Bodlák lopuchovitý
 Bodlák lopuchovitý | |
|---|---|
 Bodlák lopuchovitý (Carduus personata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Podčeleď | (Carduoideae) |
| Rod | bodlák (Carduus) |
| Binomické jméno | |
| Carduus personata (L.) Jacq., 1776 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bodlák lopuchovitý (Carduus personata) je ostnitá, vytrvalá bylina, vysoká od 60 po 180 cm, která se nejčastěji vyskytuje na vlhkých, výše položených místech. Tento v české přírodě původní druh mívá od června do srpna na vrcholu lodyhy úbory složené s drobných, červenofialově kvetoucích květů. Je typicky horským až podhorským druhem a od ostatních v Česku rostoucích bodláků se odlišuje hlavně tím, že nemá zraňující ostny, ale pouze zuby s měkkými ostenky.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh bodláku, který má svou distribuci omezenou na horské a podhorské oblasti Evropy. Je rozšířen od Francouzského středohoří a Vogéz přes Alpy, Sudety, Apeniny, hory střední Evropy a Karpaty až po pohoří Balkánu, zasahuje i na jihozápad Ukrajiny. Nejvýše se vyskytuje v Alpách, kde roste v nadmořské výšce od 500 po 2300 m n. m. V Česku se nejvýše vyskytuje v Krkonoších, až 1300 m a Hrubém Jeseníku, až 1250 m.
V České republice vyrůstá hlavně na vlhkých územích na Šumavě, v Krkonoších, Krušných horách, Orlických horách, Hrubém i Nízkém Jeseníku, na Králickém Sněžníku, v Javornících, ojediněle i v Moravskoslezských Beskydech a Bílých Karpatech. Jeho výskyt v Sudetech je na samé severní hranici rozšíření druhu.
Jeho areály se nacházejí hlavně v blízkosti horních toků řek Labe, Teplé, Jizery, Otavy, Vltavy i Moravy. Někdy bývá zplavován od horských hřebenů po hranici 200 až 300 m n. m.[2][3]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Bodlák lopuchovitý je rostlinou vyskytující se ve vysokobylinných lemech na vlhké, propustné, živinami bohaté půdě obsahující často písek nebo drobný štěrk. Je rozšířen převážně v horské a podhorské oblasti s aluviálními sedimenty. Roste v potočních křovištích, na vlhkých místech v blízkosti pramenišť, kolem malých potoků a ve skalních žlebech, spodních partiích ledovcových karů. V nižších polohách se vyskytuje také na travnatých nebo neudržovaných místech, po silničních příkopech i ruderálních místech, v okolí chat a zemědělských objektů. Je hemikryptofyt, který dobře roste ve vlhkém prostředí na plném slunci a na sušších místech i v polostínu. Byliny vyskytující se v Česku mají počet chromozomů 2n = 22.[1][2][4][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá rostlina vysoká od 60 po 180 cm, která má přímou, většinou větvenou lodyhu s úzkými křídly s mnoha drobnými, měkce ostnitými výstupky. Lodyha je zelená, pevná, podélně rýhovaná, v celé délce střídavě olistěná a bývá pavučinatě chlupatá. Vyrůstá z hlavního, vřetenovitého kořene s krátkými plazivými podzemními výběžky.
Přízemní i nejspodnější lodyžní listy jsou přisedlé, v obryse obvejčité až eliptické, peřenosečné, dlouhé až 50 cm a široké do 15 cm. U báze jsou klínovitě zúžené a na vrcholu tupě špičaté, jejich úkrojky jsou nepravidelně laločnaté a bývají porostlé pouze měkkými ostenky. Střední lodyžní listy jsou celistvé, široce vejčité, dlouhé 5 až 12 cm, široké od 3 po 4 cm, náhle zúženou bázi k lodyze přisedají, na vrcholu jsou dlouze špičaté a po okraji porostlé drobnými, měkce ostnatými zuby. Horní lodyžní listy jsou menší, celistvé, v obryse vejčité, na bázi poloobjímavé a po obvodě pilovité s drobnými zuby. Všechny listy jsou na lícní straně lysé, kdežto na rubové jsou více méně pavučinatě běloplstnaté.
Na vrcholu hlavní lodyhy a odbočných větví vyrůstají nahloučeně tři až čtyři kulovité úbory velké 1,5 až 2 cm. Jsou přisedlé nebo mají stopky dlouhé do 1 cm. Víceřadý zákrov je polokulovitý až miskovitý, zelený, tuhý a lysý. Jeho listeny jsou úzce čárkovité, dlouhé do 20 mm, na vrcholu se zužují v měkký ostenek a asi od poloviny mírně odstávají. Květy v úborech jsou oboupohlavné, pětičetné, trubkovité, jejich pěticípá korunní trubka je asi 1 cm dlouhá, slámově žlutá, korunní cípy dlouhé asi 6 mm jsou v době kvetení tmavě fialové, čnělka s dvouramennou bliznou z koruny vyčnívá. Květy jsou opylovány létajícím hmyzem.
Plody jsou hnědé, lesklé, vřetenovité nažky asi 4 mm dlouhé, které mají drsný chmýr 10 až 13 mm dlouhý, jenž odpadává vcelku. Nažky (semena) jsou rozšiřovány hlavně větrem, spadlá semena také přenášejí mravenci.[1][2][4][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Bodlák lopuchovitý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-09 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka. Květena ČR, díl 7. Praha: Academia, 2004. 767 s. ISBN 80-200-1161-7. Kapitola Carduus personata, s. 382–384.
- ↑ POWO: Carduus personata [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2023 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠUMBEROVÁ, Kateřina et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 5. S. 333–439. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2017 [cit. 2023-10-07]. Roč. 89, s. 333–439. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ DVOŘÁK, Václav. Portál české flory: Květena: Carduus personata.html [online]. PřF, Univerzita Palackého, Olomouc [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
- ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Carduus personata [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2023 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bodlák lopuchovitý na Wikimedia Commons 
Taxon Carduus personata ve Wikidruzích