Sojuz 35

Sojuz 35
Sojuz 35
Údaje o lodi
COSPAR	1980-027A
Hmotnost	6 800 kg
Údaje o letu
Volací znak	Днепр ("Dněpr")
Členů posádky	2
Datum startu	9. dubna 1980 13:38:22 UTC
Kosmodrom	Bajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa	LC1
Nosná raketa	Sojuz
Délka letu	55 d 01 h 28 m 1 s
Datum přistání	3. června 1980 15:06:23 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum	259,7 km
Perigeum	198 km
Sklon dráhy	51,64°
Doba oběhu	88,81 min
Počet oběhů	2 917
Navigace
	Předchozí; Sojuz T-1 Následující; Sojuz 36

Sojuz 35 byla kosmická loď SSSR z roku 1980, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 čtvrtou základní posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1980-027A a byl to 70. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl DNĚPR.^[1]

Posádka

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Leonid Popov, velitel lodě, Ukrajinec, 34 roků, první let
Valerij Rjumin, palubní inženýr, Rus, 40 roků, třetí let

Průběh letu

Start

Loď odstartovala 9. dubna 1980 po poledni z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 197 – 247 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na přední spojovací uzel stanice došlo 10. dubna 1980 a tentýž den oba kosmonauti přešli do Saljutu 6. V době jejich příletu měla za sebou stanice 2,5 roku existence na oběžné dráze Země. Po odletu předchozí stálé posádky (v níž byl Rjumin také) byla 7 měsíců prázdná, dva týdny před nimi se k ní automaticky připojila zásobovací loď Progress 8.

Práce na stanici

Oba kosmonauti stanici postupně uvedli do pracovního režimu a zároveň vypnuli část provozních systémů své lodě, se kterou přiletěli. Zahájili obvyklý pracovní den od 6 do 21 hodin. Nejdříve začali s překládkou nákladu s Progressu 8. Pak využili její motory k zvýšení dráhy celého komplexu (stanice plus dvě lodě) na 340 – 368 km s periodou 91 minut. Vyprázdněný Progress byl poté 25. dubna odeslán do atmosféry, kde zanikl. Již čtyři dny poté se ke stanici připojila další nákladní loď, Progress 9 s potřebným nákladem. O necelý měsíc později byla i ona využita pro opětné navýšení dráhy na 349 – 369 km nad Zemí. Vlivem tření o atmosféru Země totiž lodě klesaly zhruba 100 metrů za den. Progress 8 se odpojil 20. května 1980 a také on skončil v atmosféře nad Pacifikem. Vyjma prací spojených s manipulací nákladů se posádka věnovala plánovaným vědeckým experimentům a údržbě stanice.

Sojuz 35 se vrací

Ke stanici se v době pobytu stálé posádky připojily čtyři krátkodobé návštěvy a hned ta první se v Sojuzu 35 vrátila na Zem. Jednalo se o dvojici kosmonautů Valerij Kubasov a Maďar Bertalan Farkas, kteří na stanici byli v období 27. května až 3. června. Svou loď ponechali u stanice a se Sojuzem 35, který byl u stanice zaparkován již dva měsíce, odletěli zpět na Zem. Kabina Sojuzu 35 s nimi přistála měkce 3. června 1980 na území Kazachstánu. Jejich loď Sojuz 36 zůstala zaparkována 2 měsíce u stanice.

Další návštěvy

Dne 5. června 1980 Sojuz T-2, kosmonauti Jurij Malyšev, Vladimir Aksjonov, odlet 9. června 1980
Dne 1. července 1980 Progress 10 – nákladní loď, odpojila se 17. července 1980, když předtím posloužila ke zvýšení dráhy
Dne 24. července 1980 Sojuz 37, kosmonauti Viktor Gorbatko a Vietnamec Pham Tuan, odlet v Sojuzu 36 dne 31. července 1980.
Dne 19. září 1980 Sojuz 38 se sedmou mezinárodní posádkou z programu Interkosmos ve složení Jurij Romaněnko a Kubánec Arnaldo Tamayo Mendez. Ve své lodi se 26. září vrátili na Zem.
Dne 30. září 1980 se připojil zásobovací Progress 11. Dne 11. prosince po odpojení od stanice zaniká v atmosféře.

Konec rekordního letu

Posádka Popov, Rjumin svou misi ukončila 8. listopadu 1980 a dva dny poté 10. listopadu v lodi Sojuz 37 přistáli na území Kazachstánu. Jejich rekordně dlouhý let trval 4436 hodin, tedy 6 měsíců. Vykonali obrovské množství experimentů sami či s pomocí návštěv.^[2]^[1] Po jejich odletu stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze.

Zajímavosti

Rjumin již v době, kdy letěl na tuto misi, byl světovým rekordmanem v délce letu vesmírem. Po tomto letu své vedení upevnil s 8685 hodinami, když druhý v pořadí Rus Vladimir Kovaljonok měl na svém kontě 5194 hodin a první z Američanů byl Gerald Carr jen 2017 hodin pobytu na oběžné dráze.

Tento let následoval po pětileté sérii pouze sovětských misí, Američané od roku 1975 do vesmíru s lidmi nelétali. Závod o Měsíc již dříve vyhráli a v tomto období se připravovali na starty svých raketoplánů.

Konstrukce Sojuzu 35

Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč. 200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 312.
↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov, s. 171.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 35 na Wikimedia Commons
Na webu Kosmo
Na webu Space

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 312.

[Codr-2] CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov, s. 171.

[1]

[2]

Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam

Sojuz-MS (2016– )	MS-01 • MS-02 • MS-03 • MS-04 • MS-05 • MS-06 • MS-07 • MS-08 • MS-09 • MS-10 • MS-11 • MS-12 • MS-13 • MS-14 • MS-15 • MS-16 • MS-17 • MS-18 • MS-19 • MS-20 • MS-21 • MS-22 • MS-23 • MS-24 • MS-25 • MS-26 • MS-27 (plánováno) • MS-28 (plánováno)

Sojuz-TMA-M (2010–2016)	TMA-01M • TMA-02M • TMA-03M • TMA-04M • TMA-05M • TMA-06M • TMA-07M • TMA-08M • TMA-09M • TMA-10M • TMA-11M • TMA-12M • TMA-13M • TMA-14M • TMA-15M • TMA-16M • TMA-17M • TMA-18M • TMA-19M • TMA-20M

Sojuz-TMA (2003–2011)	TMA-1 • TMA-2 • TMA-3 • TMA-4 • TMA-5 • TMA-6 • TMA-7 • TMA-8 • TMA-9 • TMA-10 • TMA-11 • TMA-12 • TMA-13 • TMA-14 • TMA-15 • TMA-16 • TMA-17 • TMA-18 • TMA-19 • TMA-20 • TMA-21 • TMA-22

Sojuz-TM (1986–2003)	TM-2 • TM-3 • TM-4 • TM-5 • TM-6 • TM-7 • TM-8 • TM-9 • TM-10 • TM-11 • TM-12 • TM-13 • TM-14 • TM-15 • TM-16 • TM-17 • TM-18 • TM-19 • TM-20 • TM-21 • TM-22 • TM-23 • TM-24 • TM-25 • TM-26 • TM-27 • TM-28 • TM-29 • TM-30 • TM-31 • TM-32 • TM-33 • TM-34

Sojuz-T (1976–1986)	T-2 • T-3 • T-4 • T-5 • T-6 • T-7 • T-8 • T-9 • T-10-1 • T-10 • T-11 • T-12 • T-13 • T-14 • T-15

Sojuz 7K-TM (1975–1976)	16 • 19 • 22

Sojuz 7K-T (1973–1981)	12 • 13 • 14 • 15 • 17 • 18a • 18 • 20 • 21 • 23 • 24 • 25 • 26 • 27 • 28 • 29 • 30 • 31 • 32 • 33 • 34 • 35 • 36 • 37 • 38 • 39 • 40

Sojuz 7K-OKS (1971)	10 • 11

Sojuz 7K-OK (1966–1971)	1 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7 • 8 • 9

Nepilotované	Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496 • Kosmos 573 • Kosmos 613 • Kosmos 638 • Kosmos 670 • Kosmos 672 • Kosmos 772 • Kosmos 869 • Kosmos 1001 • Kosmos 1074 • Sojuz 20 • Sojuz T-1 • Sojuz TM-1

Sojuz 7K-L1 (1966–1970)	viz program Zond