Bedřich Karel Kinský
Bedřich Karel Kinský | |
---|---|
Bedřich Karel Kinský jako předseda výboru jubilejní zemské výstavy 1891 | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1866 – 1867 | |
Ve funkci: 1878 – 1892 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1873[1] – 1893 | |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1. dubna 1893 – 23. září 1899 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Český klub (Str. konzervativního velkostatku) |
Narození | 18. února 1834 nebo 13. února 1834 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 23. září 1899 (ve věku 65 let) Kostelec nad Orlicí Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
Titul | hrabě |
Choť | (1864) Sophie Mensdorff-Pouilly (1845–1909) |
Rodiče | Josef Kinský (1806–1862) a Marie Henrietta Czerninová z Chudenic (1806–1872) |
Děti | Maria Theresia Schwarzenberg Therese Marie Clary-Aldringen Wilhemine Marie Henckel von Donnersmarck Marie Josephina Löwenstein-Wertheim-Rosenberg František Josef Kinský |
Příbuzní | Josef Kinský, František Antonín Kinský z Vchynic a Tetova, Bedřich Karel Kinský z Vchynic a Tetova[2], Alfons Kinský z Vchynic a Tetova a Marie Žofie Kinská z Vchynic a Tetova[2] (vnoučata) |
Náboženství | římskokatolické |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bedřich Karel Kinský (18. února 1834 Vídeň[3][4] – 23. září 1899 Kostelec nad Orlicí[5]) byl český šlechtic a politik z rodu Kinských, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Byl synem hraběte Josefa Kinského (1806–1862), mladšího syna knížete Ferdinanda Jana Kinského, a jeho ženy Marie Černínové z Chudenic (1806–1872). Sídlil na rodovém panství v Kostelci nad Orlicí. Zapojil se zde do veřejného i politického života. Zastával funkci prvního okresního starosty v Kostelci nad Orlicí. V roce 1870 nechal v tomto městě zbudovat panský cukrovar. Byl aktivní při prosazení výstavby železniční trati Hradec Králové - Kyšperk. V Kostelci se podílel na vzniku různých spolků.[4]
Ve volbách roku 1873 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk, Ústí nad Orlicí atd. Z politických důvodů se nedostavil do sněmovny, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý.[6] Jako český konzervativní šlechtic a stoupenec českého státního práva totiž podobně jako liberální česká politická reprezentace odmítal legitimitu ústředních zákonodárných sborů a praktikoval tak politiku pasivní rezistence.
V lednu 1866 byl v doplňovacích volbách za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky, zvolen na krátkou dobu za poslance Českého zemského sněmu.[7] Opětovně zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu v letech 1878–1892.[8] Patřil do Strany konzervativního velkostatku. Roku 1890 byl jedním z osmnácti vyjednavačů během takzvaných punktací (pokus o česko-německé vyrovnání v Čechách, později odmítnutý mladočechy jako nevýhodný pro českou stranu).[9] Na schůzi sněmu v září 1892 byla oznámena jeho rezignace na mandát.[10]
Do práce Říšské rady se zapojil až po volbách roku 1879, v nichž byl zvolen za velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil ve stejné kurii i ve volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Ve vídeňském parlamentu setrval do 10. října 1893, kdy byla oznámena na schůzi sněmovny jeho rezignace.[6] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[12]
Od roku 1893 působil jako doživotní člen Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[13][3] Od mládí byl též držitelem hodnosti c. k. komořího (1863) a v roce 1888 obdržel titul c. k. tajného rady.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1864 se ve Vídni oženil s hraběnkou Žofií Mensdorff-Pouilly, dcerou Alfonse Bedřicha Mensdforff-Pouilly a neteří rakouského ministra zahraničí Alexandra Mensdorffa-Pouilly. Žofie byla od roku 1865 dámou Řádu hvězdového kříže a později se stala c. k. palácovou dámou.[14] Z jejich manželství pocházelo sedm dětí:[15]
- 1. Alfons Maria Josef (14. září 1865 Kostelec nad Orlicí – 21. listopadu 1877 Zlonice)
- 2. Marie Terezie (18. října 1866 – 11. května 1889), dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1885 kníže Karel IV. ze Schwarzenbergu (1. července 1859, Čimelice – 4. října 1913, Orlík nad Vltavou), c. k. tajný rada, poslanec českého zemského sněmu a říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatků Orlík, Zvíkov, Čimelice, Osov
- 3. Terezie Marie Františka Judita (10. prosince 1867 – 22. února 1943), dáma Řádu hvězdového kříže, c. k. palácová dáma, manž. 1885 hrabě Siegfried Clary-Aldringen (14. října 1848, Teplice – 11. února 1929, tamtéž), c. k. tajný rada, komoří, diplomat, rakousko-uherský vyslanec v Bruselu 1903–1912
- 4. Vilemína Marie (12. září 1869 – 16. května 1943), manž. 1895 hrabě Edwin Lazar Henckel von Donnersmark (23. ledna 1865 – 23. března 1929), rytmistr v pruské armádě, člen pruské poslanecké sněmovny, rytíř Maltézského řádu
- 5. Marie Josefína Vilemína (23. srpna 1874 Kostelec nad Orlicí – 23. dubna 1946), manž. 1898 Aloys Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (15. září 1871 – 25. ledna 1952), poslanec německého říšského sněmu, dědičný člen horní komory sněmovny v Bavorsku, Bádensku a Hesensku, majitel velkostatku Bor u Tachova
- 6. Josef (1878–1880)
- 7. František Josef (11. května 1879 Kostelec nad Orlicí – 1. září 1975 tamtéž), c. k. komoří, rytmistr, majitel velkostatku Kostelec nad Orlicí, manž. 1908 Marie Pavlína hraběnka Bellegarde (13. prosince 1888, Maribor – 30. července 1953, Kostelec nad Orlicí)
Jeho švagrem byl hrabě Bohuslav Chotek, otec Žofie Chotkové.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Fakticky převzal mandát až roku 1879, předtím v rámci politiky pasivní rezistence Říšskou radu bojkotoval.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b Úmrtí. Národní listy. Září 1899, roč. 39, čís. 265, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b BEDŘICH KAREL KINSKÝ [online]. hradecko.cz [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu(přístupné po registraci na FamilySearch)
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Neues Fremden-Blatt, 10. 1. 1866, s. 7.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ Česká společnost 1848–1918. 392
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
- ↑ Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- ↑ Česká společnost 1848–1918. 677
- ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 231 ISBN 978-80-85955-39-2
- ↑ Rodokmen kostelecké linie Kinských dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- informace o rodině Kinských
- Bedřich Karel Kinský na webu rakouského parlamentu dostupné online
- Kinští
- Čeští šlechtici
- Rakouští šlechtici
- Čeští okresní starostové
- Členové Strany konzervativního velkostatku
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Poslanci českého zemského sněmu
- Politici Rakouského císařství české národnosti
- Rakousko-uherští politici české národnosti
- Čeští tajní radové
- Císařští komoří
- Narození 18. února
- Narození v roce 1834
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 23. září
- Úmrtí v roce 1899
- Úmrtí v Kostelci nad Orlicí