15 Ret 3 7 9 Ret 5 4 Ret
1977 M23
M26
ARG BRA RSA USW ESP MON BEL SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN JPN 60 3. místo
Spojené království James Hunt Ret 2 4 7 Ret Ret 7 12 3 1 Ret Ret Ret Ret 1 Ret 1
Německo Jochen Mass Ret Ret 5 Ret 4 4 Ret 2 9 4 Ret 6 Ret 4 Ret 3 Ret
Kanada Gilles Villeneuve 11
Itálie Bruno Giacomelli Ret
1978 M26 ARG BRA RSA USW MON BEL ESP SWE FRA GBR GER AUT NED ITA USA CAN 15 8. místo
Spojené království James Hunt 4 Ret Ret Ret Ret Ret 6 8 3 Ret DSQ Ret 10 Ret 7 Ret
Francie Patrick Tambay 6 Ret Ret 12 7 Ret 4 9 6 Ret Ret 9 5 6 8
Itálie Bruno Giacomelli 8 Ret 7 Ret 14
1979 M26
M28
M28B
M28C
M29
ARG BRA RSA USW ESP BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 15 7. místo
Spojené království John Watson 3 8 Ret Ret Ret 6 4 11 4 5 9 Ret Ret 6 6
Francie Patrick Tambay Ret Ret 10 Ret 13 DNQ DNQ 10 7 Ret 10 Ret Ret Ret Ret

1980–1989

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Body Umístění
1980 M29B
M29C
M30
ARG BRA RSA USW BEL MON FRA GBR GER AUT NED ITA CAN USA 11 9. místo
Spojené království John Watson Ret 11 11 4 Ret DNQ 7 8 Ret Ret Ret Ret 4 NC
Francie Alain Prost 6 5 DNS Ret Ret Ret 6 11 7 6 7 Ret DNS
Spojené království Stephen South DNQ
1981 M29F
MP4
USW BRA ARG SMR BEL MON ESP FRA GBR GER AUT NED ITA CAN CPL 28 6. místo
Spojené království John Watson Ret 8 Ret 10 7 Ret 3 2 1 6 6 Ret Ret 2 7
Itálie Andrea de Cesaris Ret Ret 11 6 Ret Ret Ret 11 Ret Ret 8 DNS 7 Ret 12
1982 MP4B RSA BRA USW SMR BEL MON DET CAN NED GBR FRA GER AUT SUI ITA CPL 69 2. místo
Rakousko Niki Lauda 4 Ret 1 DSQ Ret Ret Ret 4 1 8 DNS 5 3 Ret Ret
Spojené království John Watson 6 2 6 1 Ret 1 3 9 Ret Ret Ret 9 13 4 2
1983 MP4/1C BRA USW FRA SMR MON BEL DET CAN GBR GER AUT NED ITA EUR RSA 34 5. místo
Rakousko Niki Lauda 3 2 Ret Ret DNQ Ret Ret Ret 6 DSQ 6
Spojené království John Watson Ret 1 Ret 5 DNQ Ret 3 6 9 5 9 3
MP4/1E Rakousko Niki Lauda Ret Ret Ret 11 0 NC
Spojené království John Watson Ret Ret DSQ
1984 MP4/2 BRA RSA BEL SMR FRA MON CAN DET DAL GBR GER AUT NED ITA EUR POR 143,5 1. místo
Rakousko Niki Lauda Ret 1 Ret Ret 1 Ret 2 Ret Ret 1 2 1 2 1 4 2
Francie Alain Prost 1 2 Ret 1 7 1 3 4 Ret Ret 1 Ret 1 Ret 1 1
1985 MP4/2B BRA POR SMR MON CAN DET FRA GBR GER AUT NED ITA BEL EUR RSA AUS 90 1. místo
Rakousko Niki Lauda Ret Ret 4 Ret Ret Ret Ret Ret 5 Ret 1 Ret DNS Ret Ret
Spojené království John Watson 7
Francie Alain Prost 1 Ret DSQ 1 3 Ret 3 1 2 1 2 1 3 4 3 Ret
1986 MP4/2C BRA ESP SMR MON BEL CAN DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR MEX AUS 96 2. místo
Francie Alain Prost Ret 3 1 1 6 2 3 2 3 6 Ret 1 DSQ 2 2 1
Finsko Keke Rosberg Ret 4 5 2 Ret 4 Ret 4 Ret 5 Ret 9 4 Ret Ret Ret
1987 MP4/3 BRA SMR BEL MON DET FRA GBR GER HUN AUT ITA POR ESP MEX JPN AUS 76 2. místo
Francie Alain Prost 1 Ret 1 9 3 3 Ret 7 3 6 15 1 2 Ret 7 Ret
Švédsko Stefan Johansson 3 4 2 Ret 7 8 Ret 2 Ret 7 6 5 3 Ret 3 Ret
1988 MP4/4 BRA SMR MON MEX CAN DET FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 199 1. místo
Francie Alain Prost 1 2 1 1 2 2 1 Ret 2 2 2 Ret 1 1 2 1
Brazílie Ayrton Senna DSQ 1 Ret 2 1 1 2 1 1 1 1 10 6 4 1 2
1989 MP4/5 BRA SMR MON MEX USA CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 141 1. místo
Brazílie Ayrton Senna 11 1 1 1 Ret 7 Ret Ret 1 2 1 Ret Ret 1 DSQ Ret
Francie Alain Prost 2 2 2 5 1 Ret 1 1 2 4 2 1 2 3 Ret Ret

1990–1999

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Body Umístění
1990 MP4/5B USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 121 1. místo
Brazílie Ayrton Senna 1 3 Ret 1 1 20 3 3 1 2 1 1 2 Ret Ret Ret
Rakousko Gerhard Berger Ret 2 2 3 4 3 5 14 3 16 3 3 4 Ret Ret 4
1991 MP4/6 USA BRA SMR MON CAN MEX FRA GBR GER HUN BEL ITA POR ESP JPN AUS 139 1. místo
Brazílie Ayrton Senna 1 1 1 1 Ret 3 3 4 7 1 1 2 2 5 2 1
Rakousko Gerhard Berger Ret 3 2 Ret Ret Ret Ret 2 4 4 2 4 Ret Ret 1 3
1992 MP4/6B
MP4/7A
RSA MEX BRA ESP SMR MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 99 2. místo
Brazílie Ayrton Senna 3 Ret Ret 9 3 1 Ret Ret Ret 2 1 5 1 3 Ret Ret
Rakousko Gerhard Berger 5 4 Ret 4 Ret Ret 1 Ret 5 Ret 3 Ret 4 2 2 1
1993 MP4/8 RSA BRA EUR SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN AUS 84 2. místo
USA Michael Andretti Ret Ret Ret Ret 5 8 14 6 Ret Ret Ret 8 3
Finsko Mika Häkkinen Ret 3 Ret
Brazílie Ayrton Senna 2 1 1 Ret 2 1 18 4 5 4 Ret 4 Ret Ret 1 1
1994 MP4/9 BRA PAC SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR JPN AUS 42 4. místo
Finsko Mika Häkkinen Ret Ret 3 Ret Ret Ret Ret 3 Ret 2 3 3 3 7 12
Francie Philippe Alliot Ret
Spojené království Martin Brundle Ret Ret 8 2 11 Ret Ret Ret Ret 4 Ret 5 6 Ret Ret 3
1995 MP4/10
MP4/10B
MP4/10C
BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR EUR PAC JPN AUS 30 4. místo
Spojené království Mark Blundell 6 Ret 5 Ret 11 5 Ret Ret 5 4 9 Ret 9 7 4
Spojené království Nigel Mansell 10 Ret
Finsko Mika Häkkinen 4 Ret 5 Ret Ret Ret 7 Ret Ret Ret Ret 2 Ret 8 2 DNS
Dánsko Jan Magnussen 10
1996 MP4/11 AUS BRA ARG EUR SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA POR JPN 49 4. místo
Finsko Mika Häkkinen 5 4 Ret 8 8 6 5 5 5 3 Ret 4 3 3 Ret 3
Spojené království David Coulthard Ret Ret 7 3 Ret 2 Ret 4 6 5 5 Ret Ret Ret 13 8
1997 MP4/12 AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR 63 4. místo
Finsko Mika Häkkinen 3 4 5 6 Ret 7 Ret Ret Ret 3 Ret DSQ 9 Ret Ret 4 1
Spojené království David Coulthard 1 10 Ret Ret Ret 6 7 7 4 Ret Ret Ret 1 2 Ret 10 2
1998 MP4/13 AUS BRA ARG SMR ESP MON CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA LUX JPN 156 1. místo
Spojené království David Coulthard 2 2 6 1 2 Ret Ret 6 Ret 2 2 2 7 Ret 3 3
Finsko Mika Häkkinen 1 1 2 Ret 1 1 Ret 3 2 1 1 6 Ret 4 1 1
1999 MP4/14 AUS BRA SMR MON ESP CAN FRA GBR AUT GER HUN BEL ITA EUR MAL JPN 124 2. místo
Finsko Mika Häkkinen Ret 1 Ret 3 1 1 2 Ret 3 Ret 1 2 Ret 5 3 1
Spojené království David Coulthard Ret Ret 2 Ret 2 7 Ret 1 2 5 2 1 5 Ret Ret Ret

2000–2009

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 Body Umístění
2000 MP4/15 AUS BRA SMR GBR ESP EUR MON CAN FRA AUT GER HUN BEL ITA USA JPN MAL 152 2. místo
Finsko Mika Häkkinen Ret Ret 2 2 1 2 6 4 2 1 2 1 1 2 Ret 2 4
Spojené království David Coulthard Ret DSQ 3 1 2 3 1 7 1 2 3 3 4 Ret 5 3 2
2001 MP4-16 AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN BEL ITA USA JPN 102 2. místo
Finsko Mika Häkkinen Ret 6 Ret 4 9 Ret Ret 3 6 DNS 1 Ret 5 4 Ret 1 4
Spojené království David Coulthard 2 3 1 2 5 1 5 Ret 3 4 Ret Ret 3 2 Ret 3 3
2002 MP4-17 AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR GBR FRA GER HUN BEL ITA USA JPN 65 3. místo
Spojené království David Coulthard Ret Ret 3 6 3 6 1 2 Ret 10 3 5 5 4 7 3 Ret
Finsko Kimi Räikkönen 3 Ret 12 Ret Ret Ret Ret 4 3 Ret 2 Ret 4 Ret Ret Ret 3
2003 MP4-17D AUS MAL BRA SMR ESP AUT MON CAN EUR FRA GBR GER HUN ITA USA JPN 142 3. místo
Spojené království David Coulthard 1 Ret 4 5 Ret 5 7 Ret 15 5 5 2 5 Ret Ret 3
Finsko Kimi Räikkönen 3 1 2 2 Ret 2 2 6 Ret 4 3 Ret 2 4 2 2
2004 MP4-19
MP4-19B
AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN BEL ITA CHN JPN BRA 69 5. místo
Spojené království David Coulthard 8 6 Ret 12 10 Ret Ret 6 7 6 7 4 9 7 6 9 Ret 11
Finsko Kimi Räikkönen Ret Ret Ret 8 11 Ret Ret 5 6 7 2 Ret Ret 1 Ret 3 6 2
2005 MP4-20 AUS MAL BHR SMR ESP MON EUR CAN USA FRA GBR GER HUN TUR ITA BEL BRA JPN CHN 182 2. místo
Finsko Kimi Räikkönen 8 9 3 Ret 1 1 11 1 DNS 2 3 Ret 1 1 4 1 2 1 2
Kolumbie Juan Pablo Montoya 6 4 7 5 7 DSQ DNS Ret 1 2 Ret 3 1 14 1 Ret Ret
Španělsko Pedro de la Rosa 5
Rakousko Alexander Wurz 3
2006 MP4-21 BHR MAL AUS SMR EUR ESP MON GBR CAN USA FRA GER HUN TUR ITA CHN JPN BRA 110 3. místo
Finsko Kimi Räikkönen 3 Ret 2 5 4 5 Ret 3 3 Ret 5 3 Ret Ret 2 Ret 5 5
Kolumbie Juan Pablo Montoya 5 4 Ret 3 Ret Ret 2 6 Ret Ret
Španělsko Pedro de la Rosa 7 Ret 2 5 Ret 5 11 8
2007 MP4-22 AUS MAL BHR ESP MON CAN USA FRA GBR EUR HUN TUR ITA BEL JPN CHN BRA 0 (203) DSQ
Španělsko Fernando Alonso 2 1 5 3 1 7 2 7 2 1 4 3 1 3 Ret 2 3
Spojené království Lewis Hamilton 3 2 2 2 2 1 1 3 3 9 1 5 2 4 1 Ret 7
2008 MP4-23 AUS MAL BHR ESP TUR MON CAN FRA GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN CHN BRA 151 2. místo
Spojené království Lewis Hamilton 1 5 13 3 2 1 Ret 10 1 1 5 2 3 7 3 12 1 5
Finsko Heikki Kovalainen 5 3 5 Ret 12 8 9 4 5 5 1 4 10 2 10 Ret Ret 7
2009 MP4-24 AUS MAL CHN BHR ESP MON TUR GBR GER HUN EUR BEL ITA SIN JPN BRA ABU 71 3. místo
Spojené království Lewis Hamilton DSQ 7 6 4 9 12 13 16 18 1 2 Ret 12 1 3 3 Ret
Finsko Heikki Kovalainen Ret Ret 5 12 Ret Ret 14 Ret 8 5 4 6 6 7 11 12 11

2010–2019

[editovat | editovat zdroj]
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Body Umístění
2010 MP4-25 BHR AUS MAL CHN ESP MON TUR CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR BRA ABU 454 2. místo
Spojené království Jenson Button 7 1 8 1 5 Ret 2 2 3 4 5 8 Ret 2 4 4 12 5 3
Spojené království Lewis Hamilton 3 6 6 2 14 5 1 1 2 2 4 Ret 1 Ret Ret 5 2 4 2
2011 MP4-26 AUS MAL CHN TUR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU BRA 497 2. místo
Spojené království Lewis Hamilton 2 8 1 4 2 6 Ret 4 4 1 4 Ret 4 5 5 2 7 1 Ret
Spojené království Jenson Button 6 2 4 6 3 3 1 6 Ret Ret 1 3 2 2 1 4 2 3 3
2012 MP4-27 AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN EUR GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN KOR IND ABU USA BRA 378 3. místo
Spojené království Jenson Button 1 14 2 18 9 16 16 8 10 2 6 1 Ret 2 4 Ret 5 4 5 1
Spojené království Lewis Hamilton 3 3 3 8 8 5 1 19 8 Ret 1 Ret 1 Ret 5 10 4 Ret 1 Ret
2013 MP4-28 AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN GBR GER HUN BEL ITA SIN KOR JPN IND ABU USA BRA 122 5. místo
Spojené království Jenson Button 9 17 5 10 8 6 12 13 6 7 6 10 7 8 9 14 12 10 4
Mexiko Sergio Pérez 11 9 11 6 9 16 11 20 8 9 11 12 8 10 15 5 9 7 6
2014 MP4-29 AUS MAL BHR CHN ESP MON CAN AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA BRA ABU 181 5. místo
Dánsko Kevin Magnussen 2 9 Ret 13 12 10 9 7 7 9 12 12 10 10 14 5 8 9 11
Spojené království Jenson Button 3 6 17 11 11 6 4 11 4 8 10 6 8 Ret 5 4 12 4 5
2015 MP4-30 AUS MAL CHN BHR ESP MON CAN AUT GBR HUN BEL ITA SIN JPN RUS USA MEX BRA ABU 27 9. místo
Dánsko Kevin Magnussen DNS
Španělsko Fernando Alonso Ret 12 11 Ret Ret Ret Ret 10 5 13 18 Ret 11 11 11 Ret 15 17
Spojené království Jenson Button 11 Ret 14 DNS 16 8 Ret Ret Ret 9 14 14 Ret 16 9 6 14 14 12
2016 MP4-31 AUS BHR CHN RUS ESP MON CAN EUR AUT GBR HUN GER BEL ITA SIN MAL JPN USA MEX BRA ABU 76 6. místo
Španělsko Fernando Alonso Ret 12 6 Ret 5 11 Ret 18 13 7 12 7 14 7 7 16 5 13 10 10
Belgie Stoffel Vandoorne 10
Spojené království Jenson Button 14 Ret 13 10 9 9 Ret 11 6 12 Ret 8 Ret 12 Ret 9 18 9 12 16 Ret
2017 MCL32 AUS CHN BHR RUS ESP MON CAN AZE AUT GBR HUN BEL ITA SIN MAL JPN USA MEX BRA ABU 30 9. místo
Španělsko Fernando Alonso Ret Ret 14 DNS 12 16 9 Ret Ret 6 Ret 17 Ret 11 11 Ret 10 8 9
Spojené království Jenson Button Ret
Belgie Stoffel Vandoorne 13 Ret DNS 14 Ret Ret 14 12 12 11 10 14 Ret 7 7 14 12 12 Ret 12
2018 MCL33 AUS BHR CHN AZE ESP MON CAN FRA AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN RUS JPN USA MEX BRA ABU 62 6. místo
Španělsko Fernando Alonso 5 7 7 7 8 Ret Ret 16 8 8 16 8 Ret Ret 7 14 14 Ret Ret 17 11
Belgie Stoffel Vandoorne 9 8 13 9 Ret 14 16 12 15 11 13 Ret 15 12 12 16 15 11 8 15 14
2019 MCL34 AUS BHR CHN AZE ESP MON CAN FRA AUT GBR GER HUN BEL ITA SIN RUS JPN MEX USA BRA ABU 145 4. místo
Španělsko Carlos Sainz Jr. Ret 19 14 7 8 6 11 6 8 6 5 5 Ret Ret 12 6 5 13 8 3 10
Spojené království Lando Norris 12 6 18 8 Ret 11 Ret 9 6 11 Ret 9 11 10 7 8 11 Ret 7 8 8
Rok Šasi Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 Body Umístění
2020 MCL35 AUT STY HUN GBR 70A ESP BEL ITA TUS RUS EIF POR EMI TUR BHR SKR ABU 202 3. místo
Španělsko Carlos Sainz Jr. 5 9 9 13 13 6 DNS 2 Ret Ret 5 6 7 5 5 4 6
Spojené království Lando Norris 3 5 13 5 9 10 7 4 6 15 Ret 13 8 8 4 10 5
2021 MCL35M BHR EMI POR ESP MON AZE FRA STY AUT GBR HUN BEL NED ITA RUS TUR USA MXC SAP QAT SAU ABU 275 4. místo
Spojené království Lando Norris 4 3 5 8 3 5 5 5 3 4 Ret 14 10 2 7 7 8 10 10 9 10 7
Austrálie Daniel Ricciardo 7 6 9 6 12 9 6 13 7 5 11 4 11 13 4 13 5 12 Ret 12 5 12
2022 MCL36 BHR SAU AUS EMI MIA ESP MON AZE CAN GBR AUT FRA HUN BEL NED ITA SIN JPN USA MXC SAP ABU 159 5. místo
Spojené království Lando Norris 15 7 5 3 Ret 8 6 9 Ret 6 7 7 7 12 7 7 4 10 6 9 Ret 6
Austrálie Daniel Ricciardo 14 Ret 6 18 13 12 13 8 11 13 9 9 15 15 17 Ret 5 11 16 7 Ret 9
2023 MCL60 BHR SAU AUS AZE MIA MON ESP CAN AUT GBR HUN BEL NED ITA SIN JPN QAT USA MXC SAP VEG ABU 302 4. místo
Spojené království Lando Norris 17 17 6 9 17 9 17 13 4 2 2 76 7 8 2 2 33 24 5 22 Ret 5
Austrálie Oscar Piastri Ret 15 8 11 19 10 13 11 16 4 5 Ret2 9 12 9 3 21 Ret 8 Ret 9 6
2024 MCL38 BHR SAU AUS JPN CHN MIA EMI MON CAN ESP AUT GBR HUN BEL NLD ITA AZE SGP USA MXC SAP LAS QAT ABU 666 1. místo
Spojené království Lando Norris 6 8 3 5 26 1 2 4 2 2 203 3 2 5 1 3 4 1 43 2 61 6 102 1
Austrálie Oscar Piastri 8 4 4 8 87 136 4 2 5 7 22 4 1 2 4 2 1 3 5 8 82 7 31 10

Nejúspěšnější jezdci v historii týmu McLaren ve Formuli 1 jsou:

  • Lewis Hamilton – Hamilton začal jezdit v osmi letech a už v deseti letech vyhrál svůj první britský šampionát motokár. V roce 2007 se připojil k týmu McLaren F1. V následujícím roce šampionát vyhrál a stal se tak historicky nejmladším šampionem F1, prvním černošským jezdcem v čele žebříčku F1 a prvním britským šampionem od roku 19961. Hamilton má na svém kontě 103 vítězství.
  • Ayrton Senna – Senna je jedním z největších jezdců v historii Formule 1 a závodil za McLaren od roku 1988 do roku 1993. Během této doby vyhrál 35 závodů a získal 3 tituly mistra světa.
  • Alain Prost – Prost závodil za McLaren v letech 1980-1983 a 1984-1989. Během své kariéry u McLarenu získal 3 tituly mistra světa a stál na pódiu 63 krát.
  • Mika Häkkinen – Häkkinen závodil za McLaren od roku 1993 do roku 2001. Během své kariéry u McLarenu získal 2 tituly mistra světa a zaznamenal 25 nejrychlejších kol.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]








ApplySandwichStrip

pFad - (p)hone/(F)rame/(a)nonymizer/(d)eclutterfier!      Saves Data!


--- a PPN by Garber Painting Akron. With Image Size Reduction included!

Fetched URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/McLaren

Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy