Přeskočit na obsah

Luna 9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luna 9
COSPAR1966-006A
Katalogové číslo1954
Start31. ledna 1966, 11:41:37 UTC
KosmodromBajkonur
Nosná raketaMolnija-M
Stav objektupřistál na Měsíci
Přistání3. února 1966
ZánikPřistání
Zánik3. února 1966 18:45:30 UT
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR, OKB Lavočkina
DruhProgram Luna
ProgramE-6 lunar program
Hmotnost1583 kg
Oficiální webOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luna 9 (rusky Луна-9, někdy se o ní můžeme dočíst také jako o sondě Lunik 9, či 01954) byla první sondou ze Země, která měkce přistála na Měsíci.[1] Luna 9 startovala na svoji cestu k Měsíci dne 31. ledna 1966 v 11:45:00 UTC času ze Sovětského svazu a na povrch dosedla 3. února 1966 v 19:45:45 středoevropského času v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum).[2] Luna 9 poskytla kvalitní detailní snímky povrchu.

Celkově sonda vážila 1 580 kilogramů, z čehož automatický přistávací modul měl hmotnost 99 kilogramů. Do vesmíru byla sonda vynesena čtyřstupňovým raketovým nosičem A-2-E (Molnija) z kosmodromu Bajkonur.

Přistání

[editovat | editovat zdroj]
Šikmý pohled na Planitia Descensus, na Měsíci, obrácený k severu. Kráter Galilaei je největší kráter nad středem. Přibližné polohy míst přistání Luny 8 a Luny 9 jsou zobrazeny jako 8 a 9 v tomto pořadí.

První korekce dráhy byla provedena 1. února večer, druhá hodinu před dopadem ve výši 8300 km nad povrchem Měsíce. Pak řídící systém snížil rychlost pádu a v poslední fázi se od rakety oddělilo přístrojové pouzdro s ochranným obalem a dopadlo na povrch. Modul přistál v západní části Oceánu bouří (Oceanus Procellarum), přesně na souřadnicích 7,08 stupně severní selenografické šířky a 295,63 stupně východní selenografické délky, tedy nedaleko kráteru Cavalerius. Místo dostalo název Planitia Descensus.[1]

Plnění programu

[editovat | editovat zdroj]

Po přistání se otevřely čtyři lopatky – „okvětní lístky“ sondy, které měly za úkol sondu na měsíčním povrchu stabilizovat, aby mohla začít vysílat fotografie měsíčního povrchu zpět na Zem do řídícího střediska. Po stabilizaci se aktivovaly antény s pomocí zmíněných lopatek a tak přenos mohl být zahájen. Kvůli poloze Slunce byl zahájen až 4. února, poslední o den později. Sonda uskutečnila celkem šest rádiových relací v celkové době trvání 8 hodin a 5 minut.

Během této doby se podařilo sestavit tři krátké filmy s tematikou měsíční krajiny (jednalo se o zachycení nejbližšího okolí sondy, o nedaleké skály a o natočení 1,4 kilometry vzdáleného horizontu). Na snímcích byly pozorovány milimetrové podrobnosti povrchu. Sonda byla hermeticky uzavřený kontejner, který dále obsahoval na palubě vlastní zdroj energie, vědecké aparatury, hlavní kontrolní systém a kamerový systém.

Úspěšné přistání sondy definitivně potvrdil předpoklad, že povrch Měsíce je pevný[3] a že je tedy možné, aby se po něm procházeli lidé. Do této doby se totiž část odborné veřejnosti domnívala, že povrch Měsíce je sypký a že se každý předmět bude muset zákonitě do moře prachu potopit a případní návštěvníci by tak zahynuli. Poslední kontakt se sondou proběhl v 22:55 UT dne 6. února 1966.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
  2. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 231. 
  3. Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 235

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy