Luna 9
| Luna 9 | |
|---|---|
 | |
| COSPAR | 1966-006A |
| Katalogové číslo | 1954 |
| Start | 31. ledna 1966, 11:41:37 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Nosná raketa | Molnija-M |
| Stav objektu | přistál na Měsíci |
| Přistání | 3. února 1966 |
| Zánik | Přistání |
| Zánik | 3. února 1966 18:45:30 UT |
| Provozovatel | SSSR |
| Výrobce | SSSR, OKB Lavočkina |
| Druh | Program Luna |
| Program | E-6 lunar program |
| Hmotnost | 1583 kg |
| Oficiální web | Oficiální web |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luna 9 (rusky Луна-9, někdy se o ní můžeme dočíst také jako o sondě Lunik 9, či 01954) byla první sondou ze Země, která měkce přistála na Měsíci.[1] Luna 9 startovala na svoji cestu k Měsíci dne 31. ledna 1966 v 11:45:00 UTC času ze Sovětského svazu a na povrch dosedla 3. února 1966 v 19:45:45 středoevropského času v Oceánu bouří (Oceanus Procellarum).[2] Luna 9 poskytla kvalitní detailní snímky povrchu.
Celkově sonda vážila 1 580 kilogramů, z čehož automatický přistávací modul měl hmotnost 99 kilogramů. Do vesmíru byla sonda vynesena čtyřstupňovým raketovým nosičem A-2-E (Molnija) z kosmodromu Bajkonur.
Přistání
[editovat | editovat zdroj]
První korekce dráhy byla provedena 1. února večer, druhá hodinu před dopadem ve výši 8300 km nad povrchem Měsíce. Pak řídící systém snížil rychlost pádu a v poslední fázi se od rakety oddělilo přístrojové pouzdro s ochranným obalem a dopadlo na povrch. Modul přistál v západní části Oceánu bouří (Oceanus Procellarum), přesně na souřadnicích 7,08 stupně severní selenografické šířky a 295,63 stupně východní selenografické délky, tedy nedaleko kráteru Cavalerius. Místo dostalo název Planitia Descensus.[1]
Plnění programu
[editovat | editovat zdroj]Po přistání se otevřely čtyři lopatky – „okvětní lístky“ sondy, které měly za úkol sondu na měsíčním povrchu stabilizovat, aby mohla začít vysílat fotografie měsíčního povrchu zpět na Zem do řídícího střediska. Po stabilizaci se aktivovaly antény s pomocí zmíněných lopatek a tak přenos mohl být zahájen. Kvůli poloze Slunce byl zahájen až 4. února, poslední o den později. Sonda uskutečnila celkem šest rádiových relací v celkové době trvání 8 hodin a 5 minut.
Během této doby se podařilo sestavit tři krátké filmy s tematikou měsíční krajiny (jednalo se o zachycení nejbližšího okolí sondy, o nedaleké skály a o natočení 1,4 kilometry vzdáleného horizontu). Na snímcích byly pozorovány milimetrové podrobnosti povrchu. Sonda byla hermeticky uzavřený kontejner, který dále obsahoval na palubě vlastní zdroj energie, vědecké aparatury, hlavní kontrolní systém a kamerový systém.
Úspěšné přistání sondy definitivně potvrdil předpoklad, že povrch Měsíce je pevný[3] a že je tedy možné, aby se po něm procházeli lidé. Do této doby se totiž část odborné veřejnosti domnívala, že povrch Měsíce je sypký a že se každý předmět bude muset zákonitě do moře prachu potopit a případní návštěvníci by tak zahynuli. Poslední kontakt se sondou proběhl v 22:55 UT dne 6. února 1966.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 231.
- ↑ Malá encyklopedie kosmonautiky, s. 235
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luna 9 na Wikimedia Commons - Luna 9 na Space
- První obrázek z povrchu měsíce
