Commodus

Commodus
	18. císař římské říše
	Císař Commodus jako Herkules
Doba vlády	177 – 17. březen 180 spolu s Markem Aureliem ; 18. březen 180 – 31. prosinec 192 sám
Úplné jméno	Lucius Aurelius Commodus
Narození	31. srpna 161; Lanuvium
Úmrtí	31. prosince 192 (ve věku 31 let); Řím
Pohřben	Hadrianovo mauzoleum
Předchůdce	Marcus Aurelius
Nástupce	Pertinax
Manželka	Bruttia Crispina
Dynastie	adoptivních císařů
Otec	Marcus Aurelius
Matka	Faustina mladší
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Aurelius Commodus^[1] (31. srpna 161 Lanuvium^[2] – 31. prosince 192 Řím^[3]) byl římský císař panující v letech 177–192, nejprve jako spoluvládce svého otce Marka Aurelia, po 17. březnu 180 jako samovládce. Třebaže moc získal díky svému původu a ne díky adopci, bývá řazen k tzv. adoptivním císařům. Před svou císařskou proklamací užíval od 12. října 166^[4] titulu caesar a od 7. července 175^[5] i titulu předák mládeže (princeps iuventutis), udělovaného císařským princům. Stal se po Titovi druhým císařem, který nastoupil na trůn po svém vlastním otci, a byl prvním císařem, který se narodil vládnoucímu panovníkovi.

Dětství a mládí

Commodus a jeho bratr-dvojče Antoninus^[6] přišli na svět jako desáté a jedenácté dítě císaře Marka Aurelia a jeho ženy Faustiny mladší. Vyrůstali v paláci na Palatinu, kde se sbíhaly všechny nitky moci z rozlehlého impéria římského. Ve věku pěti let byl Commodus s o rok mladším bratrem Anniem Verem prohlášen za caesara (Antoninus mezitím zemřel) a po Verově smrti (169) se z něj stal jediný žijící mužský potomek císaře. Marcus Aurelius mu zajistil nejlepší učitele své doby,^[7] takže princ nabyl slušné znalosti v řečtině i rétorice.

Dne 19. května 175 odjel Commodus do římsko-germánského pohraničí, aby navštívil místa markomanských válek, a po zprávě o vzpouře Avidia Cassia se odebral spolu s otcem do Sýrie a Egypta.^[8] Odtud se vrátil koncem roku 176 do Říma, kde oslavil – opět spolu s otcem – triumf. Svůj vzestup k nejvyššímu postavení v říši završil imperátorskou aklamací v roce 176, řádným konzulátem od 1. ledna 177 a provoláním za císaře v polovině téhož roku. Současně ho Marcus Aurelius oženil s Bruttií Crispinou,^[9] dcerou konzula Gaia Bruttia Praesenta.

Vláda

Dne 3. srpna 178 se Commodus a Marcus Aurelius opět vypravili do boje s Germány, které pak trvaly až do Markovy smrti 17. března 180.^[10] Commodus, jenž se stal v osmnácti letech samovládcem, zařídil vše potřebné kolem otcova pohřbu, uzavřel s Germány mír a v srpnu odcestoval zpátky do Říma, kde oslavil triumf. Ze strany dějepisců je rychlé ukončení války často kritizováno, nakolik se však odchylovalo od Markových plánů, je nejasné.

V širokých vrstvách římského lidu byl Commodus zprvu populární, a to nejen kvůli vzpomínkám na Markovu vládu. Oceňovala se na něm velkorysost a přísné naplňování zásady chléb a hry (panem et circenses). U senátu naopak vyvolaly zvýšené požadavky císařského fisku, vynucené sanováním dluhů z dob markomanských válek, určitou nevoli, k níž se přidala i nespokojenost nad protežováním některých osob, zejména z řad vedení pretoriánské gardy.

Spiknutí z roku 182

Pro celkové směřování Commodovy politiky mělo zásadní význam nezdařené spiknutí na podzim roku 182,^[11] do něhož byla zapletena císařova sestra Lucilla, někdejší manželka Lucia Vera. I když byly pohnutky zúčastněných osobní, atentátník napadl Commoda se slovy: „To ti posílá senát“,^[12] což panovníka popudilo proti aristokracii. Následným represím padlo za oběť mnoho osob, mezi nimi i Lucilla, její příbuzný Marcus Ummius Quadratus a prefekt pretoriánů Tarrutenius Paternus. Veškerou moc posléze uchvátil nový prefekt pretoriánů Tigidius Perennis, který si získal Commodovu důvěru a fakticky vládl římské říši až do roku 185.

Vláda oblíbenců

V době, kdy stál v čele impéria Perennis, byly potlačeny nepokoje v Mauretánii, Dákii a nakonec i v Británii, kde Piktové narušili Hadriánův val. Císař se státním záležitostem příliš nevěnoval a stále více času trávil na svých statcích poblíž Říma, přičemž běžnou správu nechával na jiných. To se nezměnilo ani po Perennově pádu a popravě na jaře 185,^[13] neboť vládní agendu ihned převzal nový oblíbenec Marcus Aurelius Cleander, někdejší otrok z Frýgie, který se vyšvihl až na post císařského komorníka.

Za Cleandera bylo počátkem roku 187 potlačeno další spiknutí proti císaři, zorganizované jistým Maternem,^[14] a nepokoje v Africe rozdrtil tamní prokonsul Publius Helvius Pertinax. Commodův zájem se zcela otevřeně přesunul na pořádání různých slavností, gladiátorských zápasů a závodů v cirku, jež velmi zatěžovaly státní pokladnu. V centru moci se rozmohly intriky a korupce, na prodej byly nejen senátorské hodnosti a velitelská místa v armádě, ale dokonce i konzuláty pro daný rok.^[15] Koncem roku 189 vyvolaly potíže se zásobováním v hlavním městě lidové bouře a následné zavraždění Cleandera s řadou jeho přívrženců.^[16] Commodus byl nucen zřídit zásobovací flotilu, aby zabránil podobným krizím.^[17]

Poslední léta na trůně

Po Cleanderově smrti už žádný jednotlivec nenabyl tak silného vlivu na císaře a praktickou politiku svorně vykonávali komorník Eclectus, prefekt pretoriánů Quintus Aemilius Laetus a milenka Marcia. Commodus stále více propadal náboženskému mysticismu, ztělesňovanému kulty Matky bohyně, Mithry a Serápida, k čemuž přistupovala i stylizace do role nového Herkula. Jeho hlavní zábavou se staly zápasy gladiátorů a boje s divokou zvěří v amfiteátru, v nichž navzdory svému postavení někdy i osobně vystupoval.^[18]

Úpadek režimu, v devadesátých letech již nepřehlédnutelný, dovršily vážné finanční obtíže, vyvolané rozhazovačnou politikou předchozích let. V senátu dosáhla opozice takové intenzity, že se dokonce objevily mince zesměšňující samotného císaře. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k novému pokusu o státní převrat, neboť císař nejevil snahu změnit svůj přístup k vladařským povinnostem. Konečný úder Commodovi zasadili lidé z jeho nejbližšího okolí – Laetus, Eclectus a Marcia.

Commodova smrt

Dne 31. prosince 192 podala Marcia Commodovi jed, a když po jeho požití císař nezemřel, uškrtil ho na návod Marcie a jejích spoluspiklenců přivolaný atlet Narcissus. Podle kronikáře Herodiana byly bezprostřední příčinou vraždy Commodovy plány zahubit své blízké – ti ho totiž zrazovali od nápadu zahájit slavnosti nového roku z gladiátorských kasáren.^[19] Cassius Dio k tomu dodává, že Commodus měl v úmyslu zabít i oba nastupující konzuly, Sosia Falcona a Erucia Clara, a doplnit svou titulaturu o přídomek „syn Diův, vítězný Herkules“.^[20] Za nového císaře vybrali spiklenci bývalého konzula Helvia Pertinaka, jednoho z mála přátel Marka Aurelia, který byl dosud naživu. Commodova památka byla oficiálně zatracena (damnatio memoriae), za vlády Septimia Severa ho však rehabilitovali a prohlásili za boha.

Reference

↑ Jako císař užíval Commodus jména Lucius či Marcus Aurelius Commodus Antoninus, od roku 191 Lucius Aelius Aurelius Commodus. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 147–148.
↑ Historia Augusta, vita Comm. 1, 2.
↑ Der Kleine Pauly, sv. I, sloupec 1263.
↑ Historia Augusta, vita Comm. 11, 13.
↑ Historia Augusta, vita Comm. 2, 1–2.
↑ Titus Aurelius Fulvus Antoninus zemřel v roce 165, viz PIR² A 698.
↑ Herodianos 1, 2, 1.
↑ Historia Augusta, vita Comm. 2, 3; 12, 2.
↑ Cassius Dio 72, 33, 1.
↑ Cassius Dio 72, 33, 4².
↑ Der Kleine Pauly, sv. I, sloupec 1262; naproti tomu Dietmar Kienast (Römische Kaisertabelle, s. 147) datuje spiknutí do druhé poloviny roku 181.
↑ Herodianos 1, 8, 6; Cassius Dio 73, 4, 4.
↑ Cassius Dio 73, 9; Herodianos 1, 9.
↑ Herodianos 1, 10.
↑ Cassius Dio 73, 12, 3.
↑ Cassius Dio 73, 13; Herodianos 1, 12–13.
↑ Historia Augusta, vita Comm. 17, 7.
↑ Podle Cassia Diona 73, 17, 2 vystupoval Commodus jako gladiátor jen v soukromí, zatímco divoká zvířata zabíjel veřejně. Herodianos 1, 15, 7 naproti tomu tvrdí, že Commodus zápasil jako gladiátor i před lidem v amfiteátru.
↑ Herodianos 1, 16–17.
↑ Cassius Dio 73, 22, 2–3.

Literatura

BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s.
Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Commodus na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Commodus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
(česky) Commodus (Římské císařství)
(anglicky) Commodova biografie

Předchůdce:
Marcus Aurelius

Římský císař
177/180–192

Nástupce:
Pertinax

[1] Jako císař užíval Commodus jména Lucius či Marcus Aurelius Commodus Antoninus, od roku 191 Lucius Aelius Aurelius Commodus. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 147–148.

[2] Historia Augusta, vita Comm. 1, 2.

[3] Der Kleine Pauly, sv. I, sloupec 1263.

[4] Historia Augusta, vita Comm. 11, 13.

[5] Historia Augusta, vita Comm. 2, 1–2.

[6] Titus Aurelius Fulvus Antoninus zemřel v roce 165, viz PIR² A 698.

[7] Herodianos 1, 2, 1.

[8] Historia Augusta, vita Comm. 2, 3; 12, 2.

[9] Cassius Dio 72, 33, 1.

[10] Cassius Dio 72, 33, 4².

[11] Der Kleine Pauly, sv. I, sloupec 1262; naproti tomu Dietmar Kienast (Römische Kaisertabelle, s. 147) datuje spiknutí do druhé poloviny roku 181.

[12] Herodianos 1, 8, 6; Cassius Dio 73, 4, 4.

[13] Cassius Dio 73, 9; Herodianos 1, 9.

[14] Herodianos 1, 10.

[15] Cassius Dio 73, 12, 3.

[16] Cassius Dio 73, 13; Herodianos 1, 12–13.

[17] Historia Augusta, vita Comm. 17, 7.

[18] Podle Cassia Diona 73, 17, 2 vystupoval Commodus jako gladiátor jen v soukromí, zatímco divoká zvířata zabíjel veřejně. Herodianos 1, 15, 7 naproti tomu tvrdí, že Commodus zápasil jako gladiátor i před lidem v amfiteátru.

[19] Herodianos 1, 16–17.

[20] Cassius Dio 73, 22, 2–3.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]