Bakalarska Prace
Bakalarska Prace
Bakalarska Prace
FAKULTA PEDAGOGICKÁ
KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
Barbora Höllová
Český jazyk se zaměřením na vzdělávání
...................................................
vlastnoruční podpis
Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce PaedDr. Jitce Málkové, Ph.D.
za podporu a vstřícnost při psaní bakalářské práce a samozřejmě za užitečné rady,
konzultace a odborné vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům,
kteří si našli čas a poskytli mi cenný jazykový materiál k analýze. Velké díky patří bývalému
policistovi Zdeňku Kopeckému a domažlickému policistovi Petru Šerlovskému, bez jejichž
pomoci a odborných rad bych se neobešla.
OBSAH
1 ÚVOD .............................................................................................................................................. 3
2 METODIKA A CÍLE............................................................................................................................... 4
3 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................................................. 6
3.1 STRATIFIKACE NÁRODNÍHO JAZYKA ................................................................................................ 6
3.1.1 Strukturní útvary národního jazyka ........................................................................... 7
3.1.1.1 Spisovný jazyk .................................................................................................................. 7
3.1.1.2 Obecná čeština ................................................................................................................. 8
3.1.1.3 Dialekt a interdialekt ........................................................................................................ 8
3.1.2 Nestrukturní útvary ................................................................................................... 9
3.1.2.1 Sociolekt ........................................................................................................................... 9
3.1.2.2 Argot ................................................................................................................................ 9
3.1.2.3 Profesní mluva ............................................................................................................... 10
3.2 SLANG ................................................................................................................................... 11
3.3 POLICIE ČR ............................................................................................................................. 13
3.3.1 Legislativa ................................................................................................................ 13
3.3.2 Integrovaný záchranný systém ................................................................................ 15
3.4 ZPŮSOBY TVOŘENÍ SLANGOVÝCH VÝRAZŮ ..................................................................................... 16
3.5 POSTUPY TRANSFORMAČNÍ ........................................................................................................ 16
3.5.1 Odvozování .............................................................................................................. 16
3.5.1.1 Odvozená podstatná jména ........................................................................................... 16
3.5.1.2 Odvozená slovesa........................................................................................................... 17
3.5.1.3 Odvozená přídavná jména ............................................................................................. 17
3.5.2 Skládání.................................................................................................................... 17
3.5.3 Zkracování................................................................................................................ 18
3.5.4 Mechanické krácení ................................................................................................. 18
3.5.5 Překrucování ............................................................................................................ 18
3.5.6 Univerbizace ............................................................................................................ 18
3.6 POSTUPY TRANSPOZIČNÍ............................................................................................................ 19
3.6.1 Metaforizace............................................................................................................ 19
3.6.2 Metonymizace ......................................................................................................... 19
3.6.3 Víceslovná pojmenování .......................................................................................... 19
3.6.4 Přejímání z cizích jazyků .......................................................................................... 19
4 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................................. 21
4.1 KOMUNIKACE POLICISTŮ ........................................................................................................... 21
4.2 VZTAH POLICEJNÍHO A VOJENSKÉHO SLANGU ................................................................................ 23
4.3 VZTAH POLICEJNÍHO A KRIMINÁLNÍHO SLANGU .............................................................................. 25
4.4 SÉMANTICKÉ KRITÉRIUM ........................................................................................................... 27
4.4.1 Názvy nástrojů a pomůcek ...................................................................................... 27
4.4.2 Názvy osob............................................................................................................... 27
4.4.3 Názvy pracovních činností, dějů a jejich výsledků ................................................... 27
4.4.4 Názvy objektů a pracovišť........................................................................................ 28
4.4.5 Názvy jiné................................................................................................................. 28
4.5 SLOVNĚDRUHOVÉ KRITÉRIUM..................................................................................................... 29
4.5.1 Substantiva .............................................................................................................. 29
4.5.2 Adjektiva .................................................................................................................. 29
4.5.3 Verba ....................................................................................................................... 29
4.6 ONOMAZIOLOGICKÉ KRITÉRIUM ................................................................................................. 30
4.6.1 Derivace sufixální ..................................................................................................... 30
1
OBSAH
2
ÚVOD
1 ÚVOD
3
METODIKA A CÍLE
2 METODIKA A CÍLE
Při shromažďování výrazů jsem oslovila několik příslušníků Policie České republiky,
a to hned z několika věkových kategorií pro různorodost nasbíraného jazykového materiálu.
Rozhovor jsem vedla s pěti respondenty, vždy jen s muži, kteří mi poskytli nejen používané
slangové výrazy, ale snažili se mi přiblížit svou práci komplexně. Zhruba 30 respondentů
jsem oslovila prostřednictvím dotazníkového šetření.
Jazykový materiál, který by byl vhodný pro následnou jazykovou analýzu a sestavení
reprezentativního slovníku, jsem získávala v období od července 2021 do října 2021.
Veškeré výrazy jsem získala z různých koutů České republiky, ale největší část pochází
z Plzeňského kraje. Celkem se podařilo nasbírat přibližně 190 výrazů, včetně užívaných
frází.
Následně byla provedena jazyková analýza. Při koncipování práce jsem stanovila
několik hypotéz. První hypotéza, ačkoliv zřejmá, se týká převládajících složek v jazykovém
materiálu. Domnívám se, že v načerpaném jazykovém materiálu budou převažujícím
slovním druhem substantiva, která budou často expresivně zabarvená. Převažovat budou
jednoznačně jednoslovné výrazy, neboť si můžeme všimnout, že pojmy jsou zkracovány
pro rychlejší dorozumívání, což souvisí s univerbizací jako projevem jazykové ekonomie.
Převažující onomaziologický postup pravděpodobně bude derivace. Pracuji také s druhou
hypotézou – ačkoliv bychom to očekávali, tak policejní slang nevychází z vojenského slangu
v takové míře, jak tomu bylo v minulém století a má málo společného s kriminálním
slangem, ačkoliv si jsou tato dvě prostředí poměrně blízká. Zároveň jsem se ve své třetí
hypotéze zaměřila na krátké porovnání mluvy policistů České republiky a dalších členů
Integrovaného záchranného systému, abych zjistila, jestli se objevují nějaké společné rysy
nebo výrazy, které se používají pro komunikaci mezi jednotlivými službami. Očekávám,
že by některé pojmy mohly být společné pro policisty a hasiče, protože jejich práce je
podle mého úsudku bližší než např. se záchrannou službou.
1
PŘIKRYLOVÁ, J. K současnému policejnímu slangu. 2012.
4
METODIKA A CÍLE
5
TEORETICKÁ ČÁST
3 TEORETICKÁ ČÁST
Český jazyk řadíme do rodiny indoevropských jazyků, mezi které patří jazyky
germánské, románské, keltské, baltské, řečtina, albánština a samozřejmě jazyky slovanské.
Tyto jazyky dále dělíme na západoslovanské, východoslovanské a jihoslovanské.
Indoevropské jazyky zahrnují také indický jazyk, íránské jazyky nebo arménštinu.2 Kromě
toho, že český národní jazyk řadíme mezi indoevropské jazyky, tak patří také mezi
slovanské, konkrétně západoslovanské jazyky, společně s polštinou nebo slovenštinou.
Mimo jiné přísluší k jazykům flexivním, které jsou charakterizované ohýbáním.
Český národní jazyk je jazyk obyvatel na území Čech, Moravy a Slezska, ale také
příslušníků národa, kteří žijí v zahraničí. Představuje široké spektrum jazykových
prostředků, na které můžeme pohlížet z různých aspektů.3
Josef Václav Bečka chápe pojetí národního jazyka jako útvar, jenž je národu
společný, ale není jednotný, protože je dále rozvrstven na jazyk lidový a spisovný. Lidový
jazyk představuje útvar zahrnující jednotlivá nářečí, jejichž rozdíly se stírají,
a právě díky takovému procesu vznikají útvary nadnářeční. Z lidového jazyka se postupně
vyvinula spisovná podoba češtiny pro potřeby vyjádření vyšších společenských potřeb.4
Jan Chloupek vymezuje termín národní jazyk jako: „soubor jazykových útvarů,
které využívají příslušníci jednoho národa s cílem dorozumívat se mezi sebou. Jednotlivé
jazykové útvary si jsou navzájem blízké, působí na sebe a podléhají společenským
tendencím.“5 Jazyk podléhá nejen společenským tendencím, ale také celkovému vývoji
společnosti – oba tyto faktory jsou podmíněny politickou, kulturní i ekonomickou situací.
2
ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. 2000, s. 28.
3
Tamtéž, s. 20, 27.
4
BEČKA, J. Česká stylistika. 1992, s. 8, 9.
5
CHLOUPEK, J. Aspekty dialektu. 1971, s. 10.
6
ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 2003, s. 45.
6
TEORETICKÁ ČÁST
v průběhu historického vývoje, zkoumá primární vztahy a sociální jevy nebo okolnosti, které
jazyk formují.
Národní jazyk zahrnuje všechny podoby jazyka, které se v mluvě využívají, tedy
spisovný jazyk, obecnou češtinu, nářečí, slangy, argot. Všechny výše zmíněné útvary mají
svou normu, tj. ustálená jazyková pravidla a prostředky užívání. Na rozdíl od spisovného
jazyka nemají ostatní útvary normu kodifikovanou, tedy zanesenou ve slovnících,
mluvnicích, pravidlech českého pravopisu a pravidlech české výslovnosti. Kodifikace se
na rozdíl od normy nemění, je stálá v čase.7
Jednotlivé formy národního jazyka jsou tvořeny buď úplnou jazykovou strukturou
(strukturní útvary), nebo nemají vlastní strukturu v jazykových vrstvách (nestrukturní
útvary, popř. poloútvary). Mezi strukturní útvary patří spisovná čeština, obecná čeština,
dialekty a interdialekty. Tyto útvary můžeme dále dělit na standardní (spisovná čeština)
a nestandardní (obecná čeština, dialekty, interdialekty). Nestrukturní útvary zahrnují slang
a argot, které souhrnně můžeme označit jako sociolekt.8
7
ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. 2000, s. 24, 25.
8
KRČMOVÁ, M., CHLOUPEK J.: NÁRODNÍ JAZYK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová
(eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁRODNÍ JAZYK.
9
ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 2003, s. 45, 46.
7
TEORETICKÁ ČÁST
podobě spisovného jazyka se mísí prvky nespisovné a neutrální slovní zásoby a mnohdy
může aktivní užití spisovného jazyka znít nepřirozeně.10
Obecná čeština vystupuje na území Čech a západní Moravy jako tzv. „třetí standard“.
Tento útvar řadíme mezi nespisovné útvary. Obecná čeština se vyvíjela ze středočeského
nářečí, ale postupně ztratila tyto interdialektické charakteristiky a začala pronikat i do jiných
oblastí, jako je např. beletrie.11 Obecná čeština není vázaná normou, a proto dochází
k rychlejšímu vývoji než v kterékoliv jiné vrstvě. S tímto rychlým vývojem souvisí postupné
pronikání lexika z roviny obecné češtiny do roviny spisovného jazyka. Dnes již vnímáme
tento posun také mezi slangem a obecnou češtinou.
Interdialekt je definován jako konečná fáze dialektu, která ztrácí své kvality.
Ačkoliv nacházíme mnoho rozdílných rysů mezi dialektem a interdialektem, jedno mají
10
ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. 2000, s. 24.
11
ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 2003, s. 51.
12
ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. 2000, s. 25.
8
TEORETICKÁ ČÁST
3.1.2.1 Sociolekt
3.1.2.2 Argot
Argot byl v minulosti označován jako hantýrka nebo žargon. Jedná se o jazykový
útvar charakteristický pro skupiny sociálně izolované nebo společensky vyčleněné.
Na území Čech se můžeme setkat s argotem tzv. „pražské galerky“, na Moravě je všeobecně
známá „brněnská plotňáčtina“, jejíž název vzešel z názvu Plotní ulice, kde se setkávali
představitelé tohoto argotu. Od počátku se argot, stejně jako dialekty, promítal v mluvené
podobě jazyka, ale existují důkazy o užívání různých znaků a obrázkových písmen,
které byly s argotem ztotožňovány.15
13
ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 2003, s. 50.
14
HUBÁČEK J., KRČMOVÁ M. (2017): SOCIOLEKT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová
(eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SOCIOLEKT.
15
ČECHOVÁ, M. Čeština – řeč a jazyk. 2000, s. 26.
16
Tamtéž
9
TEORETICKÁ ČÁST
před nežádoucím adresátem smysl sdělení. V tomto směru je tedy argot výrazně bližší
profesní mluvě než slangu.“17
17
Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni ve dnech 26.-27. února
2008. V Plzni: Pedagogická fakulta ZČU. 2008., s. 28.
18
ČECHOVÁ, M. Současná česká stylistika. 2003, s. 53, 54.
10
TEORETICKÁ ČÁST
3.2 SLANG
Slang patří mezi nespisovné útvary a jeho specifickými rysy se zabývá sociální
dialektologie snažící se o co nejpřesnější definici samotného pojmu, ale především
o výklad základních znaků. Vymezení pojmu slang je složitá disciplína, což dokazuje i fakt,
že pro pojem se vžilo mnoho dalších synonymních výrazů – sociální nářečí, společenské
nářečí, společenská mluva apod. Jednotlivé výrazy jsou používány pro označení
již pojmenovaného, ale projevuje se zde snaha o jazykovou hravost a jedinečnost.19
Pro definici slangu je podstatné prostředí, ve kterém se slang vyskytuje. Podle tohoto
kritéria rozlišujeme slang profesní a zájmový. Slang profesní je charakteristický
pro pracovní prostředí na konkrétním místě. Pro potřeby této oblasti předpokládáme,
že výrazy budou jasné a stručné, aby nedocházelo k nedorozumění a nesrozumitelnosti,
a zároveň zde najdeme méně expresivních výrazů. Expresivnost a jazyková hra bude naopak
typická pro zájmový slang, který je založen na emocionalitě a osobitém přístupu.20
Pro profesní slang jsou příznačné termíny, jež jsou motivovány pojmenovávací
potřebou. Zájmový slang je plný synonymních výrazů, které jsou motivovány vztahem
ke skutečnosti. Projevuje se zde úsilí skupiny vytvářet nová, originální a vtipná
pojmenování, včetně užití metaforických vyjádření. Obě tato pojetí mají neostrou hranici,
která může být překročena, protože i v rámci profesní mluvy se mohou objevovat výrazy
pojmenovávající různé prostředky a nástroje, s kterými přijdou členové skupiny do kontaktu
a mají k nim blízký vztah. Výsledkem tedy je, že výrazy těchto povah mohou volně
přecházet mezi útvary.21
Jaroslav Suk definuje slang jako: „mluvu skupinovou, mající zvláštní lexikální
rejstřík, označující především předměty, osoby, jevy atd. pro život mimo skupinu netypické,
sloužící pro komunikaci uvnitř skupiny a často i k vydělení dané skupiny od ostatní
společnosti, tedy mající funkci integrující.“22 Rozlišujeme celou řadu zájmových
i profesních slangů, které se navzájem od sebe v rámci svých utváření příliš neliší. Při tvoření
nových slov existují postupy přinášející nové, z počátku velice expresivní slangismy,
které postupně svou expresivitu ztrácí.
19
HUBÁČEK, J. Malý slovník českých slangů. 1988, s. 6.
20
Tamtéž, s. 7–9.
21
KŘÍSTEK, V. Poznámky k problematice argotu a slangů. In: Slovo a slovesnost, ročník 34 (1973), číslo 1,
s. 98–103.
22
SUK, J. Několik slangových slovníků: současný český kriminální slang, slang chartistů, slang
profesionálních řidičů, slang teplárenských zaměstnanců, vojenský slang. 1993, s. 8–9.
11
TEORETICKÁ ČÁST
Problematikou slangu se zabýval také Jaroslav Hubáček, jenž původ slova slang
klade do 18. století do oblasti dnešní Anglie. Slovo pravděpodobně vychází z anglického
označení s’language, což původně byl výraz pro vulgární jazyk. Existují ale další úvahy
o původu odkazující nás také na cizí vlivy, jako je např. cikánština nebo norština.
Jak už bylo řečeno, slang je příznačný pro různá prostředí a každé prostředí má svou vlastní
terminologii, s kterou pracuje.23
23
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1979, s. 9.
24
Tamtéž s. 19.
25
Tamtéž s. 26.
26
HUBÁČEK, J., KRČMOVÁ, M. (2017): SOCIOLEKT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová
(eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SOCIOLEKT.
12
TEORETICKÁ ČÁST
3.3 POLICIE ČR
3.3.1 LEGISLATIVA
Analyzovat celý zákon o Policii ČR by bylo velice obtížné, přesto bychom vyzdvihli
několik důležitých bodů. S prací policistů je spjata řada povinností, mezi které patří
zdvořilost, iniciativa, přiměřenost postupu, poučování, ale také prokazování příslušnosti,
a to prostřednictvím služebního stejnokroje, průkazu nebo odznaku, jenž je dále doplněn
o identifikační číslo. Policisté také úzce spolupracují s ozbrojenými silami, bezpečnostními
sbory a dalšími orgány veřejné správy.
27
Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii ČR.
13
TEORETICKÁ ČÁST
Vzhledem k tomu, že se práce zabývá policejním slangem, který byl získán v oblasti
Plzeňského kraje, považujeme za důležité představit specifika Krajského ředitelství policie
právě této oblasti. V České republice je zřízeno 14 krajských ředitelství policie, což souvisí
s územním rozdělením republiky na 14 samosprávných krajů. Krajské ředitelství vede
krajský ředitel. Personální odbory, odbor vnitřní kontroly a integrované operační středisko
podléhají ředitelství. Ve sféře ředitelství navíc fungují kriminální policie a vyšetřování,
pořádková služba, dopravní a cizinecká policie a služba policie pro zbraně a bezpečnostní
materiál.29 Plzeňský kraj je rozdělen do sedmi okresů: Plzeň–město, Plzeň–jih, Plzeň–sever,
Rokycany, Klatovy, Domažlice, Tachov. Přímo v Plzni bylo vybudováno Městské ředitelství
policie a pro Plzeň–jih a Plzeň–sever byl vytvořen územní odbor Plzeň–venkov.30
28
Policie České republiky: Police of the Czech Republic. 2017, s. 12.
29
Tamtéž, s. 86.
30
Tamtéž, s. 100.
14
TEORETICKÁ ČÁST
Během zásahu jsou všechny složky systému pod vedením velitele zásahu, popřípadě
jiných činitelů jako např. starosta obce nebo hejtman kraje. Do řízení zásahu může vstoupit
také ministerstvo vnitra, a to v případě nouzového stavu, stavu ohrožení nebo válečného
stavu. V rámci komunikace jsou důležitá funkční operační a informační střediska pracující
se získanými informacemi a zprávami o mimořádných událostech. Tato střediska fungují
pod vedením pověřených orgánů a zabezpečují plynulý průběh akce.
31
Zákon č. 239/2000 Sb. o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů.
15
TEORETICKÁ ČÁST
3.5.1 ODVOZOVÁNÍ
Názvy osob
32
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1981, s. 163.
16
TEORETICKÁ ČÁST
Názvy prostředků
Jedná se o rozsáhlou skupinu, která je tvořena odvozeninami z deverbativ,
které představují přípony -ák, -ka, -čka, popř. z denominativ, u kterých pracujeme
s příponami -ák, -ka, -ovka (blafák, kontrolka, lapačka).
Názvy zdrobnělé
Tato skupina zahrnuje výrazy s expresivitou. Využívá se přípon -ek, -ík, -íčko
(dělňásek, majzlík, laníčko).
Názvy dějů
Názvy dějů se tvoří jako substantiva slovesná prostřednictvím přípon -ní, -tí, -izace,
-ismus, -ctví (faulování, ofajfkování, exnutí, upísknutí).
3.5.2 SKLÁDÁNÍ
33
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1981, s. 163–166.
34
Tamtéž, s. 166.
17
TEORETICKÁ ČÁST
3.5.3 ZKRACOVÁNÍ
Při zkracování (abreviaci) vznikají slova zkratková (diamant, bezák, brt) a iniciálové
zkratky (opuj, vuml, elvété). Zkracování má blízko k tzv. překrucování, při kterém je
primární význam slova pozměněn.35 Užitečnost zkracování je znatelná,
protože prostřednictvím tohoto postupu dokážeme vytvářet jednodušší pojmenování,
která jsou projevem jazykové ekonomie.
3.5.5 PŘEKRUCOVÁNÍ
3.5.6 UNIVERBIZACE
35
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1981, s. 166.
36
Tamtéž
37
Tamtéž
38
HLADKÁ, Z. (2017): UNIVERBIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.),
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/UNIVERBIZACE.
18
TEORETICKÁ ČÁST
3.6.1 METAFORIZACE
3.6.2 METONYMIZACE
Přejímáním z cizích jazyků jsou výrazy různě modifikovány pro potřeby konkrétního
jazyka, a to z hlediska morfologie i fonetiky. Existuje řada důvodů, proč dochází k přejímání
39
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1981, s. 167.
40
Tamtéž, s. 167–168.
41
Tamtéž, s. 169–170.
42
Tamtéž, s. 170–171.
19
TEORETICKÁ ČÁST
z cizích jazyků – chybějící, nebo dokonce neexistující terminologie pro daný obor, snaha
o jednoduchost a efektivnost apod. V minulosti bylo mnoho výrazů přejato z němčiny,
což souvisí s historickým vývojem českých zemí (mašinkvér, dýzna, hašple, lágr, pakunk,
hapták, untrman). Tyto výrazy pronikaly do různých oblastí života v menší či větší míře
(průmysl) a dodnes jsou uchovány v povědomí spíše starších generací. V dnešní době je
dominantním jazykem angličtina, a proto je logické, že také odsud přichází mnoho nových
výrazů (brejk, faul, tent), ale cítíme také vliv z ruštiny (pasport, politruk, samochodka).
Okrajově jsou to výrazy z italštiny (šotolina, kápo, dón) nebo z latiny (exnout, recese).43
Výrazy pronikající do českého jazyka mají specifické skloňování, a proto často směřujeme
k počeštění výrazů, při kterém mnohdy dochází k úpravě pravopisu pro naše potřeby. Dá se
předpokládat, že s dnešní dostupností vzdělání, ale také s nabídkou jazykových kurzů, bude
docházet k přejímání ještě ve větší míře, a to dokonce z doposud méně známých exotických
jazyků.
43
HUBÁČEK, J. O českých slanzích. 1981, s. 171–172.
20
PRAKTICKÁ ČÁST
4 PRAKTICKÁ ČÁST
V rámci policejního slangu objevíme výrazy, které již mají svou tradici a jsou
využívané po dlouhou dobu, proto někdy mluvíme až o historismech. Na druhé straně se
21
PRAKTICKÁ ČÁST
ale objevují neologismy související s modernizací prostředí. Policejní slang se obecně rychle
vyvíjí, což souvisí s nově nastupujícími trendy – ať už mluvíme o různých specializacích,
moderních technologiích, ale také o nových metodách zločineckých aktivit.44
44
PŘIKRYLOVÁ, J. Stručně o komunikaci policistů, zejména o policejním slangu. In: Naše řeč, ročník 98
(2015), číslo 5, s. 243–151.
22
PRAKTICKÁ ČÁST
Podobně jako o policejním slangu, tak ani o vojenském slangu nejsou téměř žádné
aktuální výzkumné práce. Naposledy se více problematikou zabýval František Oberpfalcer
ve své stati, která je ale pro dnešní účely zastaralá, protože pochází z roku 1934. Vojenský
slang řadíme k poloútvarům národního jazyka využívaný především v polooficiální
komunikace, a to v rámci vojenského prostředí. Slovní zásobu vojenského prostředí lze
rozdělit na vojenský slang obecný, jenž se učí každý voják, neboť je důležitý pro celkové
fungování ve službě (atombordel, basman, hapták, včelka, žold), a na vojenský slang
speciální, jenž je spjat s určitou oblastí, jako je např. chemická odbornost (čévéčkář,
emdézetka, chápéčko).45
Dále můžeme slovní zásobu rozdělit na profesní, která je využívána při běžných
odborných činnostech, a slovní zásobu expresivní obsahující výrazy neodborné, hodnotící.
Profesní výrazy jsou motivovány univerbizací. Pro tuto vrstvu jsou příznačné zkratky
a zkratková slova, která jsou utvořena prostřednictvím derivace základních iniciálových
zkratek – kávéče (kancelář velitele čety), zetvéče (zástupce velitele čety), pédépéčko
(pojízdný dezaktivační přístroj). Derivací se tvoří názvy nejčastěji s příponami
-ista, -ář. Složené výrazy patří do skupiny expresivních vyjádření, např. bigošautobus
(obrněný transportér užívaný motostřelci), blátošlap (motostřelec).46
Vztah policejního slangu a slangu vojenského je dán historickými reáliemi, ale také
blízkostí prostředí. Policie České republiky a Armáda České republiky představují hlavní
složky ozbrojených sil České republiky. Obě složky si jsou blízké určitými činnostmi, které
vykonávají, ale také zbraněmi a technikami, s kterými přicházejí do kontaktu, i jejich
hodnostní označení vychází ze stejného základu. Podobnost shledáváme i v legislativě,
která je spjata konkrétními právy a povinnostmi. Není tedy pochyb, že si tyto dvě oblasti
nejsou vzdálené. Navíc můžeme předpokládat, že tento vztah bude mít své důsledky v oblasti
slangových výrazů a jednotlivých slovotvorných postupů. Toto tvrzení potvrzuje práce
Jaroslava Hubáčka O českých slanzích (viz výše). Výrazy dostávající se v minulosti
z vojenského slangu do slangu policejního, setrvávají v některých oblastech dodnes,
ale jejich přítomnost je značně omezená (autař, akce jehla, barák, elpíčko, guma, hapták,
lítačka, sborka, stojka, ucho, zobák).
45
NEKVAPIL, J. K dnešnímu stavu vojenského slangu. In: Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo 3, s. 130-141.
46
Tamtéž
23
PRAKTICKÁ ČÁST
Existují také výrazy, které jsou pro obě prostředí charakteristické, mají dlouholetou
tradici, ale z hlediska jazykového stojí již na hranici, neboť výrazy pronikly nebo stále
pronikají do běžné mluvy (atombordel, bonzovat, bufet, kanady, maskáč, zašívárna, zašít
se).
24
PRAKTICKÁ ČÁST
Kriminální slang, někdy spojován s vězeňským slangem, bývá pro okolní svět
nesrozumitelný, přestože není primární funkcí utajení. Vězeňský slang je z prostředí věznic,
kdežto kriminální slang je spjat s různými kriminálními činnostmi pachatelů. Právě
o charakteristických rysech obou prostředí nás spravuje Policie ČR, která zároveň
shromažďuje lexikální materiál pachatelů a delikventů sloužící mimo jiné i jazykovědcům
k podrobnější analýze.47
Po prostudování kriminálního slangu, který zpracoval Jaroslav Suk v roce 1993, jsme
došli k závěru, že stále existuje pestrá škála výrazů, které pronikly do policejního slangu
47
HUGO, J., ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost:
historie a původ slov. 2006, s. 25.
48
SUK, J. Několik slangových slovníků: současný český kriminální slang, slang chartistů, slang
profesionálních řidičů, slang teplárenských zaměstnanců, vojenský slang. 1993, s. 18, 28, 30.
49
Tamtéž, s. 31, 32, 34.
25
PRAKTICKÁ ČÁST
26
PRAKTICKÁ ČÁST
Tato skupina zahrnuje pestrou škálu výrazů označujících nástroje a přístroje nejen
samotných příslušníků ČR, ale i různé prostředky k páchání trestné činnosti, jež pachatelé
využívají (buchna, pichna, varna). Skupina označuje např. pomůcky při policejní činnosti
(blesky, červeňák, čezeta, dobytčák, donucovák, empice, federál, filcka, flobertka, fňukna,
hlídkovka, kasr, kontrolák, krochna, parkovačka, pětasedma, placka, teleskopák, vuml,
zobání), oděvy a části oděvů (čerňáky, krajky, šňůry, taktika), popřípadě pomůcky využívané
během vyšetřování, které mohou posloužit jako důkazní materiál (daktylka, drak, drégr,
foníček, lízátko, pachovky).
Do této skupiny patří výrazy označující policejní činnost, nebo činnost pachatelů.
U policistů se většinou jedná o činnost související s jednotlivými kroky při jednání
s pachateli, popř. o činnost, která vede k dopadení pachatele (akce jehla, avéčko, débéáčko,
domácí rozdíka, domovka, étéřetko, filcovat, fyzická, káóčko, mačkat, obout, odstrojit,
okasrovat, oplackovat, pokropit, projet, realizace, správko, stíhačka, stojka, šlapat, trasolka,
ujíždečka, vyčistit, vykázánka, vyklízečka, vyštěkat, zabukismus). Na druhé straně máme akce
27
PRAKTICKÁ ČÁST
Skupina nezahrnuje mnoho výrazů. Jedná se o prostory sloužící policistům při práci
– ať už se jedná o jejich vlastní zázemí, pracoviště, nebo o prostory k zadržení pachatelů
(bambulárna, barák, bengárna, cépézéta, cizina, čučák, dédéúčko, díra, empík, fara, íčko,
péják, pohotovák, správko, stoják, urna, vejška).
28
PRAKTICKÁ ČÁST
4.5.1 SUBSTANTIVA
V největší míře jsou zastoupena substantiva tvořící jádro slovní zásoby. Nejčastěji se
jedná o názvy osob (basman, bojař, hledanka, hluchavka, hodinář, kapsář, kápoš, lyžař,
místňák, oliva, pejskař, prápora, podprápora, přestupkář, ráfek, stojka, ušák, vyšetřovák),
dále o výrazy označující policejní nástroje a pomůcky (ápédéčko, blesky, červeňák, daktylka,
dobytčák, donucovák, drak, drégr, étéřetko, flobertka, foníček, kasr, lízátko, placka,
služebák, trzák, zobání), objevují se výrazy zastupující postupy ve výkonu práce (débéáčko,
domovka, vykázánka, vyklízečka, zabukismus) a také výrazy s pejorativním podtextem
popisující konkrétní delikventy, pachatele a nepřizpůsobivé skupiny (autař, cikora, dezolát,
drban, hledanka, kofola, kázetóčko, nouplísák, pašík, srnka).
4.5.2 ADJEKTIVA
4.5.3 VERBA
Slovesa mají v mluvě policistů také důležitou roli. Jsou to výrazy označující
jednotlivé úkony samotných policistů související především s bojem proti zločinu, ale také
výrazy týkající se konání pachatelů, které jsou důvodem policejního vyšetřování (doutnat,
filcovat, fňuknout si, lohnout, mačkat, odstrojit, opáskovat, oplackovat, pokropit,
sesmahnout, šlapat, vyštěkat,). Řada sloves je součástí používaných frází (dát lízat, být pod
vlivem, dát se do polohy, dát nouzi, mít dosah, mít pod kůží, položit to, sebrat někoho, strčit
do díry).
29
PRAKTICKÁ ČÁST
Tento způsob tvoření je nejčastější. Pro vytváření slov je nejvíce využívána přípona
-ka (daktylka, domovka, hledanka, hlídkovka, mařenka, parkovačka, stíhačka, vyklízečka),
-ák (čerňáky, červeňáky, donucovák, doutnák, místňák, péják, pohotovák, služebák, smrťák,
teleskopák, trestňák, úřeďák, vyšetřovák), -ko (správko), -ař (autař, bojař), -ář (přestupkář,
útěkář), -ista (stálista), -an (drban).
4.6.3 KOMPOZICE
Výrazy vznikající kompozicí jsou ojedinělé, přesto můžeme najít pár příkladů
(basman, iksjúzmič, zabukismus). Jedná se o kompozici vlastní čistou.
4.6.4 UNIVERBIZACE
4.6.5 ABREVIACE
Mechanickým krácením vzniká jen omezený počet výrazů. Řadíme sem výrazy
(dozor, kápoš, podprápora, prápora, recík, rozborka, stroják, trasolka, vyšetřovák, výtrh).
30
PRAKTICKÁ ČÁST
4.6.7 METAFORIZACE
4.6.8 METONYMIZACE
Do této skupiny řadíme jen pár příkladů, které jsou navíc přeneseny do českého
jazyka prostřednictvím fonetického přepisu, proto výraz může působit výsměšně a ironicky
(ikskjúzmič, nouplísák). Právě zde můžeme vidět největší posun od minulých let,
protože dříve byly výrazy ve velkém množství přejímané z němčiny, což se v našem
jazykovém materiálu neprojevilo, ba naopak se ukázalo, že dnes je produktivnější přejímání
z angličtiny. Přesto by si tato problematika určitě zasloužila větší pozornost, abychom mohli
dělat ucelené závěry.
31
PRAKTICKÁ ČÁST
Víceslovné výrazy nejsou tak časté, přesto se s nimi setkáváme a mají obrovský
význam pro komunikaci policistů. Jedná se o frazeologismy týkající se především kategorie
názvů dějů a činností – v centru stojí vždy sloveso (dát lízat, být pod vlivem, dát fouknout
dát se do polohy, dát to operačnímu, dát nouzi, držet stojku, chytit fet nebo alkohol, mít
dosah, rozsypat se jako pytlík bonbónů, strčit do díry, vytřít pověřeného), a sdružená
pojmenování, která jsou nejčastěji tvořena substantivem a adjektivem (policejní férovka,
fond usměvavého policisty, udělaný krám, vápno s dodákem, vybílený byt).
32
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
5.2 SLOVNÍK
- snaha policisty odvést práci, popř. provést práci s minimální snahou a skrývat se
před pracovními povinnostmi (metaforická spojitost se slovesem zašít se); někdy
se využívá pejorativní až vulgární označení zajebávat se (z voj. sl.), 4.4.3
33
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- civilní oblečení nebo osoba, která není ve služebním poměru, 4.4.1 a 4.4.2
34
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
35
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- vozidlo určené pro odvoz opilců, kterým se často stává, že prostory auta znečistí,
4.4.5
36
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- loupežné přepadení (také elpíčko, které ale může také znamenat plochá
důstojnická čepice), 4.4.3
- označení zbraně MP5 Heckler, též se používá výraz empík (z voj. sl.) jako
označení pro příslušníka vojenské policie, 4.4.1
- výjezd k případu, odvozeno z německého slova der Fall, tedy případ, 4.4.3
- kontrola vězeňské cely, výraz pochází z německého slova die Filzlaus, tedy veš
muňka, 4.4.3
37
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- hlídková knížka, popř. notes, do něhož policisté zapisují záznamy ze své služby,
4.4.1
38
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
39
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- likvidace nepohodlného (ve smyslu likvidace doslovné, ale také odstranění osoby
ze zájmové skupiny), 4.4.3
40
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
41
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
42
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- střílet, 4.4.3
43
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
44
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
45
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- označení pro prostitutku, ale také pro policistu, který má pěší hlídku, 4.4.2
46
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
47
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
- výtržnictví, 4.4.3
48
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
Fráze
49
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
položit to frazeologismus
50
SLOVNÍK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ
51
ZÁVĚR
6 ZÁVĚR
52
ZÁVĚR
V rámci práce byly stanoveny tři hypotézy, přičemž u dvou z nich byly
již vyvozeny závěry. V rámci třetí hypotézy bylo naším cílem zjistit, jestli se v rámci IZS
užívají podobné nebo totožné výrazy, kterým by rozuměli všichni příslušníci záchranných
složek. Zaměřili jsme se především na členy Hasičského sboru České republiky,
jejichž práce shledáváme s prací Policistů České republiky nejbližší. Na základě osobních
rozhovorů s policisty, záchranáři a hasiči jsme získali stručný, přesto cenný jazykový
materiál, který nemusí být přímo užíván všemi složkami IZS, ale všichni jeho členové
při užití těchto výrazů vědí, co se po nich žádá, nebo co se zrovna děje (atombordel =
ochranný oděv, erzet = rychlá zdravotnická pomoc, fňukna = výstražné zvukové
nebo světelné zařízení, defík = defibrilátor, dispeč = dispečink, dobráci = dobrovolní hasiči,
hajmlich = Heimlichův manévr, havrani = pohřební služba, hluchavky = označení policistů,
Kryštof = označení vrtulníku a základny letecké záchranné služby, kyslík = kyslíkový
dýchací přístroj, pacoš = pacient, smrťák = smrtelná dopravní nehoda, prápora, podprápora
= hodnostní označení, ťuhýk = označení mrtvoly, vrtule = označení vrtulníku, vrz = jet
na houkačky, vyšetřovák = člověk, který vyšetřuje). Mimo jiné jsou to výrazy,
které do slangu neřadíme, neboť se s vývojem jazyka dostaly do nových jazykových rovin
(bouchačka, bonzovat, fetka, fetovat, flastr, hadry, hasičák, hasičárna, nadejchat, pepřák,
pátračka, pouta, rychlá, špitál, vercajk, výjezd). Na základě sebraných výrazů můžeme říci,
že naše hypotéza o podobnosti výrazů, jichž užívají hasiči, se nepotvrdila, ani nevyvrátila,
ale došli jsme k závěru, že existují výrazy, které jsou pro všechny složky záchranného
systému srozumitelné a často užívané. Je potřeba si uvědomit, že každá složka IZS pracuje
s různými prostředky, technologiemi, věnuje se také jiným oblastem a je ovlivněna různými
aspekty a okolnostmi, s kterými přichází do styku. Jedno mají výrazy z těchto sfér společné
– musí být jasné, stručné, srozumitelné, přesně definované, protože jejich užívání šetří čas
53
ZÁVĚR
a zachraňuje životy. Pro komplexnější analýzu by bylo potřeba získat více jazykového
materiálu, zaměřit se na osobní rozhovory s členy IZS a podrobit oblast hlubšímu výzkumu.
54
RESUMÉ
7 RESUMÉ
This bachelor thesis explores the area of police slang, specifically the terms that are
used by members of the Police of the Czech Republic in their work not only in the field, but
also in everyday communication between police officers in general.
The thesis is divided into theoretical and practical parts. In the theoretical part we
deal with the problem of stratification of the national language and gradually we get to the
description of slang from different points of view, and attention is also paid to the individual
procedures of formation.
In the practical part we introduce police communication and compare police slang
with military and criminal slang. We also focus on sorting the terms into appropriate groups
according to the given criteria, as well as on the analysis of the collected terms, which are
presented in alphabetical order.
55
SEZNAM LITERATURY
8 SEZNAM LITERATURY
Odborné publikace
BEČKA, Josef Václav. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0020-8.
ČECHOVÁ, Marie. Čeština – řeč a jazyk. 2., přeprac. vyd. Praha: ISV, 2000. Jazykověda
(Institut sociálních vztahů). ISBN 80-85866-57-9.
ČECHOVÁ, Marie. Současná česká stylistika. Praha: ISV, 2003. Jazykověda (Institut
sociálních vztahů). ISBN 80-86642-00-3.
HUGO, Jan, ed. Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších
dob po současnost: historie a původ slov. Praha: Maxdorf, 2006. ISBN 80-7345-086-0.
CHLOUPEK, Jan. Aspekty dialektu. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1971. ISBN 55-980-71.
Slang a argot: sborník přednášek z 8. konference o slangu a argotu konané v Plzni ve dnech
26.–27. února 2008. V Plzni: Pedagogická fakulta ZČU, 2008. ISBN 978-80-7043-764-3.
SUK, Jaroslav. Několik slangových slovníků: současný český kriminální slang, slang
chartistů, slang profesionálních řidičů, slang teplárenských zaměstnanců, vojenský slang.
Praha: Inverze, 1993. ISBN 80-900632-9-2.
Legislativa
Internetové zdroje
HLADKÁ, Zdeňka. UNIVERBIZACE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová
(eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/UNIVERBIZACE
56
SEZNAM LITERATURY
HUBÁČEK Jaroslav, KRČMOVÁ Marie (2017): SOCIOLEKT. In: Petr Karlík, Marek
Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SOCIOLEKT
KRČMOVÁ, Marie, CHLOUPEK Jan. NÁRODNÍ JAZYK. In: Petr Karlík, Marek Nekula,
Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NÁRODNÍ JAZYK
NEKVAPIL, Jiří. K dnešnímu stavu vojenského slangu. In: Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo
3, s. 130–141
Policie České republiky: Police of the Czech Republic. 2. vydání. Praha: Policejní prezidium
České republiky, 2017. ISBN 978-80-270-0664-9.
57
SEZNAM LITERATURY
Note: This service is not intended for secure transactions such as banking, social media, email, or purchasing. Use at your own risk. We assume no liability whatsoever for broken pages.
Alternative Proxies: