Juan Manuel Santos

Juan Manuel Santos
Juan Manuel Santos
	Juan Manuel Santos
32. prezident Kolumbie
	Ve funkci:; 7. srpna 2010 – 7. srpna 2018
Viceprezident	Angelino Garzón
Předchůdce	Álvaro Uribe
Nástupce	Iván Duque
Stranická příslušnost
Členství	Kolumbijská liberální strana (1990–2005); Sociální strana národní jednoty (2005–dnešek)
Vojenská služba
Vyznamenání	Nobelova cena míru (2016)
Narození	10. srpna 1951 (73 let); Bogotá, Kolumbie
Profese	ekonom
Náboženství	římskokatolická církev
Ocenění	Global Citizen Awards (2015); řetěz Řádu Isabely Katolické (2015); Nobelova cena za mír (2016); Kew International Medal (2017); čestný doktor Univerzity Paříž 1 (2017); … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	http://www.santospresidente.com/ http://www.juanmanuelsantos.com/
Commons	Juan Manuel Santos
	aktivní na sociálních sítích
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Manuel Santos Calderón^[1] (španělská výslovnost: [chuan manuel santos kalderon], * 10. srpna 1951 Bogotá) je kolumbijský politik, ekonom a 32. prezident Kolumbie. V roce 2016 mu byla udělena Nobelova cena míru.^[2]

Vzdělání

Studoval na University of Kansas, následně London School of Economics a Harvard University ekonomické a právní obory.

Rodina

Jde o člena jedné z významných kolumbijských rodin. Jeho prastrýc Eduardo Santos byl prezidentem Kolumbie v období 1938 až 1942 a majitelem i ředitelem jedněch z nejvlivnějších kolumbijských novin El Tiempo. Jeho otec Enrique Santos Castillo pracoval více než 50 let jako novinový redaktor. Jeho bratr Enrique Santos Calderón byl ředitelem novin více než deset let, než byly v roce 2007 prodány španělské skupině Grupo Planeta. Jeho bratranec Francisco Santos byl viceprezidentem Kolumbie ve vládě Álvara Uribeho 8 let 2002–2010.

Je ženatý s Marií Clemenciou Rodriguez. Děti se jmenují: Martin, Maria Antonia a Esteban.

Kariéra

Stal se ředitelem kolumbijské delegace na Mezinárodní organizaci pro kávu v Londýně. Byl ministrem zahraničního obchodu v administrativě prezidenta Césara Gavirii v roce 1991. V roce 1992 byl jmenován prezidentem VII. konference OSN o obchodu a rozvoji na dobu čtyř let. V roce 1999 byl jmenován předsedou hospodářské komise OSN pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ECLAC) a sloužil jako ředitel Corporación Andina de Fomento (CAF) v období 2001–2002.

V roce 1994 založil nadaci Buen gobierno („Dobrá vláda“), jejímž deklarovaným cílem je pomoc a zlepšení governability a účinnosti kolumbijské vlády. Tato organizace předložila návrh demilitarizovaného pásma a mírové rozhovory s povstalci z FARC.

Ministr a prezident

Od 7. srpna 2000 do 7. srpna 2002 byl ministrem financí a později od 19. července 2006 do 18. května 2009 ministr obrany.

Dne 20. června 2010 byl zvolen prezidentem Kolumbie ve druhém kole prezidentských voleb, přísahu složil 7. srpna 2010 a nahradil svého předchůdce Álvara Uribeho. Dne 15. června 2014 byl zvolen na další funkční období do roku 2018.

Na konci června roku 2016 podepsal v kubánské Havaně, za přítomnosti např. generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna a prezidenta Raúla Castra, dohodu o definitivním příměří s vůdcem organizace FARC, Rodrigem Londonem.^[3]

V referendu, vypsaném v říjnu roku 2016, se ale Kolumbijci těsnou většinou vyslovili proti mírově dohodě s FARC.^[4] V témže měsíci byl pak následně oceněn Nobelovou cenou míru za svoji snahu mírovou cestou uzavřít trvalé příměří s FARC.^[5]

Vyznamenání

řádový řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 1. srpna 2011^[6]
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 14. listopadu 2012^[7]
rytíř velkokříže Konstantinova řádu svatého Jiří – Bourbon-Obojí Sicílie, 7. června 2013^[8]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 27. února 2015^[9]
Vojenská záslužná medaile I. třídy – Mexiko, 7. května 2015
Námořní záslužná medaile I. třídy – Mexiko, 7. května 2015^[10]
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 7. června 2013^[11]
velkokříž se zlatou hvězdou Řádu José Matíase Delgada – Salvador, 5. dubna 2016^[12]
velkokříž s řetězem Řádu svobody – Portugalsko, 13. listopadu 2017^[7]

Odkazy

Reference

↑ Juan Manuel Santos | president of Colombia. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.
↑ Nobelovu cenu míru získal kolumbijský prezident. Za mír s povstalci FARC. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
↑ ČTK. Příměří po padesáti letech. V Kolumbii skončil konflikt se statisíci mrtvých. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.
↑ Prezident Kolumbie dostal Nobelovu cenu za mír s rebely. I když kvůli referendu není jistý | Svět. Lidovky.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
↑ Dlouhá cesta: Santos se poučil z chyb svých předchůdců, vyneslo mu to Nobelovu cenu míru. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
↑ DOF - Diario Oficial de la Federación. dof.gob.mx [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.
↑ Sacred Military Constantinian Order of St. George [online]. 2013-06-07 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2015-2-28, čís. 51, s. 19335. Dostupné online.
↑ | Embajada de Colombia en México. mexico.embajada.gov.co [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.
↑ es.presidencia.gov.co [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Manuel Santos Calderón na Wikimedia Commons
(španělsky) Oficiální volební stránky politika

[1] Juan Manuel Santos | president of Colombia. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.

[2] Nobelovu cenu míru získal kolumbijský prezident. Za mír s povstalci FARC. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.

[3] ČTK. Příměří po padesáti letech. V Kolumbii skončil konflikt se statisíci mrtvých. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-06-23]. Dostupné online.

[4] Prezident Kolumbie dostal Nobelovu cenu za mír s rebely. I když kvůli referendu není jistý | Svět. Lidovky.cz [online]. 2016-10-07 [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.

[5] Dlouhá cesta: Santos se poučil z chyb svých předchůdců, vyneslo mu to Nobelovu cenu míru. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.

[6] DOF - Diario Oficial de la Federación. dof.gob.mx [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.

[:0-7] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online.

[8] Sacred Military Constantinian Order of St. George [online]. 2013-06-07 [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (anglicky)

[9] Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2015-2-28, čís. 51, s. 19335. Dostupné online.

[10] | Embajada de Colombia en México. mexico.embajada.gov.co [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.

[11] Archivovaná kopie. web.archive.org [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.

[12] es.presidencia.gov.co [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Nositelé Nobelovy ceny za mír

1901–1925	Henri Dunant / Frédéric Passy (1901) Élie Ducommun / Charles Gobat (1902) William Cremer (1903) Mezinárodní ústav pro lidská práva (1904) Bertha von Suttnerová (1905) Theodore Roosevelt (1906) Ernesto Moneta / Louis Renault (1907) Klas Arnoldson / Fredrik Bajer (1908) A. M. F. Beernaert / Paul Estournelles de Constant (1909) Stálý mezinárodní výbor míru (1910) Tobias Asser / Alfred Fried (1911) Elihu Root (1912) Henri La Fontaine (1913) Mezinárodní červený kříž (1917) Woodrow Wilson (1919) Léon Bourgeois (1920) Hjalmar Branting / Christian Lange (1921) Fridtjof Nansen (1922) Austen Chamberlain / Charles Dawes (1925)

1926–1950	Aristide Briand / Gustav Stresemann (1926) Ferdinand Buisson / Ludwig Quidde (1927) Frank B. Kellogg (1929) Nathan Söderblom (1930) Jane Addamsová / Nicholas Butler (1931) Norman Angell (1933) Arthur Henderson (1934) Carl von Ossietzky (1935) Carlos Saavedra Lamas (1936) Robert Cecil (1937) Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky (1938) Mezinárodní červený kříž (1944) Cordell Hull (1945) Emily Balch / John Mott (1946) Koncil Společnosti přátel / Komise americké společnosti přátel (1947) John Boyd Orr (1949) Ralph Bunche (1950)

1951–1975	Léon Jouhaux (1951) Albert Schweitzer (1952) George Marshall (1953) Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (1954) Lester B. Pearson (1957) Georges Pire (1958) Philip Noel-Baker (1959) Albert Lutuli (1960) Dag Hammarskjöld (1961) Linus Pauling (1962) Mezinárodní červený kříž (1963) Martin Luther King (1964) UNICEF (1965) René Cassin (1968) Mezinárodní organizace práce (1969) Norman Borlaug (1970) Willy Brandt (1971) Henry Kissinger / Lê Ðức Thọ (cenu odmítl) (1973) Seán MacBride / Eisaku Sató (1974) Andrej Sacharov (1975)

1976–2000	Betty Williamsová / Mairead Maguireová (1976) Amnesty International (1977) Anvar as-Sádát / Menachem Begin (1978) Matka Tereza (1979) Adolfo Pérez Esquivel (1980) Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (1981) Alva Myrdalová / Alfonso García Robles (1982) Lech Wałęsa (1983) Desmond Tutu (1984) Lékaři proti jaderné válce (1985) Elie Wiesel (1986) Óscar Arias (1987) Mírové síly OSN (1988) Tändzin Gjamccho (14. dalajláma) (1989) Michail Gorbačov (1990) Aun Schan Su Ťij (1991) Rigoberta Menchú (1992) Nelson Mandela / F. W. de Klerk (1993) Jásir Arafat / Šimon Peres / Jicchak Rabin (1994) Pugwashské konference / Józef Rotblat (1995) Carlos Belo / José Ramos-Horta (1996) Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min / Jody Williams (1997) John Hume / David Trimble (1998) Lékaři bez hranic (1999) Kim Te-džung (2000)

2001–2025	Kofi Annan / Organizace spojených národů (2001) Jimmy Carter (2002) Širín Ebadiová (2003) Wangari Maathaiová (2004) Mezinárodní agentura pro atomovou energii / Muhammad Baradej (2005) Grameen Bank / Muhammad Yunus (2006) Al Gore / Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007) Martti Ahtisaari (2008) Barack Obama (2009) Liou Siao-po (2010) Ellen Johnsonová-Sirleafová / Leymah Gboweeová / Tawakkul Karmánová (2011) Evropská unie (2012) Organizace pro zákaz chemických zbraní (2013) Kajláš Satjárthí / Malála Júsufzajová (2014) tuniský Kvartet pro národní dialog (2015) Juan Manuel Santos (2016) Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (2017) Denis Mukwege / Nadja Muradová (2018) Abiy Ahmed (2019) Světový potravinový program (2020) Dmitrij Muratov / Maria Ressaová (2021) Ales Bjaljacki / Memorial / Centrum občanských svobod (2022) Narghís Mohammadiová (2023) Nihon Hidankjó (2024)