Hetov
| Hetov | |
|---|---|
 kaplička u bývalého Hetova, kulturní památka | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Hrobčice |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°31′35″ s. š., 13°50′26″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Hetov (2,97 km²) |
  Hetov | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 903 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hetov (německy Hettau) je zaniklá vesnice v okrese Teplice. Stávala asi čtyři kilometry severovýchodně od Hrobčic a pět kilometrů jihovýchodně od Bíliny. Zůstalo po ní katastrální území Hetov o výměře 2,97 km².[1]
Hetov stával na úpatí České středohoří. Od patnáctého století býval součástí větších panství v Kostomlatech a Milešově a samostatný statek z něj vznikl až na konci osmnáctého století. Obyvatelé vsi většinou pracovali v zemědělství. Vesnice zanikla ve druhé polovině dvacátého století v důsledku budování Radovesické výsypky.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z osobního jména Het ve významu Hetův dvůr. V historických zprávách se objevuje ve tvarech: in hetowie (1418), s hetowym (1524), Hetov (1524), w Hettawie (1549), ve vsi Hetove (1583), Hettow (1787) a Hettau nebo Hettow (1833).[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Hetovu pochází z roku 1418, kdy vesnice patřila k panství hradu Kostomlaty, jehož součástí zůstala nejméně do roku 1524.[3] Později byl Hetov součástí milešovského panství Kaplířů ze Sulevic. Adamu Kaplířovi ze Sulevic byla za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 zkonfiskována většina majetku, ale statky Tuchořice a Hetov mu zůstaly jako léno. Vzhledem ke svému náboženskému vyznání ale Adam Kaplíř opustil Čechy, a oba statky za něj spravoval zeť Zikmund Vilém Licek z Hazmburka.[3]
Po Adamově smrti daroval roku 1637 císař Ferdinand III. Hetov plukovníkovi Achillovi de Soy, jehož synové statek v roce 1649 prodali rytíři Martinovi z Bachonhay.[3] Ve vsi tehdy žili čtyři sedláci a deset chalupníků.[4] Koncem sedmnáctého století Hetov připadl opět k milešovskému panství, které tehdy vlastnil Jan Leopold Hrzán z Harasova.[3]
V roce 1787 vesnici od Hrzánů koupil Jan Nepomuk Hampel a učinil z ní centrum drobného panství.[3] V poplužním dvoře přestavěl jednu z budov na barokní zámek[3] a východně od Hetova založil osadu Rosenfeld. Na polích pěstoval především pšenici, kterou dodával do Bíliny, a ve vsi vybudoval pivovar a vinopalnu. Časem se ale zadlužil, a roku 1826 nebo 1833[3] proto panství prodal bílinskému poštmistrovi Karlu Stöhrovi. Podle některých zdrojů nechal starou dřevěnou tvrz přestavět hospodářský dvůr se zámkem teprve Karel Stöhr.[4]
Roku 1832 postihla obyvatele okolních vesnice epidemie cholery, ale v Hetově jí podlehl pouze jeden člověk. Údajně to bylo přispěním manželky místního sládka, která jako prevenci před onemocněním vařila bylinné čaje.[4]
Novým majitelem hospodářského dvora se v roce 1851 stala měšťanská rodina Mitreitrů, která statek koupila za 70 000 zlatých.[3] V té době byl zámek přestavěn ve stylu nizozemské renesance. Ve vsi stálo 35 převážně zděných domů, v nichž žilo 163 obyvatel, kteří pracovali především v zemědělství. Rozvíjelo se ovocnářství, chov dobytka a část obyvatel se živila také prací v lese nebo nádenictvím. Roku 1909 měl Hetov sbor dobrovolných hasičů, na polích hospodařilo pět sedláků a řemeslo provozovali kovář, pokrývač, dva ševci. Ve vesnici fungovaly dvě hospody a dva obchody.[4]
Vesnice zanikla v důsledku budování Radovesické výsypky tehdejšího velkolomu Maxim Gorkij. Její obyvatelé byli vystěhováni v letech 1969–1975 na bílinské sídliště Za Chlumem a zástavba vsi byla zbořena.[5] Jedinou dochovanou stavbou je drobná návesní kaple.[6]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Vesnice stávala v jihozápadní části Českého středohoří v nadmořské výšce 425 metrů mezi kopci Lysák a Zaječí vrch.[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 206 obyvatel (z toho 111 mužů), z nichž bylo šedesát Čechoslováků, 143 Němců a jeden cizinec. Většina lidí se hlásila k římskokatolické církvi, ale dva byli evangelíci, čtyři židé, jeden patřil k jiným nezjišťovaným církvím a 27 lidí bylo bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 232 obyvatel: 51 Čechoslováků, 180 Němců a jeden cizinec. Stále převládala římskokatolická většina, ale čtrnáct lidí patřilo k evangelickým církvím, jeden k církvi československé a dvanáct lidí bylo bez vyznání.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 160 | 163 | 171 | 169 | 169 | 206 | 232 | 105 | 101 | 61 |
| Domy | 34 | 35 | 35 | 35 | 37 | 34 | 38 | 42 | — | 18 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Razice. | ||||||||||
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]V centru vesnice stával obdélníkový areál hospodářského dvora se zámkem. Zámecká budova s okrouhlou nárožní věží bývala směrem do dvora patrová, zatímco severovýchodní vnější strana jen přízemní. Dovnitř se vstupovalo třemi vchody. Prostřední z nich byl tvořen segmentově klenutým portálem, nad nímž býval balkon. Druhý balkon býval v polovině výšky věže a tu zakončovala kuželková balustráda. Na jižní straně k zámku přiléhala hospodářská budova. Další hospodářské stavby stály na západní a severní straně dvora. Byly postaveny z masivního zdiva a na západě byly podepřeny pěticí mohutných pilířů.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Katastrální území Hetov [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2017-02-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-27.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hetov, s. 623.
- ↑ a b c d e f g h i Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hetov – zámek, s. 135.
- ↑ a b c d MACH, Karel; DVOŘÁK, Zdeněk; BORŠIOVÁ, Jana; VANÍKOVÁ, Anna; VANÍK, Jiří. Radovesická výsypka. Bílina: Bílinská přírodovědná společnost, 2022. 142 s. ISBN 978-80-905739-5-6. S. 43. Dále jen Radovesická výsypka (2022).
- ↑ Radovesická výsypka (2022), s. 45.
- ↑ Radovesická výsypka (2022), s. 46.
- ↑ Radovesická výsypka (2022), s. 42.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2024-07-24]. Kapitola Okres Teplice. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hetov na Wikimedia Commons
