Akvarel

Akvarel je malba, při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Maluje se na různé povrchy, nejčastěji se používá papír, ale i papyrus, plast nebo kůže, látka, dřevo a plátno. Vodová barva ne zcela kryje, a tak podklad obvykle prosvítá.

Historie akvarelu

Krajinomalba z roku 1802 od Williama Turnera

Akvarelová malba má původ v umění starého Egypta, kde význačné osobnosti byly malovány na svitky papyru. Později se podobné znaky vyskytují ve středověkých rukopisech a přetrvávají až do období renesance. Lze říci, že během renesance tvořil i význačný předchůdce akvarelu, největší německý malíř a rytec 16. století Albrecht Dürer, jenž během svého dlouhého života (1471–1528) napsal tři knihy, zhotovil přes tisíc kreseb, téměř 300 rytin a namaloval 188 obrazů, z toho 86 akvarelů.

Význam akvarelu

Po Dürerově smrti se akvarelu používalo hlavně jako doplňkového média pro navrhování nástěnných maleb a olejů. Mistři italské renesance, Leonardo da Vinci, Rafael a Michelangelo i mistři vlámské školy v 17. století zhotovili bezpočet úchvatných kreseb perem a štětcem. Během svého pobytu v Římě malovali francouzští malíři Nicolas Poussin a Claude Lorrain kvašem krajiny ve stylu, jenž lze označit za předzvěst neoklasicismu a rozvoje akvarelu, na němž se podíleli britští umělci.

Samostatné médium

Ve druhé polovině 18. století zaznamenal akvarel ve Velké Británii značný nárůst popularity, především u krajinářské školy. Rozhodujícím činitelem, který přispěl k popularizaci akvarelu v Anglii a později v ostatních evropských zemích a pozvedl akvarelovou malbu na úroveň kresby, pastelu, dokonce i olejomalby, byla kvalita obrazů Williama Turnera, Thomase Girtina a dalších jejich současníků.

Turner je dodnes považován za jednoho z největších mistrů anglického umění, vynikajícího malíře olejů a věhlasného akvarelistu. Obdivoval jej Monet, Manet, Pissarro, Degas a jiní, kteří v jeho díle spatřovali náznaky impresionismu.

Richard Parkes Bonington, přední anglický akvarelista konce 18. století, zavedl akvarelovou malbu do Francie, kde ji umělci nadšeně přijali. Nejvýznamnější z nich byl Eugène Delacroix, který během putování severní Afrikou maloval akvarely a dělal si zápisky. Dochoval se i jeho proslulý deník se skicami z Maroka, které použil při malování obrazů znázorňujících postavy a scény arabského světa. Dalšími významnými akvarelisty byli Gustave Moreau a Eugéne Lamisse, jež ve Francii založil Société d’Aquarellistes. Později se objevil Paul Cézanne, který interpretoval akvarel v rámci impresionistického stylu.

Mezi proslulé španělské akvarelisty 19. století se řadí Pérez Villamil a Marino Fortuny, zakladatel prvního španělského sdružení akvarelistů Agrupació d’Acuarellistes de Catalunya. Fortuny byl nadšeným propagátorem akvarelu nejen ve Španělsku, ale také ve Francii a Itálii.

Složení akvarelových barev

Akvarelové barvy se skládají z rostlinných, nerostných nebo živočišných pigmentů, spojených vodou, arabskou gumou, glycerínem, medem a konzervačními přísadami. Glycerín a med zabraňují popraskání nátěru během jeho vysychání.

Akvarelové barvy se vyrábějí v těchto čtyřech provedeních:

suché barvy v přihrádkách
mokré barvy v přihrádkách
polotekuté barvy v tubičkách
tekuté barvy v lahvičkách – používají se buď přímo z lahvičky, nebo se mohou nalít do jiné nádoby a naředit vodou

Úpravy barev

Arabská guma

Arabská guma je jednou ze základních přísad akvarelových barev. Dodatečné přidání média zvýší průhlednost barev. Není však vhodné použít větší množství tohoto média, malba by se po zaschnutí nepříjemně leskla.

Býčí žluč

Býčí žluč se používá pro zlepšení klouzavosti barev. Pár kapek se přidává do vody, kterou se ředí barvy. Není vhodné používat větší množství tohoto média, barvy jsou poté mdlé.

Irizující médium

Irizující médium dodá malbě lesk.

Strukturální médium

Strukturální médium způsobuje výraznější texturu lazury. Přidává se buď do barvy, nebo přímo na papír.

Akvarelový štětec

Protože je akvarel technika využívající jako ředidlo vodu, je potřeba štětec, který hodně vody nasaje a udrží ji. Vhodné jsou proto měkké, přírodní štětce, které se vyrábějí z chlupů sobolů, volů, nebo třeba veverek. Oblíbené jsou též štětce ze syntetického vlákna, které ale neudrží tolik barvy jako štětce z přírodního vlasu.

Tvary štětců

Kulatý (Round) – špičatý hrot a dlouhé, těsně uspořádané štětiny pro detaily
Plochý (Flat) – rychlé a rovnoměrné roztírání barvy
Plochý krátký (Bright) – s krátkými tuhými štětinami, vhodný jak pro aplikaci tenčích vrstev barvy,
tak i pro silnější vrstvy malby jako například impasto
Kočičí jazýček (Filbert) – plochý štětec s klenutým koncem, umožňuje nejen dobré pokrytí větší plochy, ale naopak i detailní práci
Vějíř (Fan) – natírání větších ploch
Zkosený (Angled) – plochý štětec se zkoseným koncem; plochy i detaily
Mop – velký štětec se zakulaceným okrajem pro širokou jemnou aplikaci barev, vhodný pro lazurování přes stávající vrstvy bez většího rizika poškození podkladu
Rigger – kulatý štětec s delším vlasem, tradičně používaný pro malbu lanoví v obrazech lodí; štětec vhodný pro jemné linie

Akvarelový papír

Pro akvarel je na výběr nesmírné množství nejrůznějších papírů. Před nákupem je třeba zvážit zamýšlený způsob malby. Akvarelové papíry se liší gramáží, absorpcí a texturou povrchu.

Gramáž

Gramáž udává hmotnost papíru na 1m². Čím větší je gramáž, tím silnější je papír. Pro akvarel jsou vhodné papíry s větší gramáží, ty se pak nevlní jako například pro akvarel nevhodné klasické čtvrtky.

Absorpce

Absorpce povrchu akvarelových papírů se různí. Schopnost absorpce se ovlivňuje již při výrobě, a to druhem použitého klížidla a jeho množstvím. Neklížený papír tekutinu absorbuje ihned, zatímco silně klížený papír kapalinu téměř odpuzuje.

Textura

Textura ovlivňuje chování akvarelu a tím i výsledek. Za horka lisované papíry jsou hladké, zatímco za studena lisované již mají určitou texturu.

Lavírování

Technika lavírování představuje práci s jednou nejvýše dvěma barvami, jejichž rozředěním se dosáhne široké škály valérů. Optického vjemu různorodé sytosti barvy se docílí neúplným překrytím bílé barvy papíru barevným pigmentem. Ani velcí mistři jako Rembrandt nebo Constable tuto techniku neopomíjeli.

Termínem lazura se v malířství označuje vrstva řídké, průsvitné barvy, nanesená na podklad (papír) nebo již přítomnou barvu. Lazurováním se dociluje nových barevných odstínů, případně změny valérů.

Mokrý akvarel

Speciální technika malby, spočívající v nanášení barvy na navlhčený podklad, popř. nezavadlou barvu. Barvy se rozpíjejí a vytvářejí pozoruhodný efekt.

Literatura

SMITH, Ray. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. [s.l.]: Slovart 384 s. ISBN 978-80-7391-482-0. S. 128–155.
BERRY, Robin. Naučte se malovat - Vodovky - Tempery - Akvarel. [s.l.]: Zoner Press, 2012. 176 s. ISBN 978-80-7413-189-9.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu akvarel na Wikimedia Commons
Akvarel v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Slovníkové heslo akvarel ve Wikislovníku