František Ringhoffer III.
| František Ringhoffer III. | |
|---|---|
 | |
| poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1876 – 1878 | |
| Ve funkci: 1880 – 1883 | |
| člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1892 – 1909 | |
| Narození | 22. listopadu 1844 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. července 1909 (ve věku 64 let) nebo 23. prosince 1909 (ve věku 65 let) Bad Kissingen  Německá říše |
| Choť | Fanny von Klein-Wiesenberg |
| Rodiče | František Ringhoffer II. |
| Děti | František Ringhoffer IV. Leopoldine Ringhoffer Alfréd Ringhoffer Hanuš Ringhoffer |
| Příbuzní | Emanuel Freiherr von Ringhoffer (sourozenec) |
| Profese | průmyslník a politik |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Ringhoffer III.,[1] v německojazyčných pramenech Franz Ringhoffer, plným jménem Franz Seraph svobodný pán von Ringhoffer[2] (22. listopadu 1844 Praha[3] – 23. července 1909 Bad Kissingen[4]) byl český a rakouský podnikatel a politik z rodiny Ringhofferů, v 70. a 80. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z pražské podnikatelské rodiny Ringhofferů. Jeho otec František Ringhoffer II. byl rovněž průmyslníkem. Ale také starostou Smíchova a poslancem na Českém zemském sněmu.[5] František Ringhoffer III. absolvoval technická studia v Praze a pak v letech 1862–1866 absolvoval ženijní akademii v bývalém Louckém klášteře. V roce 1866 dosáhl hodnosti poručíka. Toho roku se účastnil rakouského tažení v Itálii (třetí italské války za nezávislost) a jižním Tyrolsku. Roku 1868 odešel z armády, ale již roku 1870 byl do ní znovu zařazen coby poručík v záloze. V roce 1878 byl povýšen na nadporučíka. Roku 1872 po smrti otce převzal spolu s bratry Emanuelem Ringhofferem a Viktorem Ringhofferem vedení rodinné firmy v Praze. Když v roce 1874 vypukla hospodářská krize (započatá krachem na vídeňské burze v pátek 9. května 1873 a odeznívající až kolem roku 1879), přežil ji díky masivní redukci výroby a pracovních sil. V podniku fungoval progresivní (pokrokový) způsob sociální péče o zaměstnance (nemocniční pokladna, pojištění). Firma se v rostoucí míře zaměřovala na železniční vagóny (vozy) a tramvaje, v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byla největším výrobcem vagónů v monarchii.[4][2]
V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v březnu 1876 byl zvolen ve velkostatkářské kurii (nesvěřenecké velkostatky) do Českého zemského sněmu, kde nahradil poslance Wernera Friedricha von Riese-Stallburg.[6] Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách roku 1880, opět za nesvěřenecké velkostatky.[7]
Dlouhodobě zasedal v obecním i okresním zastupitelstvu na Smíchově. Od roku 1877 byl členem vedení České spořitelny. Od roku 1888 zasedal ve správní radě finančního ústavu Creditanstalt. V roce 1892 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Od roku 1897 byl také členem státní železniční rady a od roku 1898 i průmyslové rady. V roce 1890 získal Řád Františka Josefa (komturní kříž) a roku 1901 Císařský rakouský řád Leopoldův. V roce 1906 mu Německá vysoká škola technická v Praze udělila čestný doktorát a zároveň získal velkokříž Řádu Františka Josefa.[4][2] František Ringhoffer III. zemřel na léčebném pobytu v Bavorsku v červenci 1909 po delší nemoci.[2]
Od roku 1871 měl za manželku Fanny von Klein-Wiesenberg, s níž měl čtyři děti (syn František Ringhoffer IV. převzal vedení firmy).
- 1. František Ringhoffer IV. (31. 5. 1874, Smíchov – 30. 11. 1940, tamtéž), manž. 1900 Leopoldina (Ina) Ringhofferová (9. 10. 1879, Kamenice – 12. 4. 1956, Frankfurt nad Mohanem)
- 2. Leopoldina (1. 1. 1878, Smíchov – 31. 10. 1945, tamtéž), manž. 1900 Ervín Nádherný z Borutína (30. 3. 1876, Chotoviny – 19. 8. 1944, tamtéž)
- 3. Alfréd (17. 1. 1880, Kamenice – 6. 5. 1938, Praha), manž. 1904 Marie-Anna von Nostitz-Rieneck (9. 7. 1882, Horky nad Jizerou – 6. 5. 1952, Štýrský Hradec)
- 4. Hanuš (3. 1. 1885, Smíchov – 31. 12. 1946[8], zvláštní tábor NKVD, Mühlberg), svobodný a bezdětný
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Někdy bývá označován jako F. Ringhoffer II., http://www.mmspektrum.com/clanek/osobnosti-ceskeho-prumyslu-frantisek-ringhoffer.html
- ↑ a b c d Herrenhausmitglied Franz Baron Ringhoffer. Bohemia. Červenec 1909, roč. 82, čís. 202, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 9. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Ringhoffer, Franz Ser. Frh. von (1844-1909), Großindustrieller, s. 169. (německy)
- ↑ FABINI, Pavel. Smíchov v éře Ringhofferů. www.ipetka.cz [online]. [cit. 27.4.2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-28.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/007schuz/s007001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/2/stenprot/001schuz/s001001.htm
- ↑ Family tree of Hanus von Ringhoffer. Geneanet [online]. [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Ringhoffer III.
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, z Ringhofferů František svobodný pán 1844
- Nekrolog v deníku Bohemia
- Čeští podnikatelé
- Rakouští podnikatelé
- Němečtí podnikatelé
- Čeští manažeři
- Rakouští manažeři
- Poslanci českého zemského sněmu
- Členové Panské sněmovny
- Rakousko-uherští válečníci
- Čeští místní politici
- Čeští regionální politici
- Ringhofferovi
- Narození v roce 1844
- Narození 22. listopadu
- Úmrtí v roce 1909
- Úmrtí 23. července
- Narození v Praze
- Nositelé Řádu Františka Josefa