Eliška Misáková
| Eliška Misáková | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. října 1925 Kojetice |
| Úmrtí | 14. srpna 1948 (ve věku 22 let) Londýn |
| Příčina úmrtí | dětská obrna |
| Povolání | sportovní gymnastka |
| Příbuzní | Miloslava Misáková[1] (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Sportovní gymnastika na LOH
| ||
| zlato | LOH 1948 | družstva |
Eliška Misáková (12. října 1925 Kojetice u Třebíče[2] – 14. srpna 1948 Londýn, Velká Británie) byla česká sportovní gymnastka, členka zlatého československého družstva na olympijských hrách v Londýně v roce 1948.
Vedoucími tohoto družstva byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu s Eliškou Misákovou dále tvořily její sestra Miloslava Misáková, Zdeňka Honsová, Věra Růžičková (původně náhradnice), Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová.
Eliška Misáková sice odcestovala do dějiště olympijských her, ale do bojů o medaile za ni nastoupila náhradnice Věra Růžičková. Již během cesty do Londýna se u Misákové objevily zdravotní potíže a vyšetření ukázala, že se jedná o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.[3] Předpokládá se, že se nakazila při koupání v Labi, nebo až v Londýně [4]. Eliška zemřela v londýnské nemocnici v Uxbridgi v sobotu v 7.30 londýnského času, jen několik hodin poté, co její přítelkyně získaly zlato.[5][6] Ve Velké Británií bylo její tělo i zpopelněno.[6] Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[7] O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[8]
Oba rodiče sester Misákových již byli v roce 1948 po smrti.[6] Eliška měla kromě sestry Miloslavy ještě druhou sestru Marii. Byl to právě Mariin manžel-pilot, který sportovkyně přepravil po olympiádě z Londýna do Československa.[6]
Mezinárodní olympijský výbor jí jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.[9]
Pohřbena byla 4. září 1948 na hřbitově ve Vyškově.[5]
O této tragické události, i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[6][10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Olympedia. 2006. Dostupné online. [cit. 2020-08-10].
- ↑ Eliška Misáková (1926-1948): Vyškov. www.vyskov-mesto.cz [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.
- ↑ POHNUTÉ OSUDY: Slzy štěstí? Kdepak, zlaté gymnastky oplakávaly v Londýně mrtvou kamarádku | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2015-12-26 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online.
- ↑ https://plus.rozhlas.cz/olympijske-portrety-eliska-misakova-jedina-nositelka-olympijske-medaile-memoriam-9230671
- ↑ a b Zlatá olympionička Miloslava Čamková-Misáková. Sokol. 2010, roč. 68, čís. 5, s. 16–17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-19. ISSN 0489-6718.
- ↑ a b c d e Zlato pro Elišku, dokument. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ WALLECHINSKY, David. The Complete Book of the Olympics. London: Aurum Press, 2004. ISBN 1-85410-990-1. S. 863.
- ↑ Smrt, která zastínila olympijské zlato československých gymnastek | Zprávy | Tiscali.cz. zpravy.tiscali.cz [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online.
- ↑ JAKOUBEK, Jiří. Zlatou radost poznamenal smutek. S. 18. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-06. S. 18. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ Zlato pro Elišku (2012). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Misáková na Wikimedia Commons - www.vyskov-mesto.cz
- gymnastika.cstv.cz
- Zlato gymnastek orámovaly slzy kvůli smrti kolegyně
- Beseda k 60. výročí úmrtí E. Misákové Archivováno 29. 9. 2018 na Wayback Machine. (obsahuje dobové fotografie)
