Anastáz Ivanovič Mikojan

Anastas Ivanovič Mikojan
Anastas Ivanovič Mikojan
Narození	13.jul. / 25. listopadu 1895greg.; Sanahin
Úmrtí	21. října 1978 (ve věku 82 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Nersisyan School; Kněžský seminář Gevorkian
Povolání	státník, party organizer, revolucionář a spisovatel
Ocenění	Řád rudého praporu (1928); Leninův řád (1936); Hrdina socialistické práce (1943); Leninův řád (1943); medaile Srp a kladivo (1943); … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1915)
Nábož. vyznání	ateismus
Děti	Stěpan Mikojan; Alexej Mikojan; Sergo Mikojan; Vladimir Anastasovič Mikojan; Ivan Mikojan
Příbuzní	Arťom Ivanovič Mikojan (sourozenec)
Funkce	First Deputy Premier of the Soviet Union (1955–1964); předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR (1964–1965); poslanec Nejvyššího sovětu SSSR; member of the Supreme Soviet of the Byelorussian SSR of the 1st convocation
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anastáz Ivanovič Mikojan (arménsky Անաստաս Հովհաննէսի Միկոյան; rusky Анаста́с Ива́нович Микоя́н; 25. listopadu 1895 Sanahin – 21. října 1978 Moskva) byl sovětský státník arménského původu, který byl politicky činný za éry Stalina a Chruščova. V letech 1926–1946 postupně vykonával funkce lidového komisaře pro vnitřní a zahraniční obchod, pro zásobování, pro potravinářský průmysl a pro zahraniční obchod.^[1]

Život

Mikojan se stal roku 1910 členem bolševické strany a jakožto její člen se v Baku mezi lety 1910–1920 účastnil bojů proti odpůrcům bolševismu. Po smrti Vladimira Iljiče Lenina se ve vzniklém mocenském vakuu postavil na stranu Josifa Stalina. V srpnu 1936 podnikl s malou delegací pracovní cestu do USA, na které se měl lépe obeznámit s americkým potravinářským průmyslem. Na cestě jej směla doprovázet i jeho manželka.^[2]

V roce 1941 se stal předsedou Výboru pro zásobování Rudé armády potravinami a oblečením, členem Výboru pro evakuace a Státního výboru pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí, od roku 1942 byl členem Státního výboru obrany.

Po Stalinově smrti podporoval Nikitu Chruščova v jeho destalinizující politice. Za éry Chruščova podnikl v letech 1955–1964, jakožto první náměstek předsedy Rady ministrů SSSR, mnoho významných oficiálních návštěv jak castrovské Kuby, tak i Spojených států amerických. V roce 1964 byl přinucen k ústupku, který Leonidu Brežněvovi umožnil převzít otěže moci v tehdejším Sovětském svazu. Hierarchicky poté Mikojan spadal právě pod Brežněva, který jej roku 1964 jmenoval předsedou Prezídia Nejvyššího sovětu, přičemž na tomto postu setrval až do rezignace roku 1965.

Příkaz k vraždě podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Rodina

Jeho synem byl letecký konstruktér Ivan Mikojan. Vývoji letadel (MiG) se věnoval rovněž bratr Arťom Mikojan. Jeho vnuk je rockový hudebník Anastas Alexejevič Mikojan vystupující pod pseudonymem Stas Namin.

Mikojan v lidové kultuře

Mikojanova dlouhověkost a politická obratnost se v 70. letech stala terčem lidového humoru:

От Ильича до Ильича без инфаркта и паралича.

Od Iljiče do Iljiče bez infarktu, bez mrtvice (Od Iljiče po Iljiče bez infarktu a ochrnutí.)

— Anastas Mikojan. „Od Iljiče k Iljiči…“^[3]

Jde o to, že Mikojan zahájil svou veřejnou kariéru u V. I. Lenina a dokončil ji nástupem L. I. Brežněva k moci.^[3]

Spolupachatel Katyňského masakru

Berijův doplněk
str. 2
str. 3
str. 4

Odkazy

Reference

↑ Desider Galský, Richard Zákovský: Kdo je kdo ve 20. století, Svoboda, 1967, s. 292.
↑ Norbert Franz: Russland und seine Burger, Limonaden und Sushis. In: Küche und Kultur in der Slavia Eigenes und Fremdes im ausgehenden 20. Jahrhundert, Universitätsverlag Potsdam, 2014, S. 196: Mikojan, der seine Frau nach Amerika mitnehmen durfte, reiste mit einer kleinen Delegation nach New York, von wo aus er ins Hinterland aufbrach. Er besuchte eine Vielzahl von Fabriken. Ihn beeindruckte die Rationalität der Produktion.
↑ ^a ^b Anastas Mikojan. "Od Iljiče k Iljiči..." [online]. Military Review, 2018 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

Související články

Viktor Antonovič Sadovničij

Externí odkazy

Galerie Anastas Ivanovič Mikojan na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anastas Ivanovič Mikojan na Wikimedia Commons
Osoba Anastáz Ivanovič Mikojan ve Wikicitátech
(rusky) Životopis Anastáze Mikojana

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Desider Galský, Richard Zákovský: Kdo je kdo ve 20. století, Svoboda, 1967, s. 292.

[2] Norbert Franz: Russland und seine Burger, Limonaden und Sushis. In: Küche und Kultur in der Slavia Eigenes und Fremdes im ausgehenden 20. Jahrhundert, Universitätsverlag Potsdam, 2014, S. 196: Mikojan, der seine Frau nach Amerika mitnehmen durfte, reiste mit einer kleinen Delegation nach New York, von wo aus er ins Hinterland aufbrach. Er besuchte eine Vielzahl von Fabriken. Ihn beeindruckte die Rationalität der Produktion.

[topwar-3] Anastas Mikojan. "Od Iljiče k Iljiči..." [online]. Military Review, 2018 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[1]

[2]

[3]