Přeskočit na obsah

Marijci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marijci
Folklorní skupina marijských horských žen, Marij-El.
Folklorní skupina marijských horských žen, Marij-El.
Populace
613 000
Rusko Ruská federace604 298 (2002) [1]
KazachstánKazachstán Kazachstán5 000 (1999)
UkrajinaUkrajina Ukrajina4 130 (2001) [2]
Jazyk(y)
Ruština, Marijština
Náboženství
Pravoslavná církev, pohanství
Východomarijské ženy v tradičních krojích – folklorní skupina Ervij

Marijci (též Čeremisové, rusky Марийцы) jsou ugrofinský národ žijící v Povolží. Většina Marijců žije v Marijsku a také v Tatarstánu a Baškortostánu. V roce 2002 se k marijské národnosti přihlásilo 604 298 občanů Ruské federace. Několik tisíc Marijců žije na Ukrajině a v Kazachstánu.

Marijci se kulturně dělí na Marijce horské, žijící podél pravého břehu Volhy, Marijce luční, žijící podél levého břehu Volhy a Marijce východní žijící převážně v Baškortostánu.[3]

Marijština náleží do finsko-volžských jazyků ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. V současností ji lingvisté dělí na čtyři dialekty: luční, horský, východní a severozápadní.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Marijci kromě pravoslaví vyznávají svoji tradiční pohanskou víru spočívající v uctívání přírody.

Tato víra – Kuga sorta (z překladu Velká svíce) vznikla v 19. století na vzdor proti christianizaci, avšak spolu s prastarými pohanskými prvky mísí i prvky křesťanství.[4]
Také se však setkáme s původním pohanským náboženstvím – Čimarii jüla – jde o polyteistický systém, z něhož později vzešel i výše popsaný synkretismus.[5]

Tradiční náboženské obřady se konají v hájích a lesích u obětních míst nazývaných keremet, kam lidé nosí obětiny v podobě různého jídla. Na nejvyšším místě marijského pantheonu stojí Bílý bůh – Jumo (kognát finského slova jumala znamenající „Bůh“)[6] či Oš Poro Kugu Jumo – Velký dobrý bílý Bůh.[5]

Většinu marijských náboženských společenství sdružuje hnutí Marij Jumyjúla.[5]

Významní Marijci

[editovat | editovat zdroj]
  1. Etnické skupiny Ruské federace - 2002. www.perepis2002.ru [online]. [cit. 2010-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-02. 
  2. Sčítání lidu 2001 - Ukrajina. www.ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2010-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-01. 
  3. Jazyky Evropy – Volžské jazyky
  4. Robert Winston: Člověk, Londýn: Dorling Kindersley, 2005. st. 397
  5. a b c HAVELKA, Ondřej: Cesta regionem Idel-Ural: historie, politika, náboženství : Náboženský infoservis, 13. 10. 2023
  6. Severské listy Archivováno 2. 7. 2007 na Wayback Machine. – výprava k jezeru Světlojar

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa. Praha: Mladá fronta, 1985. S. 191–192. 
  • ROPPONEN, Ville. Uralské okno. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. ISBN 978-80-7465-308-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
pFad - Phonifier reborn

Pfad - The Proxy pFad of © 2024 Garber Painting. All rights reserved.

Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.


Alternative Proxies:

Alternative Proxy

pFad Proxy

pFad v3 Proxy

pFad v4 Proxy