druh

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • druh

podstatné jméno (1)

[editovat]
  • rod mužský životný

etymologie

[editovat]

Ve významu „společník“ lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, vyvinuté z praslovanského *drugъ, pocházejícího z indoevropského *dhrougho- (asi „člen vojenské družiny“).[1]

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ druh druzi / druhové
genitiv druha druhů
dativ druhu / druhovi druhům
akuzativ druha druhy
vokativ druhu druzi / druhové
lokál druhu / druhovi druzích
instrumentál druhem druhy

význam

[editovat]
  1. společník, přítel
    • Promluvil k druhům v boji.
  2. muž žijící se ženou ve společné domácnosti mimo manželství

překlady

[editovat]
  1. společník, přítel
  2. muž ženy

synonyma

[editovat]
  1. společník, přítel, kamarád, brach
  2. muž, partner, přítel

související

[editovat]

podstatné jméno (2)

[editovat]
  • rod mužský neživotný

etymologie

[editovat]

Ve významu „sorta“ se vyvinulo jen v češtině a slovenštině ze spojení toho druh, např. ten nůž je mého druh („ten nůž je stejný jako můj“), které se později pozměnilo na toho druhu, z čehož se posléze vyabstrahoval nový význam.[2][3]

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ druh druhy
genitiv druhu druhů
dativ druhu druhům
akuzativ druh druhy
vokativ druhu druhy
lokál druhu druzích
instrumentál druhem druhy

význam

[editovat]
  1. způsob, charakter, forma, souhrn specifických vlastností, typ
    • Je to zločinec nejhoršího druhu.
  2. skupina jednotlivin shodující se v podstatných znacích
    • Systematika se zabývá tříděním druhů rostlin.
    • Čeština rozlišuje 10 druhů slov.

překlady

[editovat]
  1. typ
  2. skupina, sorta

synonyma

[editovat]
  1. charakter, forma, typ, zrno, ražení
  2. odrůda, skupina, sorta, žánr

související

[editovat]

slovenština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

podstatné jméno (1)

[editovat]
  • rod mužský životný

etymologie

[editovat]

Ve významu „společník“ lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích, vyvinuté z praslovanského *drugъ, pocházejícího z indoevropského *dhrougho- (asi „člen vojenské družiny“).

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ druh druhovia
genitiv druha druhov
dativ druhovi druhom
akuzativ druha druhov
lokál druhovi druhoch
instrumentál druhom druhmi

význam

[editovat]
  1. společník, přítel
    • Prehovoril k druhom v boji.
  2. muž žijící se ženou ve společné domácnosti mimo manželství

synonyma

[editovat]
  1. priateľ, spoločník, kamarát
  2. muž, partner, priateľ

související

[editovat]

podstatné jméno (2)

[editovat]
  • rod mužský neživotný

etymologie

[editovat]

Ve významu „sorta“ se vyvinulo jen v češtině a slovenštině ze spojení toho druh, např. ten nůž je mého druh („ten nůž je stejný jako můj“), které se později pozměnilo na toho druhu, z čehož se posléze vyabstrahoval nový význam.

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ druh druhy
genitiv druhu druhov
dativ druhu druhom
akuzativ druh druhy
lokál druhu druhoch
instrumentál druhom druhmi

význam

[editovat]
  1. způsob, charakter, forma, souhrn specifických vlastností, typ
    • Človek svojho druhu.
    • Druh lepidla.
  2. skupina jednotlivin shodující se v podstatných znacích
    • Taxonómia klasifikuje živých organizmov do hierarchicky usporiadaných kategórií, ako sú druhy.

synonyma

[editovat]
  1. typ
  2. sorta, odroda, kultivar, žáner

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „druh1“, s. 146.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „druh2“, s. 146.
  3. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „druh“, s. 130.

externí odkazy

[editovat]