Petr Parléř

Petr Parléř
	Busta Petra Parléře v triforiu pražské katedrály (nejspíše autoportrét).
Narození	1330; Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd; Svatá říše římská
Úmrtí	13. července 1399 (ve věku 68–69 let); Praha; České království
Místo pohřbení	katedrála svatého Víta
Národnost	Němec
Povolání	architekt, stavitel, kameník, sochař
Rodiče	Jindřich Parléř starší
Děti	Václav Parléř; Jan Parléř
Příbuzní	Jan Parléř starší a Michael Parléř (sourozenci)
Hnutí	gotika
Významná díla	Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, Staroměstská mostecká věž
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Parléř, německy Peter Parler (1332 nebo 1333 Kolín nad Rýnem nebo Švábský Gmünd – 13. července 1399 Praha), byl německo-český architekt, stavitel, kameník, sochař a řezbář, nejvýznamnější představitel rodiny Parléřů. Patří mezi nejvýraznější umělce evropské vrcholné gotiky vůbec, působil převážně v českých zemích.

Životopis

Jeho otcem byl stavitel Heinrich Parler. Výraz parler (z latinského „parlerius“, tj. doslova „mluvčí“) ve středověké němčině znamenal palír, tj. vedoucí stavby nebo také ten, který členům stavební huti vysvětluje záměry vedoucího mistra, tj. v dnešním slova smyslu tedy něco jako stavbyvedoucí. Hutě, v nichž členové rozvětvené rodiny působili (Petrův bratr Michael Parler pobýval i v Čechách a dalším bratrem byl Johann Parler der Ältere), byly po celé Evropě – v Norimberku, Kolíně nad Rýnem, Vídni, Basileji, Ulmu, Záhřebu a na dalších místech. Vzdělání získal v huti svého otce, jenž vedl stavbu kostela svatého Kříže (Heiligkreuzmünster) v Švábském Gmündu, nejstarší halový chrám na území jižního Německa, nazývaný též mariánským chrámem (Frauenkirche).

Od roku 1336 stavěl Heinrich Parler také dóm v Augsburgu. Ve svých dvaceti letech pracoval Petr Parléř v této huti na stavbě kostela Panny Marie v Norimberku, jehož západní část založil Karel IV. Působil i na stavbě katedrály v Kolíně nad Rýnem, odkud si přivezl svoji první ženu, dceru kolínského kameníka Hamma. Doložen je i jeho pobyt při stavbě katedrály ve Štrasburku.

S Karlem IV. se setkal na stavbě v Švábském Gmündu pravděpodobně v létě 1353. Po smrti Matyáše z Arrasu pokračoval od roku 1356 ve stavbě katedrály sv. Víta. Původní plány přepracoval, vystavěl chór katedrály, který překlenul síťovou klenbou, kapli sv. Václava, sakristii a věž. Kromě katedrály projektoval a podílel se na stavbě dalších památek. Byl to především kamenný most přes Vltavu (později nazvaný Karlův), Staroměstská mostecká věž a kaple Všech svatých na Pražském hradě; mimo Prahu pak kostel svatého Bartoloměje v Kolíně a kostel sv. Barbory v Kutné Hoře.

V Praze si Parléř zakoupil dům na Hradčanech v dnešní Loretánské ulici, a později i další nemovitosti. Stal se respektovaným mistrem a váženým měšťanem. Byl zvolen městským radním (konšelem) hned ve dvou pražských městech – na Hradčanech a na Starém městě pražském. Stál v čele významné císařské stavební huti, kterou založil Matyáš z Arrasu. V jeho díle do roku 1406 pokračoval syn Jan, který huť vedl od roku 1398. Druhý syn Václav po vyučení v otcově huti v roce 1397 převzal řízení stavby jižní věže katedrály a později se stal vedoucím huti při stavbě Svatoštěpánského dómu ve Vídni. Ještě roku 1403 byl uváděn jako mistr na stavbě jižní věže dómu. Od roku 1402 byl v písemném styku se staviteli katedrály v Miláně, uváděn jako Maestro Wenceslao de Praga.^[3]

Po Janově smrti převzal pražskou huť mistr zvaný Petrlík. Parléřovská huť v Čechách zanikla kolem roku 1419 v době husitských válek, i když určitá aktivita pod vedením mistra Petrlíka, jenž zemřel roku 1454, je zaznamenána při stavbě věže a trojlodí pražské katedrály ještě ve třicátých letech 15. století. Je pohřben v katedrále sv. Víta.

Rodina Parléřů

Síťová klenba pražské katedrály od Petra Parléře.

Heinrich von Gmünd (Heinrich Parler) (přibl. 1300–1387, 1377 je uváděn Heinrich Parler v Ulmu)
Johannes von Gmünd (Jan Parléř starší) (1330 – po 1359), nejstarší syn Heinricha

synové Jana Parléře staršího patrně Mistr Michael von Freiburg, Mistr Johann von Freiburg

synem Johanna von Freiburg patrně Mistr Pietro di Giovanni

Jindřich IV. Parléř (Henricus Parlerius), syn Johannese von Gmünd (Jana Parléře staršího), synovec Petra Parléře^[4]
Michael Parléř (??), syn Heinrichův
Petr Parléř (1332–1399), syn Heinrichův

Potomci Petra Parléře

první manželka Gertruda, dcera kameníka Bartoloměje z Hammu

Jan (Johann) Parléř (1359–1406), s manželkou Kateřinou Helenou měl syny Václava, Benedikta, Jana^[5]
Václav (Wenzel) Parléř (1357–1404)
Mikuláš Parléř, univerzitní mistr, lékař a kanovník pražské metropolitní kapituly (doložený mezi lety 1387–1403)^[6]
1. dcera, provdána za pražského zlatníka
2. dcera provdána za Michaela Savojského z Kolína nad Rýnem

druhá manželka Alžběta de Bur

Janek Parléř
Pavel Parléř

Sochařské dílo Petra Parléře (a huti)

Kamenné sochy

Busta Karla IV. v triforiu pražské katedrály

1360 Madona vratislavská (opuka, polychromie), Muzeum Narodowe, Varšava
1360–70 Pieta z kláštera sv. Jiří (opuka, polychromie), silně poškozeno, sbírka Pražského hradu
1377 Náhrobek Přemysla Otakara I. (opuka), katedrála sv. Víta, Praha
1377 Náhrobek Přemysla Otakara II. (opuka), katedrála sv. Víta, Praha^[7]
1378–79 21 bust triforia, katedrála sv. Víta, Praha
1380–1400 Staroměstské věže Karlova mostu: sochy východní fasády: sv. Prokop/nebo sv. Vojtěch, sv. Zikmund, lev, Karel IV. s císařskou korunou říše římské, sv. Vít a Václav IV. s českou královskou korunou, dvojice erbovních štítů (říšský orel a český lev) s helmem (pískovec, nepatrné zbytky polychromie), origenály v Lapidáriu Národního muzea

Dřevořezby

Gotická madona ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, Kladsko

1360–1380 Kladská madona
1380–1390 Světice z Dolní Vltavice
1395–1415 rám s medailony Madony svatovítské
Sv. Václav, AJG Hluboká
Kristus Vítězný ze Zálezlic
torzo světce ze Strakonic, Národní galerie v Praze
Madona Konopišťská
Sv. Mikuláš z Vyššího Brodu
Sv. Ludvík z Toulouse (okruh)
Sv. Kunhuta ze Stanětic (okruh)
Sv. Mikuláš a Kristus Bolestný na Karlštejně (okruh)

Významná stavební díla parléřovské huti

Praha, katedrála sv. Víta
- chór, sakristie a věž
- kaple svatého Václava
- Zlatá brána
Pražský hrad, kaple Všech svatých
Praha, Karlův most^[8] včetně Staroměstské mostecké věže s unikátní sochařskou výzdobou
Karlštejn, dostavba hradu
Praha, Staroměstská radnice, kaple, kamenická výzdoba
Praha, Karolinum, gotický arkýř
Praha, Kostel Matky Boží před Týnem
Kolín, Kostel sv. Bartoloměje
Kutná Hora, Chrám sv. Barbory

Architektonické návrhy

Petr Parléř: Kresba chóru a půdorysu západní fasády katedrály sv. Víta (černý inkoust na pergamenu, 132 × 52,5 cm), Kupferstichkabinett, Akademie der Bildenden Künste, Vídeň
Petr Parléř: Kresba jižní věže katedrály sv. Víta (černý inkoust na pergamenu, 106 × 93 cm), Kupferstichkabinett, Akademie der Bildenden Künste, Vídeň^[9]

Reference

↑ Union List of Artist Names. 8. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2024-02-07].
↑ Union List of Artist Names. 8. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2024-06-07].
↑ František Dvořák, Stručný přehled vývoje uměleckých slohů v českých zemích, Pražská scéna 2010, s.34
↑ Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978, s. 180
↑ Greyscan: Petr Parléř, rodokmen rodu. greyscan.sweb.cz [online]. [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu dne 2022-11-13.
↑ PODLAHA, Antonín. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum S. metropolitanae ecclesiae Pragensis. Pragae: [s.n.], 1912. S. 65.
↑ Stejskal K,1978, s. 180
↑ Autorem projektu byl snad Mistr Otto, po něm stavbu vedl Petr Parléř, který byl pravděpodobně autorem projektu Staroměstské mostecké věže… – Umělecké památky Prahy. Staré Město. Praha, Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 124.
↑ Jiří Fajt, 2006, s. 56

Literatura

Jiří Fajt, Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády posledních Lucemburků 1347-1437, katalog výstavy, Správa Pražského hradu 2006, ISBN 80-86161-98-6
Petr Chotěbor: Petr Parléř / Svatovítská katedrála 1356-1399. Správa Pražského hradu, Praha 1999.
Karel Stejskal, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978
Anton Legner (ed.): Die Parler und der schöne Stil in Europa. Katalog výstavy, 5 dílů, Schnütgen Museum, Köln am Rhein 1978.
Jaromír Homolka: Počátky krásného slohu v Čechách, in: Acta Universiattis Carolinae, Praha 1981.
František Záruba: Hrady Václava IV. a Petr Parléř. In: Ve službách českých knížat a králů. Miroslav Šmied / František Záruba (ed.). Praha 2013, 249-274

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Parléř na Wikimedia Commons
Parler ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Parléř
Petr Parléř Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine. – heslo v encyklopedii nakladatelství Libri
Petr Parléř na stránkách e-stredovek.cz
Petr Parléř a jeho huť – na orloj.eu
Zastavení s Petrem Parléřem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem

[ad7b8d05abf211a4e58ef1e12879ec07d612a1f1-1] Union List of Artist Names. 8. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2024-02-07].

[f79d70350a47724cdda0e5dc5ba2ee4ab04bc022-2] Union List of Artist Names. 8. srpna 2021. Dostupné online. [cit. 2024-06-07].

[3] František Dvořák, Stručný přehled vývoje uměleckých slohů v českých zemích, Pražská scéna 2010, s.34

[4] Stejskal K, Umění na dvoře Karla IV., Artia Praha 1978, s. 180

[5] Greyscan: Petr Parléř, rodokmen rodu. greyscan.sweb.cz [online]. [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z origenálu dne 2022-11-13.

[Series-6] PODLAHA, Antonín. Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum S. metropolitanae ecclesiae Pragensis. Pragae: [s.n.], 1912. S. 65.

[7] Stejskal K,1978, s. 180

[8] Autorem projektu byl snad Mistr Otto, po něm stavbu vedl Petr Parléř, který byl pravděpodobně autorem projektu Staroměstské mostecké věže… – Umělecké památky Prahy. Staré Město. Praha, Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, s. 124.

[9] Jiří Fajt, 2006, s. 56

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]