Portál:Česko
Česko (plným názvem Česká republika) je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Hlavním městem země je Praha. Rozkládá se na ploše 78 867 km, na území tří historických zemí (Čech, Moravy a části Slezska). Současné administrativní se dělení čítá 14 samosprávných krajů. Prvním doloženým státním útvarem na českém území byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. Roku 1212 vzniklo České království, k němuž byla postupem času připojená další území, jejichž právní sounáležitost posvětil Karel IV. v roce 1348. Země Koruny české se v roce 1526 staly trvalou součástí Habsburských držav. Roku 1918 vzniklo spojením Zemí Koruny české a částí Horních Uher nezávislé Československo. Před vypuknutím druhé světové války byly Čechy a Morava anektovány nacistickým Německem. Po válce došlo k odsunu německého obyvatelstva z pohraničních oblasti obnoveného státu. Komunistická strana vládla v tomto státě od roku 1948 do sametové revoluce v roce 1989. V roce 1993 zaniklo Československo. Česko je od roku 1999 členským státem NATO a od roku 2004 také Evropské unie.
 Dějiny  Geografie  Společnost  Ekonomika  Kultura  Politika  Vzdělání  Doprava | ||||
 |
|
| Listina základních práv a svobod je součást ústavního pořádku České republiky. Základní práva a svobody obsažené v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem. Práv a svobod zakotvených v Listině se zpravidla může domáhat každý. Z judikatury Ústavního soudu České republiky plyne, že na rozdíl od osoby fyzické se právnická osoba může domáhat ochrany jen takových práv chráněných Listinou, která odpovídají jejímu právnímu postavení, resp. pokud jsou svou povahou pro ni použitelná.Usnesení Ústavního soudu České republiky Sp. zn. I. ÚS 282/97., jen některá práva a svobody jsou vázané na státní občanství. Obsah Listiny vychází z principů právního státu – ze svrchovanosti práva a zásady možnosti zásahů státní moci do svobod jednotlivce jen na základě a v mezích zákona. Pro všechna základní práva a svobody platí, že jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a že jsou pod ochranou soudní moci. |  Zlatá bula sicilská - dokument vydaný roku 1212 předává dědičný titul český král. |
|
|
 Zákupy (něm. Reichstadt; lat. Reichstadium) jsou město v okrese Česká Lípa, které bylo založeno ve 14. století. Vzniklo u tvrze, později stejnojmenného zámku u říčky Svitavky, která se jižně od města vlévá do Ploučnice. K 1. lednu 2014 zde žilo 2810 obyvatel. Rozvoj zámku (nyní je národní kulturní památkou) i městečka byl ovlivněn šlechtickými rody Vartenberků, Berků z Dubé, Novohradských, později pak císařskou rodinou Habsburků. Jejich zásluhou došlo k vybudování řady historicky cenných objektů, z nichž se zachovaly zámecký areál, morový sloup na náměstí a několik sakrálních staveb. Původně zemědělský charakter osídlení byl zčásti změněn v 19. století rodinou Leitenbergerů, kteří zde vybudovali velkou textilní manufakturu a založili první hasičský sbor v Rakousku. Po zániku manufaktury v Nových Zákupech zde sídlil cukrovar a pak střední lesnická škola. Areál v Nových Zákupech, ale i některé církevní stavby v Zákupech a připojených obcích jsou nyní v havarijním stavu. V roce 1883 bylo vybudováno železniční spojení s Českou Lípou a Mimoní. Silnice protínající město jsou II. a III. třídy a potřebám města nepostačují, zejména kvůli nárůstu nákladní dopravy středem města do rozšiřující se továrny IAC v Nových Zákupech. Život ve 20. století ovlivnily změny politických režimů (nacismus, komunismus), ve městečku se střídaly vojenské posádky (česká, německá, sovětská), řada stavebních památek byla jimi zničena. V roce 1947 byl ve zdejší posádce založen první československý výsadkový prapor, nyní zde žádné vojsko nesídlí. Díky vojsku bylo ve městě postaveno mnoho domů. V letech 1960 až 1980 bylo připojeno k Zákupům několik okolních vesnic. Hlavní kulturní akcí města jsou Zákupské slavnosti, na nichž má velký podíl nejstarší ochotnický soubor v okrese DS Havlíček. Turisté jezdí do Zákup především kvůli veřejnosti přístupnému státnímu zámku a Eduard Held muzeu. O sportovní vyžití obyvatelstva se stará zejména základní škola se svým sportovním areálem Emila Zátopka, s tradičním programem Zákupských sportovních her, dále TJ Zákupy s řadou oddílů různých sportovních odvětví. Historické jádro města kolem náměstí i se státním zámkem Zákupy je od roku 2003 městskou památkovou zónou. |
 Vilém z Rožmberka (německy Wilhelm von Rosenberg; 10. března 1535 zámek Schützendorf v Horních Rakousích – 31. srpna 1592 Praha) byl český politik a představitel českých stavů ze šlechtického rodu Rožmberků. V nábožensky citlivém českém předbělohorském prostředí patřil k předním vůdcům umírněných katolíků. Byl synem vladaře rožmberského domu Jošta III. z Rožmberka a jeho druhé manželky Anny z Rogendorfu. Po smrti otce se stal Vilémovým poručníkem nejdříve jeho strýc Petr V. z Rožmberka a později Albrecht z Gutnštejna, Oldřich Holický ze Šternberka a Jeroným Šlik. Vzdělání získal na internátní škole v Pasově, kde si kromě humanitního a náboženského vzdělání osvojil i prvky vystupování v prostředí středoevropské aristokracie. V šestnácti letech byl předčasně zplnoletněn a převzal správu rožmberského dominia od svých poručníků. Brzy po svém nastolení se vydal s výpravou české šlechty do Itálie, která ovlivnila jeho vztah k renesanční architektuře a umění. Po návratu z cesty se zapojil do sporu o přednostní postavení v království s knížaty z Plavna. Císař spor nakonec vyřešil kompromisem, který de facto znamenal Vilémovo vítězství. V 70. letech 16. století se Vilém stal dvakrát kandidátem na polský královský trůn, aby však neohrozil své skutečné jistoty, tohoto záměru se vzdal a spokojil se s úlohou nejvyššího purkrabího a českého „místokrále“. Za své zásluhy byl oceněn Řádem zlatého rouna. Zemřel v roce 1592 v Praze a byl pohřben v kostele svatého Víta v Českém Krumlově. Svému mladšímu bratru odkázal rožmberské dominium, které během své vlády výrazně zadlužil. Přestože byl Vilém celkem čtyřikrát ženat, z manželství se nenarodil žádný potomek. Vilémova manželství však posloužila k posílení jeho prestiže v Svaté říši římské. První tři manželky pocházely z německých knížecích rodů, čtvrtá manželka pak z předního českého šlechtického rodu Pernštejnů. Protože potomka se nedočkal ani Vilémův mladší bratr a dědic Petr Vok z Rožmberka, stali se tak posledními mužskými příslušníky svého rodu. |
