Olga Tokarczuková
| Olga Tokarczuková | |
|---|---|
 Olga Tokarczuková, 2018 | |
| Narození | 29. ledna 1962 (62 let) Sulechów, Polsko |
| Pseudonym | Natasza Borodin |
| Povolání | romanopiskyně, spisovatelka, psycholožka, básnířka, libretistka, vydavatelka, donátor a scenáristka |
| Vzdělání | psychologie, Varšavská univerzita |
| Alma mater | Faculty of Psychology, University of Warsaw (1980–1985) |
| Žánr | poezie, esej a historický román |
| Významná díla | Pravěk a jiné časy, Dům denní dům noční, Běguni |
| Ocenění | Pas Polityky (1996) Cena Kościelských (1997) Literární cena Nike (2008) Cena Samuela Bogumila Lindeho (2008) Slezský literární Laurel (2009) … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Partia Zieloni (od 2004) |
| Manžel(ka) | Roman Fingas (od 1985) Grzegorz Zygadło |
| Děti | Zbigniew Fingas[1] |
| Příbuzní | Tatiana Tokarczuk[2] (sourozenec) |
| Vlivy | Carl Gustav Jung William Blake |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olga Nawoja Tokarczuková[3] (* 29. ledna 1962 Sulechów, Lubušské vojvodství, Polsko)[4] je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů.
V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018.[5]
Od roku 1998 žije Olga Tokarczuková v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“.[6] V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT.[7]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Studium
[editovat | editovat zdroj]Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.
Politická příslušnost
[editovat | editovat zdroj]Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených.
Akademická činnost
[editovat | editovat zdroj]Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě.
Literární dílo
[editovat | editovat zdroj]Olga Tokarczuková bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům.[8][9]
- Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) – sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczukové
- Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) – debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczukovou okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
- E. E. (1995) – román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
- Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) – třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczukovou. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczukové
- Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) – sbírka tří příběhů
- Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) – kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
- Lalka i perła (2000) (Loutka a perla) – esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse[10]
- Opowieści wigilijne (2000) – svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
- Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) – sbírka krátkých povídek
- Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
- Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
- Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) – je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
- Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) – postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea „Pekelná přísloví“.
- Na námět této knihy vznikl v roce 2017 film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých[11]
- V roce 2022 zpracováno v Českém rozhlasu jako třídílný rozhlasový seriál Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Překlad Petr Vidlák, dramatizace Kristina Májová, hudba Miroslav Tóth, dramaturgie Renata Venclová, režii měla Izabela Schenková.[12]
- Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
- Księgi Jakubowe,[13] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
- Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 – Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[14]
- Empuzjon, 2022 – román, český překlad Empusion, Petr Vidlák, Host, Brno, 2023[15]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Olga Tokarczuková je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.
V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[16] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[17]
V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[18][19]
Český literární časopis A2 zařadil její román Knihy Jakubovy mezi nejlepší světové prózy po roce 2000.[20]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
- Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[21]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-12-10].
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-28].
- ↑ STOWARZYSZENIE KULTURALNE "GÓRY BABEL" | Rejestr.io. rejestr.io [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
- ↑ KOZIOŁ, Paweł. Olga Tokarczuk. Culture.pl [online]. 2014-11-21. Rozbor jejího literárního díla. Dostupné online.
- ↑ FLOOD, Alison. Olga Tokarczuk and Peter Handke win Nobel prizes in literature. The Guardian [online]. 2019-10-10 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. ISSN 0261-3077.
- ↑ OCZAK-STACH, Dorota. Literacki Nobel dla Olgi Tokarczuk. Pisarka niepokorna i zaangażowana. Czytelnicy ją uwielbiają, hejterzy grozili jej śmiercią. wyborcza.pl [online]. 2019-10-10 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ ULRYCHOVÁ, Tereza. Nobelistka odmítla poctu, měl ji dostat i biskup horlící proti LGBT. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online.
- ↑ PILÁTOVÁ, Markéta. Tři příběhy milovnice hub. Týdeník Respekt [online]. 2007-12-02 [cit. 2023-10-22]. Čís. 49. Dostupné online.
- ↑ ZAKOPALOVÁ, Lucie. Olga Tokarczuk. Týdeník Respekt [online]. 2019-10-13 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Olga Tokarczuk. Instytut Książki [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-23. (anglicky)
- ↑ Přes kosti mrtvých [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2022-01-31]. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÁ, Klára. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Jitka Smutná exceluje v nové hře podle výjimečného románu Olgy Tokarczukové [online]. Český rozhlas, 2022-01-30 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
- ↑ "Księgi Jakubowe" Olgi Tokarczuk - dzieło monumentalne. Polskieradio.pl (Trójka) [online]. 2014-10-23. + několik videí s autorkou. Dostupné online.
- ↑ Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. rozhlas.cz. 2016-01-12. Komorní hra o jedné situaci; překlad: Jiří Vondráček. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-15.
- ↑ Empusion – Olga Tokarczuková | Nakladatelství Host. www.hostbrno.cz [online]. HOST — vydavatelství, s. r. o. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Thoughts on the 2018 Man Booker International Prize winner [online]. The Man Booker Prize, 2018-05-22 [cit. 2018-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-25. (anglicky)
- ↑ TOKARCZUK, Olga. Běguni. Překlad Petr Vidlák a Pavel Peč. Brno: Host, 2008. 315 s. ISBN 978-80-7294-285-5.
- ↑ Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-10. Dostupné online.
- ↑ NEWS, Reuters Top. @Reuters [online]. 2019T4:04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nejlepší světové prózy od roku 2000. Advojka.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online.
- ↑ https://www.nobelprize.org/prizes/literature/2018/tokarczuk/104870-lecture-polish/
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Tokarczuková na Wikimedia Commons 
Osoba Olga Tokarczuková ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Tokarczuková
- Oficiální stránky
- Olga Tokarczuková na webu nakladatelství HOST
- Olga Tokarczuková: Dočasná havárie na ČRo Vltava
- Olga Tokarczuk, polská spisovatelka. Před půlnocí [online]. Česká televize, 2012-01-09 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online.
